Neviditelná

20. Díl - Pocta hrdinovi

Niall:

Harrisona chytli. Dostal 23 let za pokus o znásilnění, váhružky a psychické ubližování.

"Myško kam tě mám odvést?"otočím se na sedadlo spolujezdce abych se na ni mohl podívat.

"Do Mullingaru."špitla. Celkem mě to překvapilo. Nevěděl jsem, že má prarodiče tak blízko mě. Můžu aspoň se podívat domů. 

*Crrrrr* můj mobil vyzváněl jako o život. Dal jsem reproduktor a dál řídil. 

"Jsi nahlas mluv."řekl jsem.

"Ahoj Lyn. Jak ti je?"ozval se Liamův starostlivý hlas.

"Bylo mi líp."vzlykla. Trhá mi to srdce...

"Je mi to moc líto... Kdy přijedete?"

"No víš... My nejdeme do Londýna. Jedeme na letiště... a pak do Mullingaru."nebyl jsem si jistý jak na to zareaguje.

"A proč jedete k Niallovi domů? Vždyť to by tu mohla být s námi ne?!"zeptal se nechápavě Liam.

"Mám tam prarodiče."vydechla Gvendolyn.

"Dobře. Tak Ni až se rozhodnete co se bude dít dál tak se nám prosím ozvi. Oba nám moc chybíte..."řekl Liam sklesle.

"Neboj dám vědět. Na šťastné shledání."řekl jsem a zavěsil.

Gvendolyn se pořád mrvila na sedadle, ale mluvit nechtěla. Chápal jsem, že si vše potřebuje v hlavě srovnat.

Na letišti jsme narazili na fotografy. Gveny jsem natáhl kapuci aby nebylo vidět, že brečí a přehodil přes ní ruku. 

Konečně jsme seděli v letadle. Seděli jsme v soukromé části letadla, abychom nedělali rozruch. 

Konečně jsme byli ve vzduchu a Gveny se trochu vpamatovala.

"Chceš si o tom promluvit?"zeptal jsem se jemně a pohladil ji po ruce. Němě přikývla.

"Víš bojím se. Bojím se, že když jsem ztratila toho už tolik, že ztratím i babičku a dědu a nedej bože tebe... a kluky. Moc se bojím, že příjdu o všechno a zůstanu tu sama."začaly jí téct nové slzy. Nevydržel jsem to a vtáhl si ji do náruče. 

"Já se taky moc bojím, že tě ztratím, ale vím, že když tě budu mít stále u sebe nic se ti nestane."hladil jsem jí po zádech a šeptal jí slůvka do ucha.

Gveny mi usla v náručí vyčerpáním. Donesl jsem ji k připravenému autu a jeden hodný pán mi pomohl s kufry. 

"Jsem vám vděčný. Rád bych vám podal ruku, ale bohužel bych pustil můj drahý náklad."řekl jsem směrem k muži, který mi pomohl.

"To nestojí za řeč."a s těmito slovy odešel. Posadil jsem vyčerpanou Gveny do auta a přivázal ji. Nehodlám ryskovat...

*klep, klep* klepu na dřevěné dveře cihlového domku. Lyn se ke mně choulí jako vyděšené štěně. 

"Ahoj Lyn!"ve dveřích se objeví postarší dáma s prošedivělými zrzavými vlasy. Okamžitě vtáhne Gveny do objetí.

"Ahoj babi."vzlyká Gvendolyn. Za chvíli se zjeví i starší pán. Má šedé husté vlasy a zelené pronikavé oči jako má Gveny. 

"Holky moje neplačte."obejme už objímající se babičku a Gveny. Postávám tam jako páté kolo u vozu, ale co. Nemůžu kazit tak emocionální chvilku. Jedna neposlušná slzička mi teče po tváři. Rychle ji setřu aby si nikdo nevšiml.

"Pojďte dál."kývne na mě pán.

"Těší mě. Jsem Niall Horan."představím se a natáhnu ruku k muži. Ten mě okamžitě vtáhne do objetí.

"Bill Conell. Můžeš mi tykat."dodá ještě muž.

"Jsem Alison Conell a mně také můžeš tykat."objala mě Gvenina babička a už nás všechny vedla do kuchyně. 

"Lyn upekla jsem tvůj oblíbený jahodový koláč."usmála se Alison.

"Já nemám hlad. Radši bych se šla prospat jestli mohu?"podívala se smutně na svoji babičku.

"Jistě že můžeš."usmála se opět Alison.

"Ni, pojď prosím se mnou."zatahala mě Gveny za rukáv. Jen jsem přikývl a stoupl si. "Nedělejte žádné vylomeniny."zasmál se Bill a Alison ho plácla utěrkou.

"Dědo je to jen můj nejlepší kamarád a ochránce. Nic víc jasné?!"otočila se ještě Gveny. Nic víc bodlo mě u srdce když to řekla. Oči mě začaly pálit, ale vydržel jsem to.

"Jo jo zlato. My ti věříme."řekla Alison.

Uložil jsem Gveny do postele a byl tam dokud neusla. Pak jsem dostal žízeň tak jsem sešel dolů. 

V kuchyni byla paní Alison. Nevím ale příjde mi lepší je oslovovat tímhle stylem. Pan Bill a paní Alison. Zní to líp.

"Mohl bych dostat vodu jestli by jste byla tak hodná?"usmál jsem se.

"Jistě zlato sedni si ke stolu."jak řekla tak jsem udělal. Donesla mi vodu a zmiňovaný jahodový koláč.

"Moc děkuju, ale to jste nemusela."s chutí jsem se vrhl na koláč. Paní Alison si sedla ke mně.

"Ty Gvendolyn miluješ, že?!"zeptala se náhle. Až mi z toho zaskočil koláč.

"Jak to víte?"vypravil jsem ze sebe když jsem dokašlal. 

"Máš to v očích když se na ni díváš. A řekl jsi jí to?"vyzvídala dál.

"Ne... Ona mě má za nejlepšího kamaráda a já to nechci zkazit takovou hloupostí."řekl jsem smutně a rýpl do zbytku koláče.

"Láska není hloupost. Měl by jsi jí to říct. Ona to pochopí."usmívala se paní Alison.

"Ale co když mě nemiluje?"zeptal jsem se a znovu rýpl do koláče.

"Kdo koho nemiluje?"zeptala se rozespale Gveny.

Další díl je na světě. Co myslíte jak z toho Niall vybruslí? Nebo jí to konečně všechno řekne? Komentujte jak myslítě že to dopadne. :) Budu ráda za vote. :)

Vaše Netinka

xoxo