Safety or Love

#1

"Číslo 16!" ozvalo se zpoza mohutných, skleněných dveří. Drobná blondýnka se zvedla z dřevěné židle a rozklepanýma rukama otevřela dveře, které zevnitř opět zavřela.
Přes dveře se ke mně donesly jen úseky zvuků nebo smích.
S každým dalším číslem jsem byla nervóznější. Vůbec jsem netušila, co mám čekat. Vždy se někdo, ať už převážně muž nebo dívka, kterých tu byla hrstka, zvedla a prošla dveřmi. Pár minut tam pobyli a opět vyšli. Na tvářích jim většinou hrál úsměv, ale našla se tu i tací, kteří vyšli rozklepaní s rukou ve vlasech a snahou si je vytrhnout.
"Číslo 18!" ozvalo se ze dveří a mně se sevřel žaludek. Náhle jsem pocítila svoji snídani, což bylo jediné jídlo dne, téměř v ústech. Pomalu jsem se zvedla a kráčela vstříc nové budoucnosti. Pravou rukou jsem uchopila mohutnou kliku a jemně zatlačila do dveří.
Stále jsem byla nervózní a můj pohled byl upřen do podlahy. Rychle jsem zavřela dveře a konečně pohlédla na lidi sedící za stolem.
"Dobrý den," pozdravil muž s trošku větším bříškem.
"Dobrý den," odpověděla jsem, ale stále jakoby mě zem zajímala více než moje budoucnost. 'Emily, vzpamatuj se!' křičelo mé vnitřní já. Konečně jsem přišpendlila svůj pohled na lidi v místnosti, kterých tu sice nebylo moc, ale i tak to stačilo.
"Řekněte nám něco o sobě, prosím," pobídla mě tentokrát žena s velmi světlými vlasy.
"Jmenuji se Emily Roberts. Pocházím z anglického Walesu. Studovala jsem na nejlepší americké škole a praxí jsem prošla v bance, kde jsem hlídala určený objekt. Pracovala jsem pro lidi jako jsou Lady Gaga, Justin, J.Lo nebo Miley Cyrus," dokončila jsem svůj proslov a čekala na další otázky z jejich strany.
"Kolik vám je, Emily?" oslovila mě velmi přátelsky opět tatáž žena a doplnila otázku o úsměv.
"Bude mi 22," řekla jsem nejistě, protože přes svůj věk mám dost zkušeností.
"Jsem nynější vedoucí týmu bodyguardů, do kterého byste se měla přidat, ale nepřijdete mi jako někdo, kdo by přepral 100 kilového chlapa s pistolí v ruce." Měl pravdu. Moje drobná postava působila titěrně a neschopně, ale opak byl pravdou. Přeperu muže, ať je jakýkoliv a nemám s tím problém.
"Chcete to dokázat?" vyzvala jsem ho trošku obloukem na souboj a podle toho, že se zvedl asi přijal.

Jemný úšklebek mi pohrával na tváři při sledování jeho mohutného těla 'valícího' se ke mně. Nebyl tlustý, to ne, jen 2x větší než já. Při porovnání mého a jeho těla byl vážně obr.
Paul, poznala jsem podle jmenovky na černém tričku, se konečně zastavil přede mnou a vytáhl z kapsy zajištěnou zbraň.
"Tak se ukaž!" pobídl mě a čekal, co udělám. Připravila jsem se do bojovné pozice. Jednoduchý kop do správného místa mu vymrštil zbraň z ruky a já ji ještě za letu těsně nad zemí chytila. Místo zvednutí jsem mu podkopla nohy a on se s hromovou ránou sklátil k zemi. Ležel tam jak široký tak dlouhý a jediné, co z něj vyšlo bylo: "Asi jsem si zlomil páteř!" spíše to zaúpěl a pokusil se zvednout.
"Omlouvám se," uchechtla jsem se a podala mu ruku, abych mu pomohla na nohy. Nedůvěřivě se jí chytil a přitáhl se do stoje.
"Není za co. Skvělá práce, holka!" poplácal mě po rameni, jako to dělají otcové svým synům, když jsou na ně hrdí. Paul byl hrozně milý, ale musela jsem ukázat, co ve mně je i za cenu menšího úrazu. Taková šance jako dostat se do týmu bodyguardů pro 1D se nenaskytne často.
"Slečno Roberts, ozveme se vám nejpoději zítra. Děkujeme," vyprovodila mě ze dveří ta milá žena a já je jen pozdravila a vyšla ze dveří.

*V místnosti po odchodu Emily, pohled Paul*
'Si děláte srandu? Ta holka byla to nejlepší, co jsem viděl za celou kariéru!' žasl jsem nad tím, co tu před chvílí ukázala.
"Souhlasím s tebou, Paule. Navíc díky tomu, jak vypadá, by ji nikdo netypoval na bodyguarda, takže zapadne a může využít chvíle překvapen," zasnila se mírně Lou a všichni včetně ní jsme se zasmáli.
"Bereme?" zeptal jsem se jen pro ujasnění a kývnutí osob v místnosti mi bylo souhlasem.

*Pohled Emily*
Byla jsem z toho nadšená! Energicky jsem vešla do místnosti všech čekajících na pohovor a vyrazila do nočního New Yorku.
Ano, management 1D vyhlásil konkurz právě tady, protože po příletu chlapců zde vypuklo davové šílenství okolo nich. Na každém kroku měli v zádech tisíce fans a museli si dávat opravdu pozor. Nic jim ani neusnadňovala skupina lidí, co jim vyhrožovala vraždou...