Neviditelná

12. Homes Chapel

"Jasně. Když chceš...."brumlali kluci při odchodu. Dveře se za nimi zaklaply a my tu zůstali jen tři.

"Poslední dobou to mezi námi třemi bylo divné. Já a Gvendolyn jsme si od sebe udržovali jakýsi odstup a ty Nialle si věděl určitě něco od Payna."začal Harry a neustále brouzdal pohledem po místnosti až se zastavil na Niallovi. Niall přikývl a omluvně na mě pohlédl.

O něčem věděl, ale nepromluvil si o tom se mnou. Vážně skvělí, ale já to vlastně udělala taky...

"Ano, máš pravdu. S Liamem jsem o tom mluvil a i když mi neřekl nic podrobného pochopil jsem své a i před tím jsem viděl co se tu děje."potvrdil Niall Harryho tušení. Harry vypadal trochu klidněji když se po něm Niall rozčíleně nevrhal. 

"Moc se vám za to omlouvám a slibuju, že se mezi vás už plést nebudu. Doma jsem dost přemýšlel a dost jsem mluvil a pochopil jsem. Přišel jsem pozdě, ale byla to jen moje chyba a jsem rád, že vy dva jste šťastní."usmál se na mě, ale já viděla ten záblesk v jeho očích. Záblesk smutku či bolesti? I přes to moje rty opisovali dokonalé O. 

"Nialle mohl by jsi tu Gvendolyn se mnou nechat? Tedy pokud mi věříš samozřejmě. Nebudu ti mít za zlé když mi to nedovolíš."vyslovil svoji prosbu Harry. Niall přikývl a na chvíli se zamyslel a pak odešel. Harry se choval tak jinak než obvykle.

Jen já a Harry. Přistoupil ke mně blíž, blíž než bylo nutné. "Díky, že jsi tu spoušť po mně uklidila a děkuju ti za ten rámeček."hlavou cukl k zarámované fotce s rytinou ve dřevě. 

"Vůbec nemáš zač."zašeptala jsem. "Já...chtěl jsem se ti omluvit a jen...chtěl bych naposledy..."větu nedokončil a ještě se o krůček přiblížil. Za zátylek si mě přitáhl a jemně políbil mé rty. 

"Děkuju..."vydechl když se oddálil. Ustoupil o dva kroky a podíval se mi zpříma do očí. Pořád tam něco bylo. Jeho oči říkaly víc než si myslel. "Co se stalo v Homes Chapel?"řekla jsem najednou. Moje rty to prostě vyslovili bez toho aby to mozku oznámily. 

Harryho oči se zvětšily a dech se mu zrychlil. "Jak jsi to poznala?"vydechl překvapeně. "Tak mluv."uvrhla jsem jeho otázku do zapomnění a vybízela ho k tomu aby mi to řekl.

"Já a Gemma..."začal váhavě, ale pokračoval "...jsme jeli autem domů k mámě, ale najednou na silnici vyběhla nějaká srna nebo zajíc já vážně nevím a já strhl volant a narazila do stromu. Když jsem se vzpamatoval chtěl jsem vystoupil, ale Gemma nereagovala. Byla jako mrtvá. Vyprostil jsem ji z auta. Stále nic. Nedýchala a po čele jí stékala krev. Zavolal jsem záchranku a začal jsem první pomoc, ale vůbec to nepomáhalo. Když přijela sanitka všechno bylo stejné, ale pak začala dýchat. Vykašlala trochu krve a pak ji odvezli do nemocnice. Měla otřes mozku, ale jinak byla v pořádku. Teď je už doma. Bál jsem se, že o ni přijdu. To ona mi pomohla když jsem myslel, že se kvůli tobě zabiju, ona mě z těch sraček vyhrabala a já ji skoro zabil."Harrymu po tvářích stékaly slzy zoufalství a provinění. Mé slzy se my objevily také na tvářích. Kvůli mě si chtěl sáhnout na život. Věděl vůbec kolika lidem by to ublížilo?! Nám, jeho rodině a fanouškům. Za to všechno můžu já...

Přešla jsem k němu a setřela mu pár slz. Vtáhla jsem ho do objetí. "Nemohl jsi za to. Musel jsi strhnout volant, to by udělal každý a pak jsi ji zachránil. Kdyby jsi tam nebyl nepřežila by. Díky tobě je teď doma. Klid Harry. Udělal jsi správnou věc."snažila jsem se ho utěšit. Jezdila jsem mu po zádech a dál šeptala uklidňující slova. 

"Vůbec mi to teď neděláš jednoduchý."zasmál se trochu smutně. "Promiň, ale jsi můj kamarád a já prostě takovéhle věci dělám."pomalu jsem nechala svoje ruce spadnout z jeho zad a o krok jsem ustoupila. 

"Možná proto jsem se do tebe zamiloval."Harryho vzdechnutí naplnilo místnost. Znovu tam stáli v tichosti. "Už půjdu. Hlavně si pamatuj, že jsi udělal co bylo třeba."naposledy jsem se na Harryho usmála a vyšla jsem ven z jeho pokoje. 

Sešla jsem do kuchyně a setřela jsem si ještě jednu slzu lítosti, která mi vyklouzla. "Tak co?"vyštěkl Zayn nedočkavě. "Všechno je v pořádku. No, ne všechno, ale to by vám měl říct Harry. Měli s Gemmou nehodu."protřela jsem si obličej a přivinula se k Niallovi, který okolo mě hned majetnicky omotal ruce. 

Miluju jak je majetnický a žárlivý. Dává mi to pocit, že se mě nevzdá i kdyby musel. "A je Gemma v pořádku?"zeptal se vystrašeně Liam, který svíral v ruce hrnek s čajem.

"Jo nemusíte se bát. Měla akorát otřes mozku."uklidnila jsem je a možná i sebe. 

Přidala jsem vám další díl a myslím, že nemusím nic dodávat. Moc vám děkuji za to co děláte. Nikdy jsem nesnila o tom, že bych mohla dosáhnout takových čísel. Moc vám děkuju.

See you soon.