Perfektní brácha

27. Hrozně mě přitahuješ

Do dveří vešel David.
M: ,,Co chceš?"
D: ,,Noo jen se omluvit, že jsem vyprovokoval rodiče"
M: ,,Jo, to už neřeš, jinak tu máš tu mikinu" hodila jsem po něm mikinu a pak David odešel.
S náma je to jak na houpačce. Chvíli se spolu smějeme, objímáme, nebo i líbáme a pak se zase hádáme a provokujeme.
Už jsem si jen vyčistila zuby, vysprchovala se a šla si lehnout. Na zítra jsem byla domluvená s Vojtou, že půjdem ven. Jen my dva. Dejv jde totiž na kontrolu do nemocnice a Lucius hned jak zjistila, že bychom mohli být sami, vymluvila se, že jede k babičce. To určitě.
Ráno jsem se vzbudila hodně brzo. Asi už v 6. Vstala jsem, hodila si na pyžamo mikinu a šla jsem dolů se nasnídat. Rodiče už byli v práci a David ještě chrápal.
Nasypala jsem si do jogurtu műsli a sedla si s tím k telce.
Okolo sedmé hodiny mi přišla sms od Vojty.

Natěšeně jsem vyběhla do pokoje a vyhrabala ve skříni děrované rifle a crop top mikinu. Do vaku jsem si dala mobil, sluchátka, peněžeňku a klíče a šla jsem do parku, kde jsme měli sraz. Už tam stál, tak jsem k němu došla.
M: ,,Čauu"
V: ,,Nazdaar"
Plácli jsme si a vedle sebe se vydali po parku.
Šli jsme potichu. Nikdo nic neříkal, jen jsme po sobě pokukovali. Najednou se Vojta zastavil a stoupl si předemě. Koukla jsem mu do očí.
M: ,,Hrozně mě přitahuješ..."
V: ,,Ty mě taky...už od té doby, co jsem tě viděl na tebe pořád myslím"
Začali jsme se k sobě přibližovat...