Neviditelná

30. Díl - Loučení

 „Je to tak roztomilé.“rozplýval se někdo potichu. Pak jsem slyšel jen pár cvaknutí a to jsem už otevřel oči.

Máma a táta tam stáli s foťákem, ale ne s obyčejným. Je to foťák, který jsem jako malý zachránil. Když něco vyfotíte rovnou vám vyjede fotka a po chvíli třepaní se krásně vybarví. Říká se mu Polaroid. 

„Jestli nevadí půjčil jsem si tvůj telefon a zveřejnil jednu fotku na ten váš twitter.“zasmál se táta. Máma tam jen tak stála a třepala s čtverečkem papíru.

„Ooo, dívej Bobby jak jsou roztomilí.“smála se máma když ukazovala fotku tátovi.

„Ukažte…“řekl jsem rozespale a protřel si oči. Foťák mi i s fotkou dali na postel a zmizeli za dveře, které výjimečně i zavřeli.

„Co to je?“Gveny už se taky probudila. Jen jsem vzal fotku a ukázal jí ji.

„Byla tu máma a tak trochu nás vyfotila.“zasmál jsem se.

„Já nevěděla, že se ještě tyhle foťáky dají někde sehnat. Ukaž mi tu fotku.“Gveny odněkud vytáhla lihovku a na fotku napsala datum a ještě jednu větičku.

Začátek našeho navždy.

Jen se na mě usmála a omotala ruce okolo mého těla. Při pohledu na hodiny jsem zjistil, že je 8 a.m.

„Pojď, musíme k vašim pro tvoje věci a taky bychom měli zavolat klukům.“řekl jsem zvedajíc se z postele.

„A vezmeme si ten foťák? Prosím, já vždycky takový chtěla.“škemrala. „Pro tebe všechno.“usmál jsem se a zavěsil si foťák na krk.

V chodbě jsme se začali obouvat. Gveny jsem měl stále za zadkem. Byla ke mně přilepená jako klíště.

„Tak zatím pa broučku.“máma mě dojatě objala. „Tak čau chlape.“řekl táta a poplácal mě po zádech. Na konec přišel i George.

„Gveny moc se ti omlouvám a chápu, že ze mě teď nemáš dobrý pocit, ale doufám, že se ještě setkáme a udobříme. Tak zatím bratříčku.“mě obejme a na Gveny jen mávne.

Ta se vyděšeně schovává za mě.

„Moc ráda jsem vás poznala. Všechny, ale Georgi musíš tomu dát čas. Nashledanou.“Gveny drtila moje tričko ve svých malých ručkách jako hulk.

U Gveniných prarodičů jsme jen vzaly už vyprané věci a začali zase s loučením.

„Moc ráda jsem vás po tak dlouhé době viděla a určitě teď budu jezdit častěji, ale potřebuji čas na zotavení. Mám vás moc ráda.“slzy se draly na povrch a ona jim nechala volný průběh. Oba je objala a teď byla řada na mně.

„Rád jsem vás poznal a pravděpodobně přijedu s Gveny i já, takže se brzy uvidíme.“usmál jsem se a taky je objal.

„Postarej se nám o ni Nialle.“dodal pan Bill.

„Hlavně nezapomeň na city a slova.“mrkla na mě ještě paní Alison. Gveny mi jen věnovala zmatený pohled.

„Víte, rozhodl jsem si hezké okamžiky dokumentovat, tak jestli bych si vás mohl s Gveny vyfotit.“poukázal jsem na přístroj na mém krku. Jen přikývli a srovnali se vedle sebe a objali se rukama.

Vyfotil jsem je a začal se čtverečkem hladkého papíru mávat jako o život. Gveny jsem fotku podal i s fixem. Opět datum a větička.

Rodina zůstává navždy v srdci.

 Přibyly i naše podpisy. Nasedli jsme do auta a naposledy zamávali. 

Wow! Vy jste to vážně dali!  A já myslela, že pěkně dlouho nový díl nevyjde. :D Miluju vás! Miluju ten foťák. Jeden Polaroid má sestřička, takže jsme to zkoušeli. Komenty, voty a hlavně čtěte! 

Vaše Netinka

xoxo