Neviditelná

28. Díl - Co jsi jí udělal?!

Tenhle díl chci věnovat holčině s nickem BellaRili. Moc děkuju, že mi píšeš hezké komentáře. Vždy mě to podpoří. Její povídka rozhodně stojí za přečtení. :)

„Ale hodili, byste se k sobě.“ozval se George. Musela jsem se nad tím usmát.

V domě Horanů jsem se příjemně bavila.

„Niallere, kolik je?“otočím svoje oči do těch jeho nekonečných oceánů.

„Je něco okolo sedmé. Chceš už jít?“směje se na mě, ale já vidím v jeho očích smutek.

„No slíbila jsem babičce, že do osmi budu doma, ale jestli chceš, můžeme tu přespat.“věnovala jsem mu lehký úsměv. Oči se mu rozzářily a jiskřičky v nich tenčily.

„Jestli ti to nebude vadit…“řekl a tiskl mě v náručí. „Ráda tu zůstanu.“zalhala jsem. Všichni jsou ke mně hodní, ale bojím se. Co když George není takový jaký se zdá. Mám špatný pocit.

„Mami, nebude ti vadit když zůstaneme přes noc?“křikl Niall na paní Mauru do kuchyně. „Jistě že mi to nebude vadit, budu ráda, ale teď pojďte k večeři.“paní Maura vystrčila hlavu ze dveří a smála se na nás.

„Já hned přijdu… jen zavolám babičce.“řeknu a pustím Niallův lem trika, který jsem asi poslední hodinu drtila v ruce.

„Ahoj babi. Já zůstanu u Horanů přes noc… Zítra na oběd už přijdu to se neboj…Jo Niall je tu se mnou… Tak ahoj.“po tom co jsem řekla, že je tam Niall se mnou jako by se babička uvolnila.

Šla jsem směrem do jídelny. Tedy alespoň myslím. Otevřu dveře, ale místo jídelny je tu koupelna. Super! Ztratila jsem se!

Asi pět minut jsem tam bloudila. „Nialle! Já se ztratila!“křičela jsem, co nejvíce jsem mohla. Uslyšela jsem šustění. Pomalu jsem šla k místu, odkud to vycházelo.

„Nialle?!“řekla jsem opatrně. Z ničeho nic na mě vyskočila nějaká osoba.

Dala jsem se na útěk, ale zakopla jsem. Osoba už stála nade mnou. Maska kryla jeho obličej. Postavou to byl určitě muž.

Začala jsem naříkat a brečet. Schoulila jsem se do klubíčka a čekala, co se bude dít.

„Počkej ty brečíš?“jeho hlas byl překvapený. Masku opatrně sundal a odhodil někam na podlahu. Byl to George.

„Já… promiň jen jsem si z tebe chtěl vystřelit.“jeho výraz byl plný lítosti. Já stále ležela na zemi v slzách. Natáhl ke mně pomocnou ruku. Jen jsem se vyděšeně plazila pryč.

„Co se tu sakra děje?! Co si jí udělal?!“Niall vtrhl na malou chodbičku kde jsme byli. Dlaně měl sevřené v pěsti a v obličeji rozzuřený výraz.

„Já jen jsem si chtěl z někoho jen vystřelit.“řekl George vyděšeně. „To si s tebou ještě vyřídím!“Niall se ke mně sehnul a vzal mě do rukou.

Ruce se mi klepaly a srdce bilo rychleji než normálně. Když se to stalo myslela jsem, že se mi bude zase někdo snažit ublížit. Já už to prostě nezvládám.

„Klid, neboj to bude dobrý. Chceš zpět za prarodiči?“šeptal mi Niall do vlasů.

„Ne…já…chci aby..jsme tady zůstali. Je pro..tebe rodina důležitá….a já ti nehodlám…brát čas….s nimi.“šaptala jsem mezi bolestnými vzlyky.

 Niall mě nesl po schodech nahoru asi do svého pokoje. 

Tak jsme na konci. Jen chci připomenout jméno BellaRili. Rozhodně se podívejte na její povídku. :) Pište mi komentáře a votujte. :) Těšte se na další díl. :)

Vaše Netinka

xoxo