Neviditelná

50. Díl - Střecha

Když už jsme se všichni tak nějak nasnídali vzala jsem misky a další nádobí a naskládala to do myčky. Nádobu od mixéru jsem nějakým záhadným způsobem oddělila od části se strojkem co to všechno pohání.

Umyla jsem to a našroubovala to snad ještě složitěji zpět. Můžu říct, že tenhle mixér mě nesnáší.

Kluci horlivě rozebírali nějaké nezáživné téma, tak jsem si přisedla a prohlížela si je. Jak se jejich svaly na obličeji napínají a znovu povolují, jak se v jejich očích odráží jejich pocity. Jen jsem seděla a přemýšlela. Seděla jsem vedle Harryho, který tu seděl v boxerkách. Seděli jsme u stěny.

"Co tě trápí?"zašeptal ke mně a pod stolem mě chytil za ruku. Skrýval náš nový rozhovor. Byl skryt pod dohadování ostatních kluků.

"Nic."zašeptala jsem zpět, ale stisk ruky jsem mu neopětovala. On se ale rozhodl, že moji ruku nepustí.

"Takže jsi smutná kvůli Niallovi?"otočil hlavu ke mně a naše smaragdové oči se setkaly.

"Já...No jo."odpověděla jsem zaskočeně. To mě mají tak přečtenou?!

"Vím, že jsi ho byla hledat, když jsi řekla, že jdeš na záchod."smutně se pousmál a zadíval se někam za kluky.

Jen jsem frustrovaně zavřela oči. Harry mě zná víc než jsem si myslela.

"Je na střeše."řekl jednoduše a odešel. Prostě se zvedl bez jediného slova a vystoupal po schodek a zalezl asi k sobě do pokoje.

Rychle jsem zamrkala aby se můj mozek vzpamatoval. Pomalu jsem se zvedla od stolu. Všechny pohledy spadly na mě.

"Já jdu....jdu..."zakoktala jsem. Zavřela jsem pusu a prostě se rozešla pryč. Vyšla jsem schody a šla jsem na druhou stranu od chodbičky, která vedla do pokojů. Velkými skleněnými dveřmi jsem se dostala na terasu, kde jsem po chvíli našla žebřík vedoucí na střechu.

Pomalu jsem šplhala a přikládala své holé nohy na studený kov. V tom jsem si to uvědomila. Já za ním jdu ve spodním prádle. Bez dalšího přemítáni jsem postupovala dál. Risknu nemoc pro lásku.

Spatřila jsem Nialla jak sedí ke mně zády houpe nohama a dívá se někam do dálky.

"Ať jsi kdokoliv nepřemluvíš mě abych slez. Jsem tu spokojený. Nechte mě tu umřít. To bude nejlepší!"rozhodil rukama a dál civěl někam daleko.

"Vážně by tě nepřemluvilo vůbec nic?!"řekla jsem svůdně a čekala jsem na jeho pohled.

Chvíli jsem si myslela, že si musel ublížit, protože aby se normální člověk otočil tak rychle to není normální.

"Gveny.... Jak víš o střeše? A proč jsi skoro nahá?"po každém slově třeštil oči snad ještě víc a obočí měl skoro ve vlasech.

"Harry mi řekl, že tu budeš. Já ani nevím proč tu jsem."pomalu jsem přešla k němu a posadila se. Nedotýkala jsem se ho ani milimetrem kůže a byl to špatný pocit.

Tolik jsem chtěla své ruce zamotat do jeho vlasů a cítit jeho rty na těch mých.

"Kvůli lásce? Vždy nás donutí dělat divné věci."zasměje se spíš sám pro sebe.

"Asi ano, kvůli lásce, kvůli tobě."usmála jsem se. Přisunula jsem se těsně k němu a položila si hlavu na jeho rameno. Jeho vůně už kolovala mým tělem a já si ji užívala jako nejlepší drogu na světě.

Niall přese mě přehodil mikinu co měl ještě před chvílí vedle sebe. Chytila jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Niall naše ruce trochu zvedl a zadíval se na ně s úsměvem. Chvíli jsem přemýšlela, že mu řeknu ať si to radši vyfotí, že mu to vydrží déle, ale nechtěla jsem ničit tenhle kouzelný okamžik.

"Myslím, že bychom to měli zkusit. Život je příliš krátký na to aby jsme ho strávili rozhodováním."zašeptala jsem mu do ucha. Na krku mu naskočila husí kůže a na rtech měl ten neodolatelný úsměv, který tolik miluju.

"Máš čas dnes v sedm?"řekl z ničeho nic. Nakrčila jsem nechápavě obočí a podívala se na toho anděla. "Asi jo?"řekla jsem nedůvěřivě. "Dobře vyzvednu tě v sedm a půjdeme na první rande."usmál se šibalsky. Rychle vstal a odešel. Zbyla jsem tam sama s úsměvem blbé ovce. Někdo tomu říká i zamilovaný úsměv, ale v tom není rozdíl, že?!

Podívala jsem se na svoji ruku ve které ještě před malou chviličkou byla ta jeho. I s Niallovou mikinou jsem se vrátila zpět za klukama, kteří stále o něčem debatovali. Hazza už tu byl taky a dokonce oblečený.

"Proč se směješ jako idiot a máš Niallovu mikinu?"zeptal se Louis se smíchem.

"Tenhle úsměv měl i Niall tak asi hádej Loui."šťouchl do něj Zayn.

"Dneska máme rande."řekla jsem a začala jsem radostně skákat po místnosti. Kluci mě sledovali (nebo moje přednosti?! To je jedno.) smáli se se mnou a nebo mě. Detail.

"Kdo jde se mnou nakupovat?!"vykřikla jsem s úsměvem. Cítila jsem se jako malé dítě, ale šťastné malé dítě.

"Já musím vařit oběd."pohotově odpověděl Liam.

"Já měl v plánu dneska vyčistit bazén po té zimě je dost zaneřáděný."pokrčil Louis rameny.

"Já musím pomáhat u oběda ochutnávat."Niall u toho vypadal jako by popisoval tu nejtěžší práci na světě.

"A mě se prostě nechce."zašklebil se Zayn a postavil se k odchodu. Moje pozornost padla na Harryho s otazníky v očích.

"Všechny výmluvy jsou zabrané, takže já jdu."pousmál se a prohrábl si vlasy. Rychle jsem zmizela v pokoji a po chvíli čekala na Harryho už u dveří připravená na cajdání po obchodech.

Další díl na světě. Nechci vás strašit, ale blíží se konec.:) Za nějaký čas asi vyjde i druhá "kniha", ale musíte tomu dát čas. Po dokončení tohoto příběhu se vrhnu na Druhou tvář a až ji dokončím začnu psát jeden příběh na který mám už osnovy snad měsíc. :D Doufám, že si na Neviditelnou ještě vzpomenu. :D A co říkáte na nový obal knihy? :) Je to takové trochu forever alone, ale tak by to podle mě mělo vypadat. :) Vše co potřebujete vědět o postavách nebo ději pište do komentářů nebo zpráv. :)

Vaše Netinka

xoxo