Neviditelná

15. Tlupa opic

"No dobře. Co kdyby třeba Liv šla dnes zase k nám?"na chvíli se zachmuřil, ale pak se jeho obličej opět rozjasnil úsměvem. "No já ještě musím doma doplácat nějaký obraz abych ho mohla odevzdat, takže ne, ale děkuji za pozvání. Tak ahoj."s pomalým couváním osvětlila situaci a vytratila se jako pára nad hrncem.

"Tak jedeme?"usmála jsem se na Nialla. Nasedli jsme do auta a vyrazili domů. Potichu hrálo rádio a já musela přemýšlet nad naší absurdní hádkou s Liv. Vystoupili jsem z auta a já rovnou šla ke dveřím, kde jsem chvíli stála, ale pak jsem zabrala za kliku a k mému překvapení bylo otevřeno.

Po schodech, které jsou naproti vchodovým dveřím šel zrovna Harry. Navázali jsme oční kontakt, ale jeho oči sjely na moje boty. "Tady jsou...a já je hledal."zasmál se. Podívala jsem se na boty, které opravdu moje nebyly. Podle toho co z Harryho vypadlo bylo jasné, že jsou jeho.

"Jo...promiň. Já ráno zaspala a děsně jsem spěchala, takže..."blekotala jsem rozpačitě, ale on mě zarazil. "Lyn, to je v pohodě."řekl s klidným obličejem a vydal se do obýváku. Niall okolo mě prosvištěl, bleskurychle se vyzul a také vešel do obýváku.

Skopla jsem boty a zamířila jsem tam taky. Uviděla jsem všech pět kluků jak se mačkají na sedačce a koukají na televizi. "Co to?"vyhrkla jsem, když jsem spatřila jak všichni hypnotizují televizi. "To je tradice. Nahráváme všechny zápasy, které promeškáme když jsme na koncertech a pak se na ně společně díváme. Tenhle záznam má asi devět hodina, takže nás čeká dlouhé a těžké odpoledne."zadrmolil Louis rychle bez jediného pohledu, který by věnoval mě a nabral si hrst popcornu a narval si ji do pusy.

Chvíli jsem tam za nimi stála a pozorovala fotbalové utkání. "Tohle jsem už viděla."pokrčila jsem rameny a chtěla se odebrat nahoru, ale zastavili mě udivené hlasy. "Takže mi chceš říct, že jsi holka a máš ráda fotbal?"mračil se podezřívavě Louis. "No...jo."odpověděla jsem zaraženě. Niall vyskočila a políbil mě. "Já tě miluju!"vykřikl a šel znovu sledovat fotbal. Chovají se jako kdyby to byla sci-fi věc.

Vyšlapala jsem schody a zavřela jsem se u sebe v pokoji. Usedla jsem k pracovnímu stolu vypnula jsem si zvonění telefonu vytáhla jsem si dějiny umění a začala jsem pracovat na eseji, která byla už na zítra. Co nejvíc jsem se soustředila a snažila se to všechno nějak barvitě a zajímavě shrnout, ale byl to nadlidský úkol. Dopsala jsem čtvrtou stránku a zakončila to. Do průhledných desek jsem naházela věci co si vezmu zítra a se skicákem a tužkou jsem zamířila dolů.

Dostala jsem za úkol nakreslit něco co mě fascinuje pouze tužkou. Pochodovala jsem po přízemí a hledala věci co by mě fascinovali. Už jsem obešla celý obývák a myslela jsem, že to vzdám, ale najednou to přišlo. "Gooooool!"řvali kluci a radovali se. Bylo to jasné jako facka. Co je v tomhle domě zajímavějšího než banda opic sledujících fotbal.

"Nevadí když budete můj domácí úkol?"posadila jsem se pod televizi abych jim nepřekážela. Zamručeli nějakou odpověď, kterou jsem brala jako ano a začala jsem je kreslit. Snažila jsem se je nakreslit v době kdy se radovali při gólu.

Zrovna jsem dokreslovala Louisovu vítězně vyšvihnutou pěst, která to měla zakončit když v tom se ozval zvonek. "Harry jdi otevřít."zabručel Liam, který byl zaražený hluboko v gauči mezi Zaynem a Louisem.

"No jo člověk se na chvíli vypaří a pak musí za trest dělat všechno..."brumlal si Harry nakvašeně po cestě. "Jé ahoj."slyšela jsem šťastný dívčí hlas, ale nevěnovala jsem mu žádnou pozornost. "Ahoj?! Co potřebuješ?"Harryho hlas byl nervózní a trochu se chvěl, protože jestli teď zaječí a bude chtít podpis jsme v kelu.

"Já jsem tu za Lyn."odpověděla. Harry si oddechla a pozval dívku dál. "Gvendolyn je tu ehhhh..."zarazil se Harry. "Liv."ozvala se dívka. "....Liv."dokončil Harry, který se vykláněl do dveří a za ním vykukovala oproti němu malá Liv.

Liv byla sice vyšší než já, ale s Harrym se nemohla rovnat. Snažila se projí, ale Harry ji nenechal. "Jo to je v pohodě."usmála jsem se ke dveřím. Harry ji udělal místo k projití a ona se okolo něj protáhla div se nedotkli hrudníky.

"Co ty tady?"zeptala jsem se se zrakem stále upřený na skicák, kde jsem dodělávala detaily. "No, ten obraz jsem dodělala a zjistila jsem, že nemám co dělat, tak jsem tady."houpala se ze špiček na paty a sledovala obrazovku na které byli i kluci stále přilepení.

"Super. Jen chvilku já to dodělám a budu se ti věnovat. Harry nabídneš jí něco k pití?"požádala jsem ho přívětivě a dál se jezdila tužkou po papíře. "Harry tohle...Harry tamto....udělej tohle..."brumlal si nespokojeně a znovu se postavil. "Říkal si něco?"řekla jsem podrážděně a zmohla jsem se i na jedovatý pohled. "Ne nic. Dáš si čaj nebo limonádu, džus nebo vodu?"Harry nasadil příjemný hlas a já se vítězně zašklebila.

Liv si řekla jen o vodu a Harry zmizel v kuchyni. Liv se přikradla ke mně a podívala se mi přes rameno na papír a pak na kluky na gauči a znovu na papír. "Vážně dobrý Lyn! Za tohle musíš dostat jedničku, protože jestli jsi tohle zvládla jen se svým talentem tak to tleskám. Já se naučila kreslit lidi až po dvou letech v uměleckém kurzu, kdy jsme nedělali nic jiného. "uznale krčila čelo a nahýbala se nade mnou. "Díky."usmála jsem a a zaklapla skicák.