Neviditelná

17. Díl - Dopis

Pomalu jsem sleza ze stroje zla a protáhla bolavé nohy. Harrison si odešel s nosem nahoru a v obličeji úšklebek výhry. 

Já ho tak nesnáším!

Niall celý zpocený stojí naproti mně s hlavou zakloněno a s rukama v bok. Zadek má hozený na jednu stranu. Vypadá jako modelka. Musím se nad tím usmát a pomalu se vydám ven z posilovny. Niall jde se mnou. 

"Bože Ni, já sice nohy cítím, ale jen tu bolest z puchýřů. Auuu!"skučela jsem Niallovi do ucha.

"Skoč mi na záda."řekl vesele. "Vždyť se skácíš."zasmála jsem se. 

"Ale notak. Udělal bych pro tebe všechno tak proč ne tohle?"našpulil spodní ret a já neodolala. Vyskočila jsem mu na záda a omotala ruce okolo jeho krku. 

Momentálně jsem asi nejsmradlavější člověk na planetě Zemi. Hlavu jsem si položila na Niallovo rameno. Dobře jsem druhá...

Dneska vynechám oběd a půjdu do sprchy, protože vím, že tam nikdo nebude. 

Niall jistě procházel chodbami. Konečně jsme u mého pokoje. Otevře dveře a i se mnou na zádech žuchne do neustlané postele.

"Horane! Vždyť bude moje postel cítit po tobě! A to pořádně!"zakřičela jsem se smíchem. Slezla jsem z jeho zad a rozvalila se na posteli.

Niall mě k sobě přitáhl a začal mě mačkat ve svém objetí.

"Víš Gveny i když jsi spocená tak krásně voníš a jsi nejlepší plyšák."afffff. Je tak roztomilý když je unavený.

Niall:

 Co to sakra plácáš?! Plyšák?! No to si se vytáhl. 

Nikam se mi teď nechce. Je tak blízko. Tolik bych ji chtěl políbit, ale asi to není nejlepší nápad. 

Chtě nechtě jsem se zvedl z její postele a nechal ji tam, abych mohl jít na oběd. Mám hlad jako... No jak já.

"Jdeš taky?"otočil jsem se na ni když už jsem byl u dveří.

"Ne já se půjdu místo oběda osprchovat."hmmm, ta představa Gveny ve sprše... Horane ty jsi teda prase.

No co, ale chlap taky. "A nemůžu jít s tebou?"zasmál jsem se.

 "Ne!"zasmála se a hodila po mně polštář. S úsměvem jsem vyšel na chladnou chodbu a vydal se k jídelně. 

Gvendolyn:

Když Niall odešel vzpomněla jsem si na dopis co mi dnes přišel od babičky a dědečka z Irska. Vzala jsem bílou obálku a natěšeně ji otevřela. 

Ahoj Lyn,

píšeme ti s dědečkem, prtože jsme se dozvědeli, že Glenda tě dala na vojenskou školu. Myslíme si že to není vhodné, protože jsi psychicky oslabené děvče a mohlo by tě to akorát poškodit. Zažádali jsme o převzetí do péče z důvodů nevhodné výchovy. A k našemu štěstí se to povedlo. Miláčku začni si balit kufry. Zítra odjíždíš. Tedy pokud dobře počítám. Poště se nedá věřit. Samozřejmě jestli budeš chtít necháme tě v Londýně, ale musíš tam mít nějáké bydlení a my ti samozřejmě rádi pomůžeme a myslím, že finance nebudou problém. Peníze ti budeme posílat každý měsíc dokud nebudeš samostatná. Je jen na tobě jestli budeš pracovat nebo jestli se vrátíš na školu. Už se na tebe moc těšíme!

Máme tě moc rádi.

Babička a děda.

Dočetla jsem kudrnaté písmo babičky. V očích mám slzy, ale nejsou to obyčejné slzy jsou to slzy štěstí. Konečně budu moct strávit chvíli s lidmi, kterří mě nadevše milují. Myslím, že se u nich tak dva týdny zdržím a pak se přestěhuju do nějakého bytu nebo domku. 

Konečně mě potkalo štěstí!

Vesele jsem si vzala věci na sprchování a vyšla do chladných chodeb školy.

 Konečně se Gveny dostane k milující rodině... :) Tak co myslíte. Jakt o bude pokravat? Dnešní výzva je 12 přečtení a 2 komenty. :)

Vaše Netinka

xoxo