Neviditelná

7. Díl - Za všechno můžu já

Pro začátek bych chtěla říct že tahle čás bude asi hodně depresivní. :/

Příjemné čtení.

Ráno jsem se probudila v pět, ale bohužel už jsem neusla. Mé tělo bylo zkroucené na křesle v Niallově pokoji. Pomalu jsem vstala a srovnala všechny kosti v těle. Klekla jsem si k Niallove posteli kde v klidu oddychoval. Měl tak klidný výraz. Když jsem mu palcem lehce přejela přes čelo, noc, rty až na bradu jemně se usmál. Začal se pak trochu vrtět. To spůsobilo pád jeho peřiny na koberec. Prach se rozvířil a mně se chtělo kýchnout, ale úspěšně jsem to zadržela. 

Zvedla jsem peřinu a chtěla přikrýt Niallovo tělo, ale všimla jsem si že spí jen v šedých teplácích. Jeho hruď byla obmotána obvazem. Jemně jsem se ho dotkla na vypracovaném břiše. Udělala jsem tam dva kroužky a přikryla ho. 

"Já chci ještě."trochu jsem se lekla, ale když jsem se na něj chvíli dívala tak jsem si byla jistá že mluvil ze spaní. 

Pomalu jsem otevřela dveře a přešla přes chodbu do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla myslela jsem že to snad ani nejsem já. Obličej bílý jako duch pod očima tmavé kruhy, zarudlé oči od pláče, tělo jako kostra. Vlasy jsem si jen projela prsty a udělala jsem si vysoký culík. Do dlaní jsem si napustila studenou vodu a chrstla si ji do obličeje v naději že všechno špatné smyje. Za všechno můžu já. Kdybch neutekla byl by teď v pořádku. Možná by byl smutný že jsem mu vrazila kudlu do zad, ale neměl by zlomená žebra. 

Moc mi na sebe vědomí nepřidává, že mi máma také dávala za vinu tátovu smrt. Pak už to se mnou ai už nemohla vydržet tak bum. A jsem tu sama s pocitem vinny a slzami v očích. Jediné so teď mám je Lucky a Niall. Ano ostatní kluci jsou tu taky, ale moc je neznám. A proč by si mysleli že za to nemůžu když je jasné že ano. 

Sešla jsem schody do přízemí. Cítím se tak slabá. Zhroutila jsem se na kožený gauč a hledala ovladač. Byl za jedním z polštářů. Zapla jsem televizi. Chvíli jsem přejížděla programi a nakonec jsem tam stejně nechala Óčko. 

Zesílila jsem zvuk a přesunula se do kuchyně, kterou od obýváku dělí jen barový pul. Udělala jsem těsto na palačinky a usmažila asi dvacet palačinek. Bylo mi jasné že Harry, Liam, Tommo Zayn sní tak po dvouch palačinkách a Niall to ostatní. Připravila jsem na stůl pět talířů a velký talíř s palačinkami položila do prostřed stolu. 

Na stůl jsem přinesla i různé marmelády, šlehačku, nějaké nakrajené ovoce, med a kakao. 

Našla jsem papír a tužku. 

Milý kluci,

je mi moc líto co jsem způsobila. Tady máte něco od mně. Je to jedna z tisíce dalších splátek. Doufám že mi odpustíte. Hlavně ty Nialle. Šla jsem domů. Mám vás rída.

Gvendolyn

Papírek jsem přeložila a dala ho na palačinky tak aby stál. 

Při příchodu domů jsem dala Luckymu obojek a vzala tenisák. Šla jsem s ním do parku. Chabě jsem mu házela míč, ale on mi ho vždy vesele přinesl. Ani vodítko jsem neměla. Tak moc mu věřím. 

Snažil se mě rozveselit svýma psíma skopičinkama, ale já se jen dívala na oblohu. Sluneční svit jemně prosvítal skrz šedý mrak. Vanul chládný štiplavý výtr. Čechral listí na stromech. Čas od času list spadl. Stejně jako já. Byla jsem opět šťastná a pak jsem to úplně zkazila. Spadla jsem jako tel oranzový list až na dno. Všichni na mě šlapou a jsem jako neviditelná. 

Začíná podzim a to pro mě znamená nepřetržitý tok provinilých myšlenek. Nejedla jsem už asi den a půl. Rozhodla jsem se zajít do nedalekého Starbucks. 

Čokoládový donut a vanilkové latté. Donutu jsem snědla asi půlku a pak jsem ho vyhodila, protože se mi udělalo ze mě samotné blbě. 

S Luckym jsme se vydali domů. 

Na hlavu mi padla první kapka podzimního deště. Do minuty začalo lít jako z konve, ale mně to bylo jedno a Luckymu asi taky. Šel se mnou bok po boku. Jediný kdo mě miluje a bezmezně mi věří. Hořké slzy začali mezi kapkami deště stékat a spojovat se s ními. 

Jaký mám životní cíl. Přežít tohle podělané období a dělat věci co mi nebudou připomínat minulost. A co náplň života? Lucky. To je to jediné co mi zbylo. 

Lucky se na mě podíval svýma tmavýma očima. Jeho oči jsou tak upřímné a milující. Jako Niallovi. Věřil mi stejně jako Lucky a já ho podrazila. 

Díky za přečtení téhle depresivní blbinky, ale bohužel Gveny si myslí že za to může tak jsem to tak musela napsat. Chudinka. Snad jí Lucky bude podporou. Byla bych ráda za nějaké voty a komenty. :) Možná se stanu zlou a budu určovat počet přečtení a votů pro další díl, ale to si rozmyslím ještě podle aktivity. :)

Vaše Netinka.

xoxo