Neviditelná

36. Díl - Já tě...

Začal jsem procházet ostatní pokoje.

Našel jsem ji až u Zayna jak si prohlíží jeho pomalované zdi.

„Co tady děláš?"zeptal jsem se udiveně, ale s něhou. „Víš, já ani nevím. Prostě jsem šla a došla jsem sem. Je úžasné, co dokáže vytvořit."usmívala se a nechala jednu slzičku téct po její bledé tváři.

„Mohli by jsme něco namalovat jestli chceš. Zaynovi to vadit nebude. Mám u něj ještě jednu malbičku, kterou stejně časem přemaluje."usmál jsem se a vytáhl nějaké barvy a spreje. „Ale nejdřív...přinesl jsem puding."poukázal jsem na mísu teplého pudingu.

„Mňam!"vrhla se na mě a vzala si lžíci. Sedli jsme si na zem a jedli puding jako o život. Už je to zase naše stará Gveny.

Zvrhlo se to v boj lžiček. „Já tě dostanu!"křičel jsem, když jsem už měl v rukách obě lžičky a Gveny přede mnou utíkala přes celý dům.

Byli jsme dole v obýváku a Gvendolyn skočila na gauč a skákala po něm jako malá.

Odhodil jsem lžičky do kuchyně a skočil za ní. Po chvíli jsme vyčerpaně spadli na gauč a jen tak leželi. Ona měla hlavu na mě hrudi a já jí objímal rukou.

„Jsi můj nejlepší kamarád Nialle."řekla Gveny z ničeho nic. „Jen bych chtěla abys byl šťastný a netahal se s tím, co ze mě zbylo."už zase nasadila smutný obličej.

„S radostí si tě hodím na záda a poběžím maraton. Celý můj svět se teď točí okolo tebe. Ty jsi můj svět. Zůstanu tu s tebou, dokud mě nevyhodíš s tím, že mě už nikdy nechceš vidět."zasmál jsem se a začal jsem jí na hlavě zaplétat něco jako cop. Lhal jsem.

Věděl jsem, že i kdyby mi řekla, že mě už v životě nechce vidět zůstal bych.

„Mám tě ráda."pošeptala.

„Já tebe taky, ani nevíš jak moc..."můj hlas byl spíš smutný. Jsem zklamaný sám sebou, že jsem jí to nedokázal říct. Jsem tak hloupej až to bolí!

Leželi jsme tam v tichosti, ale nebylo to trapné ticho, bylo příjemné. Užíval jsem si její blízkost a její doteky, jak krásně voní po jahodách.

Oproti mně je tak maličká. Cítil jsem kapičky na mé hrudi. „Proč pláčeš?"přerušil jsem ticho. Je to otázka na kterou byla poslední dobou jednoduchá odpověď, ale teď byla šťastná, tak proč?

„Nikdy jsem nevěřila, že budu ještě někdy šťastná."zvedla se do sedu a podívala se na mě.

„Už jsem ti delší dobu chtěla říct, že tě..."její tichý hlas byl přerušen.

„Jsme doma!"křičel Harry. „Co se to tu děje?"Louis se na nás díval překvapeně, ale s úsměvem.

„Já myslím, že vím, co se tady mělo stát."zasmál se Harry a naznačil prsty sex.

„Ha ha, fakt vtipný Harolde."zasmála se Gvendolyn a hodila po něm polštář.

3K přečtení. Jste úžasní. :') Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala, ale neměla jsem na to chuť kvůli Zaynovi. Řekne, že chce normální život a pak nahraje písničku. :(

Vaše Netinka
xoxo