Neviditelná

11. Zpět

Důstojně jsem vstoupila do obýváku a zamířila ke svému křeslu. Niall se rychle zvedl a vzal mě do náruče tak rychle až jsem vykvikla. Posadil se se mnou do křesla a pustil moje nohy, ale moje tělo si víc přitáhl ke svému.

"Myško, já miluju jak jsi malinká. A taky miluju jak ti plandají moje věci. Miluju svoji mrňavou Myšku a nikdy bych tě nevyměnil za žádnou vysokou žirafu."žvatlal Niall sladce i přede všemi bez špetky studu. Na závěr mi vlepil pusu na nos a usmál se.

"Ty jsi můj blbeček."pohladila jsem ho po zčervenalé tvářičce a opřela se o něj. Letmo jsem přejela pohledem celou místnost. Liv se posadila za kluky na pohovku a pozorovala nás se slasným vzdecháním a láskyplnými pohledy.

Bylo ticho. Nikdo neměl žádné téma nebo se ho bál vyslovit. Tak kousavé ticho jsem snad v životě nezažila.

"Harry by teď určitě něco plácl..."mrmlal si vyčítavě Louis. "Říkal si něco Louisi?!"zamračil se na něj Liam. Louis se jen usmál a dál mlčel.

"Myslím, že to bylo něco o Harrym."pokrčila Liv rameny bez vědomí co způsobila. "Jo bylo to o Harrym. On by nás z tohohle ticha vytáhl. Sice tou nejhloupější hláškou nebo nejblbějším vtipem, ale už by nebylo ticho."vyčítavý hlas Louise byl zřetelný. Opřel se a založil si ruce na hrudníku. Celou dobu na mě upíral vražedný pohled a všichni to věděli.

"Já za to snad můžu, že na mě tak civíš?!"zavrčela jsem na Louise. "Jo přesně tohle si myslím. Ty za to můžeš a nikdo jiný. Proč by se jen tak sebral a odešel bez blbýho ahoj. No přece kvůli naší dokonalý a neodolatelný zrzce!"Louis rozhořčeně rozhodil rukama.

Rychle jsem se vykroutila Niallovi a stoupla jsem si abych působila vážněji než jako zmuchlaný plyšák. Sebrala jsem jeden z polštářů co se povaloval na zemi a hodila jsem ho přímo na Louise. "Dneska se fakt chováš jako idiot!"vykřikla jsem a zamířila jsem ke dveřím.

Rychle jsem si nazouvala boty. Možná ani nebyly moje, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Už když jsem se chtěla vydat ven mě málem zasáhly otevírající se vchodové dveře. Rychle jsem uskočila abych nedostala ránu do čela.

Mezi dveřmi stál Harry. "Harry..."vydechla jsem. Srdce mi bylo jako o závod a oči jsem měla vykulené. "Taky tě rád vidím."řekl tiše s povytaženým koutkem úst.

"Hele asi bych měla jít. Dneska nevypadáte, že by jste si chtěli povídat."vyřítila se Liv a neustále mlela pantem, ale pak zvedla pohled a zarazila se.

"To je Harry."zablekotala a stála stejně vyjevená jako já. "Jestli dovolíte chtěl bych jít domů."řekl chraplavým hlasem. Obě jsme mu ustoupili z cesty. Cestou se na mě ani nepodíval zato Liv věnoval ublížený úsměv.

"Harry je doma."vydechla jsem stále ještě v šoku. Ruce jsem měla svěšené podél těla a stále jsem zírala někam do prázdna. "Uvidíme se zítra."řekla Liv jednoduše objala mě a vyšla ven. Nechala jsem za ní zaklapnout dveře a pomalu jsem se loudala do obýváku.

"Jo tak nevinná Lyn se nám vrátila."zaskučel Louis když jsem se vrátila. Spustil další svůj monolog plný nadávek. Liam se ho marně snažil utišit.

"Harry je zpět."vyslovila jsem ty slova s takovým úžasem až jsem sama byla v úžasu. "....Počkat, cože?!"zarazil se Louis a pohlédl na mě s podivným výrazem. Bylo to něco mezi překvapením, vztekem a výčitkami.

"Harry je zpět."pronesla jsem jistým hlasem a podívala se Louisovi přímo do očí. Všichni jsme si vyměnili zmatené pohledy a jako na výstřel ze startovací pistole jsme se rozběhli po schodech k Harryho pokoji.

Žďuchali jsme do sebe a postrkovali se dokud jsme všichni nestanuli před těmi dveřmi. Liam vzal váhavě za kliku a když otevřel všichni jsme vpadli dovnitř.

"Ahoj."řekl Harry aniž by zvedl pohled od hromádek oblečení co měl na posteli. "Budete mě tu pozorovat jako zvíře v zoo nebo se začnete ptát?"Harry na nás znuděně pohlédl a odnesl si oblečení do šatny.

"Kde jsi byl? A proč jsi nám nic neřekl?"Liam položil první otázku. Všichni jsme stále byli zkoprnělí a jako sochy na jednom místě.

"Byl jsem doma v Homes Chapel. Vím, že by jste mě přemlouvali abych zůstal. Takhle to bylo jednoduší."pokrčil rameny a dál vyklízel věci z černé cestovní tašky.

"Báli jsme se o tebe. Aspoň si po sobě nemusel nechat takovej bordel jako by tě někdo vykradl."mračil se Louis, který už vůbec nevypadal překvapeně, spíš už jen naštvaně s výčitkami ve tváři.

"Teď jsem tady. Živý a zdraví."usmál se Harry na Louise a Louis hned roztál. Ruce mu spadly podél těla a z očí vymizely i výčitky.

Nastalo další ticho. Dnes je to nějaké celé bohaté na trapná ticha. "Mohli by jste nás nechat osamotě s Gvendolyn a Niallem?"podíval se mi zpříma do očí. Začala jsem se bát. V jeho očích bylo něco jiného něco co mě děsilo.

*Hou hou hou... Nesu vám další díl, který dokonce obnáší zvrat.

* Myslím, že tento příběh brzy ukončím, protoZe už mě to moc nebaví. Všechno co jsem chtěla v příbèhu je a to mi stači...

*Děkuji za přečtení.

See you later.