Neviditelná

15. Díl - Rady paní Emy

Happy Birthday Harry! Tento díl je věnován našemu krásnému, perverznímu, vtipnému a roztomilému Hazzovi. :*

Ráno jsem se probudila díky starožitnosti na nočním stolku. Řinčivý zvuk poskakujícího budíku probudil i Nialla.

„Dělej vstávej. Máš u mě minimálně jednu facku. Dělej táhni!“zařvala jsem na rozespalého Nialla. Bylo mi jedno, že teď možná ani neví, proč jsem na něj naštvaná, ale později mu to určitě docvakne.

Niall se zvedl z postele a zamířil ke dveřím.

Opět sama. Ticho v místnosti prolomil kňučící Lucky.

„Tak pojď hochu. Jde se venčit!“usmála jsem se na zrzka.

Oblékla jsem si mikinu a tepláky a vyrazila jsem na chodbu.

Kličkovala jsem chodbami, až jsem došla k východu z budou. Přímo naproti byl lesík. Rozběhli jsme se k němu. Od nohou mi létal sníh a na vlasy se mi snášely bílé vločky.

Mé řasy byly od vloček spíš bílé než černé. Padla jsem zády do sněhu a užívala si pocit volnosti. Bylo mi jedno, že pak budu mokrá. Prostě jsem to udělala.

Lucky vesele pobíhal okolo mě a hrál si se sněhem.

Nade mnou se tyčily vysoké opadané stromy. Pohupovaly se ve větru a já sledovala, jak se na ně uchycují vločky a znovu padají při malém vánku.

Dostávám se zpět do reality a vracím se zpět do budovy. Ovane mě teplý vzduch, díky kterému mé tváře ještě víc zrudnou. I s Luckym se vydáme do jídelny.

Paní Ema už stojí u linky a krájí zeleninu.

„Dobré ráno paní Emo. Jak jste se vyspala?“usmála jsem se na paní, která se pohupovala do rytmu potichu hrajícího rádia.

„Zlatíčko vyspala jsem se víc než výborně. Ahoj Lucky. Lyn vždyť jsi celá mokrá.“řekla paní Ema s vytřeštěnýma očima.

Jen jsem nad tím mávla rukou a začala jsem krájet zeleninu.

Když konečně začali přicházet vojíni a já jim dávala do rukou talíře uviděla jsem blond hlavu.

„Ahoj Lyn.“řekl sklesle. Ani se na mě nepodíval svýma studánkovýma očima. Cítila jsem se špatně.

Gvendolyn, ale on může za to, že se s tebou Viny rozešel! Křičelo na mě mé svědomí.

„Nazdar.“vrazila jsem mu talíř a věnovala mu můj nejvražednější pohled. Odešel s hlavou sklopenou.

„Co pak se mezi vámi stalo?“vyzvídala paní Ema. Její oči byli upřímné a starostlivé.

Proč moje máma nemohla být taková?

„On může za to, že se se mnou Viny rozešel. A k tomu nevím, proč to udělal!“téměř jsem křičela.

„Víš zlato Viny tě neměl rád. Ty jsi s ním nevypadala šťastně a on byl bez sebe z toho, že může mít něco, co nikdo na téhle škole nemá, ale Niall se na tebe dívá jako na květinku. Tolik by se tě chtěl dotknout, ale bojí se, že by ses rozpadla. Má tě opravdu rád. Máte neobyčejný vztah, tak ho nenech, aby se ztratil.“ Paní Ema na mě upírala své vráskami ověnčené oči. Její úsměv mě hřál u srdce.

Má pravdu. Vinyho jsem nemilovala a nikdy ho nebudu milovat. Viny by nemohl být ani můj kamarád, ale Niall je mé klučičí já.

Asi sis to pěkně posrala. Mé svědomí se ozývalo poslední dobou častěji než je zdrávo.

„Paní Emo dneska už půjdu. Musím to s Niallem vyřešit. Dnes přijdu pomáhat na večeři, pokud neusnu.“naposledy jsem se usmála a opustila jsem voňavou kuchyň.

V jídelně se ozývalo spoustu hlasů, ale já hledala jen jednu osobu. Ve 300 lidech najít jediného. Tomu se říká hledat jehlu v kupce sena.

V jídelně není. Nevím co dělat. Vyjdu do mrazu a Lucky se mnou.

„Co tu děláš?“ozval se hlas.

Už jsem přišla na tajemství psaní krátkých dílů! :3! Doufám že jste v napětí, protože já jo. :D Těšte se na další díl. Koment nebo vote potěší a rady na pokračování beru v úvahu.

A ještě bych vás chtěla nalákat na nový příběh, který jsem se rozhodla zveřejnit. Vše píši za pochodu, takže.... Dnes bude první díl!

Vaše Netinka

xoxo