Neviditelná

19. Díl - Neopouštěj mě

Pořád mi tekly slzy. Mohla jsem být znásilněná. Tohle budu Niallovi navždy dlužit. Je to můj nejlepší přítel a to navždy. Třásla jsem se zimou a asi i šokem.

*cvak, cvak* ozvalo se od dveří. Niall vstoupil a zavřel za sebou. Posadil se do starého koženého křesílka a díval se na to co ze mě zbylo.

"Je mi zima..."a jako důkaz jsem se k tomu ještě začala třást.

"Tak já ti zapnu topení."přešel k topení, které už jelo na plný výkon.

"Bohužel myško už jede na plno."řekl sklesle. "Ta...tak mmmě zah..řej tttty."po tom co jsem dokoktala jsem nadzvedla peřinu.

Niall se vysvlékl jen do boxerek a zalezl pod ledovou peřinu. Myslela jsem, že mi vypadnou oči. "Teče ti slina myško."zasmál se. Mně moc do smíchu nebylo.

Niall si mě přitáhl co nejblíž. Propletla jsem své nohy s jeho a namáčkla se na něj celým svým tělem.

"Bože ty jsi ledová."bědoval Niall a ještě mě víc stiskl v náručí.

Niall:

Jen tak jsem tam s ní ležel a tiskl si ji k sobě. Byla jako sníh. Bílá a ledová. Klidně oddychovala což znamená, že asi usla.

Kéž by věděla, že ji miluju. Tolik mě to ničí, že s ní ležím tělo na těla, ale nemůžu ji políbit, nemůžu jí říct ta dvě krásná slůvka.

Tenhle pocit je tak nový. Ještě nikdy jsem někoho tak nemiloval. Miluju její zrzavé vlasy, její dlouhé řasy, to jak se směje když na ní dělám xichty.

Miluju i její závislosti třeba neustálé vyklepávání tónů piána když poslouchá hudbu, její závislost na zeleném čaji.

Ovšem teď mě asi na nějáký čas opustí kvůli babičce a dědovi. Doufám, že se rozhodne zůstat v Londýně.

Ty tupče tak jí nabídni ať bydlí u vás! Jo moje podvědomí není na mně moc hezký, ale většinou má pravdu.

Měl bych jí to nabídnout. Kluci ji berou jako sestru tak proč ne?

Gvendolyn:

"Chyť mě!"křikne Niall a rozběhne se parkem. Všude je zeleň a nad hlavami nám svítí krásné slunce. Rozběhnu se za Niallem co mi nohy stačí.

Když jsem ho konečně doběhla skočila jsem mu na záda. "Wiiiiiii!"křičím když se mnou Niall točí.

Oba se smějeme a moc si to užíváme. Niall mě položí na zem. Všimnu si že za ním někdo stojí. Muž s pistolí. Harrison má svůj arogantní úšklebek.

"Gvendolyn za mě!"křikne Niall a zatlačí si mě za záda. Ozve se hlasitý výstřel.

Niall se zhroutí k zemi. Ne teď ho nemůžu ztratit! Ne teď ne!

"Proč?!"křičím na blížícího se Harrisona.

"Bude vám spolu líp."zasměje se. Namíří pistoli proti mně a stiskne spoušť...

"Aaaaa!"vymrštím se do sedu. "Gveny klid jsem u tebe. Nic se neděje."svírá mě už ve svém objetí Niall. Lucky se na mě vystrašeně dívá. Opět si lehnu a schoulím se k Niallovi.

"Ještě se chvíli prospi."šeptá mi do ucha. Oba tvrdě usneme.

***

Probudí mě bouchnutí dveří. Niall stále spí vedle mě. Asi se mi něco zase zdálo.

Vylezu z postele a jdu se napít vody, ale to co uvidím mě zaskočí.

Zem je plná krve. Není to moje krev ani Niallova. Je to Luckyho krev. Jeho tělo leží v kaluži krvi kde se válí papír. Nohy mám od krve v které stojím. Spadnu na kolena k Luckymu. Z očí mi tečou slzy proudem. Třesoucími prsty rozevřu krvavý papír.

To máš za to ty mercho! H.

"N..Ni...Nialle vstávej!"křičím mezi vzliky. Snažím se najít Luckymu puls.

Nic. Je zcela bez života. Jeho zrzavá krev je slepená zasychající krví. Mé ruce a nohy, jsou pokryté jeho krví.

Byl to můj ochránce v době kdy byl Niall pryč a teď...

"Nialle!"křikla jsem znovu.

Niall:

Probudil mě výkřik Gveny. Stoupl jsem a uviděl ji jak klečí v kaluži krve. Rudýma rukama svírá Luckyho srst a slzy jí kanou po tvářích. Rychle ji vtáhnu do objetí a výjdu s ní ven z pokoje.

V ruce má papír.

To máš za to ty mrcho! H.

Ten hajzl!

Zamču její pokoj a odvleču ji k sobě. Smyju jí z rukou a nohou krev mokrým ručníkem a dám jí své kraťasy a mikinu. Její špinavé oblečení vyhodím.

Za celou tu dobu nic neřekla. Jen mlčí a dívá se do prázdna. Z očí jí bez přestávky tečou slzy.

Vezmu ji do náručí a vydám se k ředitelně.

*

Gvendolyn sedí u ředitelny s paní Emou. Já mezi tím zbalil její věci a donesl je k autu co jsem si nechal dovést.

"Naschledanou pane Smithe."potřásl jsem mu rukou a vydal se k paní Emě a Gvendolyn.

"Brzy naviděnou paní Emo."usmál jsem se na ni smutně.

"Neboj když budeš s ní bude v pořádku. Brzy na viděnou chlapče. Brzy se uvidíme Lyn. Mám tě ráda."paní Ema ji objala a Gvendolyn ovinula ruce okolo jejího těla. Bylo mi z toho smutno.

"Snad se opravdu brzy uvidíme."šeptla Lyn.