Neviditelná

45. Díl - Auuiiii

Niall:

Při lekací scéně se na mě nalepila Gveny. Mým tělem projel malý blesk. Podíval jsem se na její bílý obličej a uviděl ten strach. Na všechno jsem zapomněl a myslel jen na to, jak moc ji miluju. Ovinul jsem své ruce okolo jejího třesoucího se těla.

Obrátila na mě svá zelená očka a pousmála se. Znovu zapištěla a přitiskla se snad ještě blíž, i když jsem si myslel, že víc to už nejde.

Cítil jsem se tak potřebný a důležitý. Posunul jsem se od kluků a vzal Gveny na klín, kde si přitáhla kolena k tělu a nalehla na moji hruď.

„Děkuju."řekla třesoucím se hlasem. Cítil jsem se už líp. Už ve mně není ta zlost, teď to vystřídal chtíč. Tolik jsem chtěl říct ta slova. Miluju tě.

„To mám v popisu práce."uchechtl jsem se a Gveny mě laškovně bouchla do paže, ale poté se znovu schoulila blízko ke mně.

Cítil jsem jak je její tělíčko ledové. Tolik jsem si přál ji ochránit před vším zlem na světě.

Liam si stoupnul a hodil po mně deku. Jen jsem na něj vděčně kývnul a přikryl Gveny i mě.

„Harry to mi děláš naschvál."Gveny se natáhla a kopla do smějícího se Harryho.

„To já ne. Tohle vybral Louis."třeštil zelené oči a ukazoval na Louiho.

Chvíli jsme poslouchali Jejich hádání, ale pak Gveny znovu zapištěla, takže jsme se zase všichni dívali na film.

„Co kdybychom se vyfotili?"řekla u konce filmu Lyn. Její oči svítily jako lampionky, takhle vypadá, když je šťastná. Je to krásné. Všichni přikyvovali s úsměvy jen Zayn začal shánět zrcadlo.

„Tak já skočím pro polaroid."vyskočila a tím ze mě strhla deku. Ovanul mě studený vzduch a já se zatřásl.

„Po... Co?"ptal se Louis s nadzvednutým obočím.

„To je takový starý foťák. Však vy víte. Měl jsem ho u rodičů."dělal jsem jako by měla být samozřejmost aby si pomatovali jaké věci mám ještě u rodičů.

Gvendolyn už připravovala polaroid na poličce a nastavovala starodávnou časomíru. Ano, má to překvapivě i časomíru.

„Bacha bouchne to!"zasmála se a rozběhla se k nám. Skočila na mě a zahrabala se do deky společně se mnou.

Bylo slyšet jen hlasité cvakaní, ale blesk stále nikde. Kluci se všichni tvářili v rámci možností normálně a já tiskl Gveny pod dekou.

Místností to blesklo a z přístroje vyjel čtvereček papíru. Gveny ho vzala a začala s ním mávat s již připravenou fixou. Podívala se na fotku a znovu na mě skočila, ale tentokrát vážně skočila.

„Auuiiii."zaskučel jsem, když jsem dostal kolenem do citlivého místa.

„Ježiši promiň. Jsi v pohodě?"koulela na mě svoje očka a držela moji tvář v rukách.

„Však bude v pohodě. Když jsem dostal do koulí botou jednou na vystoupení...to byla bolest. Však on to nějak přežije."ozval se bezstarostně Harry.

Gvendolyn odhodila všechno, co držela na stoleček a běžela do kuchyně. Donesla zmrzlí hrášek a strhla ze mě deku.

Vzala moji ruku za zápěstí a vložila mi do dlaně studený hrášek. „Tam bych ti šahat neměla."zasmála se a nechala moji ruku spadnout zpět.

„Však on by chtěl. Už dlouho si nezašukal, pokud vůbec někdy."smál se Harry. Můj prostředníček vystřelil a směřoval přesně na Harryho.

Ještě chvíli jsme se různě pošťuchovali, ale Gveny už byla nedočkavá a čapla fixu a fotku.

1D rodinka po filmu.

Dokonce i její písmo je dokonalé.
Buďme upřímní. Muselo to bolet. :D Protože jste tak úžasnì přidávám ještě jeden díl. :3 Doufám, že se líbí. :)

Vaše Netinka
xoxo