V parku se procházela Nina s Alešem. Též dobrá dvojice jako. Pan Aleš je můj bývalý mimochodem a ta kráva Aleše balila asi už od základky. No...asi skončili spolu, ale tak povahově pecka no. Oba dva stejní debilové.
A: ,,Hele kohopak to tu máme" zastavili se u nás.
V: ,,Tyvole nový páreček" zasmál se Vojta.
A: ,,Ty drž hubu. Marie takže za tohohle debila si mě vyměnila? Za pana adoptovaného jo?" Kývl na Davida.
M: ,,Děláš si prdel?! Já tě vyměnila? Nevím kdo tady v parku cucal někoho jiného!"
A: ,,Co si to vymýšlíš?"
M: ,,Já vím, že seš debil, ale nesnaž se mi to potvrdit"
N: ,,Aleši klid, ta kráva ti za to nestojí, ať si klidně zůstane s tím kreténem z děcáku. Beztak ho tam dali protože to byl takový debil, že ho nemohli mít doma a teď ještě pořád někde slaví"
M: ,,Co si to dovoluješ ty krávo!" Nevím, co to do mě vjelo, ale seskočila jsem ze zídky a vlepila jsem jí facku.
Nina si to ale nenechala líbit, přirazila mě na strom a dala mi pěstí. No tyvole ta týpka má páru. Hodila jsem jí na zem a už jsem jí chtěla vrazit, ale obmotaly se kolem mě dvě silné paže a držely mě, abych jí nezabila. Jo, ty ruce patřily Davidovi.
Ninu chytl Vojta, protože Aleš se odmítal zapojovat.
M: ,,Pusť mě ať můžu tu krávu zabít!"
D: ,,Mery uklidni se" držel mě pevně.
Asi to bylo dobře, protože jsem byla tak nas*aná, že bych jí umlátila k smrti.
N: ,,Ona mě normálně napadla!"
V: ,,Být tebou, tak držím hubu, protože kdybys nemlela hovna a nenarážela na Davida, tak by se nic nestalo!" Řekl naštvaně Vojta a přehodil Ninu Alešovi.
N: ,,Jdem!" Nakázala Alešovi a zmizli.
D: ,,Co blbneš?"
M: ,,Sorry, ale nehorázně mě to vytočilo" utřela jsem si krev z nosu. Má první krvavá rvačka.
V: ,,Uka" prsty mi nadzvedl Vojta hlavu a prohlídl si můj obličej. Nikdy jsem jeho oči neviděla tak zblízka. Ale byly nádherné. Přecházely z tmavě hnědé až do té nejsvětlejší.
V: ,,Na šití to naštěstí není" usmál se Vojta.
M: ,,Díky bohu"
D: ,,No a po cestě domů si připravuj proslov, co řekneš rodičům, až tohle uvidí"
ČTEŠ
Perfektní brácha
FanfictionMery byla jedináček. Teda do té doby, dokud se její rodiče nerozhodli pořídit jí adoptovaného bráchu. Mery se od teď bude muset dělit nejen o rodiče, ale i o dům. Jenže co když se místo vysněného malého brášky objeví v jejich domě 17letý frajírek?