Dej mi víc - Dramione

Hádka

                                                                                     Hermiona

Nebelvírka tiše vykračova z Velké síně do knihovny. Bylo chvíli po večeři a její záměr byl jasný -  vypůjčit si novou knihu a zavřít se ve svém tichém, liduprázdném pokoji, kde se může ponořit do jiného světa. Byl páteční večer a to znamenalo jediné: téměř celý hrad večer oživne. Jen její pokoj naopak utichne, když odezní štěbetání spolubydlících. Jen, co zašla za roh, spatřila Zmijozelskou kravatu válející se na podlaze. Už už se ji chystala zvednout, když uviděla jejího majitele, který měl očividně společnost. Jak jinak - Malfoy, prý Zmijozelský princ, ve spárech hloupé zmijozelky Pansy Parkinsonové. Jistěže, aby to mohl vůbec být někdo jiný. Košile Zmijozelky postrádala první tři knoflíky a Malfoy měl kravatu odhozenou. Jak pohledem střílela z jednoho na druhého, tváře jí zčervenaly studem. Tohle vidět nechtěla. Její dobrá nálada, při pohledu na ně ihned zmizela. Určitě tak trávili celou večeři a kdyby je nevyrušila, nenuceně by v tom pokračovali. Fuj.

,,Co tu chceš, Mudlovská šmejdko?" vyprskl Malfoy nepříjemným tónem ihned potom, co zaregistroval, že na ně Hermiona kouká - a dost neochotně se odtáhl od Parkinsonové. ,,Vypadni." zavrčel na ni a vrátil se ke své partnerce. Očividně nejevil žádný zájem, aby konverzace s Nebelvírkou pokračovala. Hermiona zakoulela očima a urážku na její mudlovský  původ přešla bez jediného slova. Po těch letech, co s Malfoyem ve škole neochotně trávila, si zvykla. Věděla, že se to nezmění.

,,Nápodobně, Malfoyi. A nebo ještě lépe - mohl bys vyprovodit sebe... I svoji pofidérní společnost" - pohlédla na otrávenou Parkinsonovou - ,,někam, kde si každý nebude chtít vypíchnout oči při pohledu na vás." Oplatila s úšklebkem.

Parkinsonová byla  dost podrážděná, přestože její ptačí mozeček nebyl zcela v tuto chvíli schopný vymyslet důstojný argument proti čemukoliv, co by Hermiona řekla. Pokud se samozdřejmě nepočítá mudlovská šmejdka... Ale na nic jiného jí kapacita nezbyla. Ne, že by ji to překvapovalo, ta holka by potřebovala hodně slitování a pomoci, aby dohnala alespoň běžně intelektuálního žáka Bradavic. A pokud měla Hermiona Malfoyovi uznat jednu věc, byl chytrý. Bohužel. Tak nějak nenásilně chytrý. Vlastně byl hned druhý, po Hermioně samozdřejmě. Proto nechápala, jak se může snížit k někomutak hloupému, jako byla Pansy Parkinsonová. Vlastně chápala - hodili se k sobě. A navíc byla Parkinsová snadný cíl.

,,Jak to se mnou mluvíš? Já nejsem žádná tvoje špinavá, mudlovská kamarádka, se kterou by ses mohla rovnat. Koukáš na čistokrevnou čarodějkou, která má jistou kouzelnickou úroveň a nemluví se šmejdy, jako jsi ty." Vyprskla a nadřazeným pohledem se na ni dívala. Tak. Tady to je. Jediná urážka, kterou uměla.  Malfoy se pouze pošměšně zasmál. Nebelvírka zakoulela očima. ,,Chováš se hůř než mudlovské děcko. A neřekla bych, že zrovna ty něco víš o úrovni. "

A to už se do toho vložil Malfoy. ,,Hele, odprejskni Šmejdko, nemám náladu na tvoje moralizující kecy. Mám důležitější věci na práci. Tak mi udělej tu radost a vypadni odsud. Běž si otravovat někoho jinýho, třeba toho svýho Weasleyoho. Ten ty tvoje moralistický žvásty trpí furt. Třeba si na ně už zvykl. " Hermiona nevěřícně zvedla obočí. Jak si vůbec může dovolit být tak arogantní? Už už se nadechovala v touze pokračovat v tom slovním pinpongu, ale nic neřekla. Přece jen - to ona z nich byla ta moudřejší. Ona ustoupí...

 Ale to by nebyl Malfoy, aby nezareagoval i na to, co z pusy nevypustí. ,,Opravdu, Grangerová, nebudu to opakovat. Jestli nevypadneš, pošlu na tebe kletbu. A oba víme, že jsem na tebe bez výčitek schopný použít i kletbu, která se nepromíjí. Tak radši zmizni, než toho budeš litovat." zavrčel s podrážděností v hlase.

Hermiona zúžila zlostně oči, zatla dlaně, ale rozhodla se nic neudělat. Jen nehybně stála na místě, aby mu dokázala, že se ho nebojí. Koukala mu přímo do jeho ledových očí, plných nenávisti. Polila ji vlna tepla. Vlna teplé, nefalšované nenávisti. Procházela každým centimetrem jejího těla. To nenávistné jiskření mezi jejich pohledy bylo skoro hmatatelné. Bylo to jako smrtící elekřina, která jiskřila všude kolem nich. Nesnášela ho stejně, jako on ji.

Nadechla se a spustila - ,,Malfoyi, taky oba víme, že jsem bystřejší a chytřejší, než ty, takže o kouzlení bych strach neměla. To si nemůžete zalézt  jinam, kde se každý nebude muset dívat na něco tak nechutného, jako jste vy dva?"

Malfoy odvrátil znechucený podhled od Hermiony. Totiž na Parkinsonovou, která pořád stála vedle něj a čekala, co se bude dít dál. Celou dobu sledovala dva studenty v tichosti a čekala, kdo ustoupí první. Zdálo se, že Zmijozel. Zajímalo ji, jak to bude pokračovat. Milovala drama. Každý Zmijozel miloval drama. Zvlášť drama s Nebelvíry. Malfoy přesunul pozornost k Parkinsonové, aby ukázal Nebelvírce, že mu nestojí ani za další sekundu jeho času.

Ovinul ruce kolem Zmijozelky a začal Parkinsonovou líbat tak, aby to měla Hermiona z první řady. Hermiona nakrčila znechuceně nos. Vážně? Přesto se však nemohla pohledem odtrhnout. Jak typické - co čekala, že se Malfoy bude někdy chovat dospěle. Zuřivě se nadehcla a odešla. Opravdu si nechtěla dál ničit večer, který jí ještě zbýval. Ikdyž věděla, že jí ho Malfoy dostatečně pokazit už stihl. Idiot.

                                                                                          Draco

Ta špinavá studentka Nebervíru si nedá říct. Do zad jí vypaloval nenávistný pohled... Aby jednou nedala pokoj. Ikdyž musel uznat, že si tohle malé představeníčko užil - rád ji ukázal, jak má nad ní navrch. A že měl pořádně.  A taky si užíval, že měl s Parkinsonovou publikum. A kdyby se tu ta šmejdka neukázala, mohl si fajn užít.

Sice pro něj  Pansy nebyla dostatečně atraktivní, protože byli dlouholetí kamarádi, ale oba v tom viděli svoje plusy... Vycházeli si vstříc. Už takhle to byla docela zábava. Taky věděl, že by na místě Parkinsonové chtěla být téměř každá, a která tvrdila, že ne, lhala. Možná kromě téhle šmejdky. Což bylo samozdřejmě oboustranné. Když Pansy začala ovinovat ruce kolem Zmijozelského prince a zajíždět jednou rukou pod košili, ve snaze navázat tam, kde skončili, podrážděně jí ruku chytl a odstrčil. ,,Už nemám chuť." Odsekl a beze slova odešel.