Neviditelná

39. Díl - Lžička

Podívala, jsem se mu do očí a znovu ukázala dolíčky. Lehce jsem se nahnula do strany a uviděla čtyři kluky, jak se na nás culí.

Nialla jsem tam nechala stát v očarování a rozběhla jsem se ke klukům.

Skočila jsem na Liama a obmotala kolem něj nohy. „Za všechno ti děkuju. Moc jsi mi pomohl."zašeptala jsem mu do ucha a znovu se rozběhla se smíchem neznámo kam jako malé dítě.

Došla jsem k aleji kde jsem byla s Niallem před tím než jsem se zhroutila. Zašla jsem za lavičky a padla do trávy. Užívala jsem si pohled na šťastný Londýn, který je prosvícený hřejivým sluncem.

Niall padl vedle mě. Postupně do trávy popadali všichni kluci, až na Zayna, který nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.

„Vždyť mi to zničí vlasy a ještě z nich budu vybírat trávu."fňukal. Jen jsem ho se smíchem stáhla do trávy a znovu se svalila spokojeně na záda.

Pozorovala jsem nebe. Mraky pluly nebem a slunce jim ukazovala na cestu, která nikde neměla konce. Vánek k nám přinášel vůni kvetoucích květin a vůni stromů a dřeva.

„Podívejte! Ten mrak vypadá jako královna."ukazovala jsem na velký bílý mrak, který alespoň vzďáleně připomínal tuto vznešenou ženu. Dobře museli by jste zavřít jedno oko a pak druhé a představit si ji, a pak by jste stejně jako já zjistili, že ten mrak vypadá úplně jinak.

„Ne, ne vypadá spíš jako lžička."zasmál se Louis a dal si spokojeně ruce za hlavu.

„Ne! Lžička to není i kdyby byla!"zakřičel Liam a vystřelil do sedu. Všichni jsme se rozesmáli jen Liam vypadal, že potřebuješ deku a dudlík, aby se uklidnil.

„Dobře Li. Já myslím, že je to srdce."zasmál se Niall. Pár lidí vidí v jednom mraku tolik různých věcí. Naše fantazie nezná meze! Stejně jako naše nekonečná hloupost a dětinskost, ale y se tkhle máme rádi.

„Mám vás moc ráda. Jste jako mí bratři. Dobře Liam spíš táta."zasmála jsem se a převalila na břicho, abych na ně viděla. Všichni spokojeně leželi na zádech a upírali na mě své spokojené pohledy.

„Ty jsi naše malá sestřička."Louis mi rozcuchal vlasy a posadil se. Všichni upřeli oči na mě a pak na Nialla, který se rychle posadil. Nikdo mu neviděl do tváře, ale všichni jsme věděli, že není něco v pořádku. Byl schrbený a jiný než normálně. Něco je špatně. Šeptal hlásek mého podvědomí.

„Nialle, děje se něco?"rukou jsem mu přes záda, ale nedočkala jsem se reakce. Jen sebou nervózně cukl, jako by mu vadilo, že se ho dotýkám.

„Jsem tak moc rád, že už jsi šťastná, takže jsem ti to nechtěl říkat."díval se někam do dálky. Sedla jsem si naproti němu, abych mu viděla do očí. Vypadal jako by viděl smrt. Tvář nepřirozeně bílá a očí plné strachu a za záclonkou slz

„Co se děje?"zeptala jsem se vystrašeně čekající na odpověď. Stalo se něco, co vše změní?!

Tenhle díl mě bavil, ale musela jsem ho takhle pokazit. Jinak by to bylo o ničem a to nikdo necheme, že? Jinak vám moc děkuju za ta přečtení. Jste neuvěřiteni, ale mohli by jste trochu víc komentovat potvůrky. ;D Spoiler-jedná se o dva lidi. :)

Vaše Netinka
xoxo