Neviditelná

46. Díl - Dotáhněte Zayna do postele

Liam:

Konečně to vypadá trochu lépe.

„Ještě jednou se ti moc omlouvám."zasmála se Lyn a objala Nialla, který stále přidržoval zmrzlý hrášek na zasaženém místě.

Jen jsem se spokojeně usmíval, ale ještě není vší práci konec.

„Nevím jak vy, ale já odcházím do postele."zívnul jsem ospale. Dočkal jsem se jen různých mručivých odpovědí, ale nic jasného.

Jednoduše jsem se zvedl a šel ke schodům a do mé nádherné postele.

Gvendolyn:

Liam pomalu odešel a zůstalo nás tam pět. Louis a Harry se stále něčemu smáli a Zayn pomalu usínal.

Stoupla jsem si před Zayna a naklonila se k němu.

„Zee. Jdi do postele."mluvila jsem jemným hláskem, aby to bylo příjemné pro nás oba.

„Já budu spát tady."řekl nepřítomně. Jen se zavrtěl a oddechoval dál.

„No tak Zayne vstaň a dojdi do postele."trochu jsem do něj šťouchla, ale výsledek se nedostavil.

„Harry, Louisi dotáhněte Zayna do postele. Prosím, přeci ho nenecháme tady spát na gauči."skočila jsem mezi kluky a škemrala. Jen otráveně vstali a odtáhli Zayna docela nehezkým způsobem, ale věřím, že skončil v posteli. Hlavně když ho netáhli jen za nohy se zbytkem těla na zemi. To mi stačí.

„Tak jak se cítíš?"otočila jsem se na zraněného blonďáčka, který si stále přidržoval hrášek na zasaženém místě.

„Myslím, že hrášek už nepotřebuju, ale bude štěstí, když budu mít děti."zasmál se trochu bolestně.

Vzala jsem hrášek a položila ho na linku v kuchyni. Však zítra z toho něco uvaříme.

„Měli bychom taky jít spát."můj hlas zněl nervózně a neklidně. Cítila jsem jak po mém těle vstávají chloupky a po zádech mi přeběhl mráz. Poslední dobou to mezi námi bylo nějaké divné, ale nikdy jsme spolu moc o problémech nemluvili. Spíš jsme si užívali toho druhého.

Stejně je tu pořád ta otázka. Miluje mě nebo to byl jen sen, který nebyl pravdivý a stejně si ho ani nepamatuje?

„Jo to bychom měli."ani na mě nepohlédl a vstal z gauče. Společně jsme šli do schodů bez jediného slova. Stála jsem u dveří svého pokoje a Niall u svého.

„Dobrou noc Niallere."usmála jsem se a čekala na odpověď.

„Dobrou noc Gveny."podíval se mi do očí a vzal za kliku dveří.

„Počkej..."rozběhla jsem se k němu a uvěznila ho v objetí. Pohladil mě po vlasech a já cítila znovu smutek, ale nevím proč. Jen proto, že mě nemiluje?

„Promiň. Dobrou."vypustila jsem z pusy a zmizela za dveřmi mého pokoje.

Jo já vím.... Najdete si mě a zabijete mě. Takhle to prostě musí být, protože jsem to napsala. :D Doufejte, že ta osudná slova budou v dalším díle. ;)

Vaše Netinka
xoxo