Neviditelná

2. Generální uklid

Chvíli jsem bezcílně hledala v Harryho pokoji nějaké známky toho, že se vrátí, ale snaha byla marná. Všechno důležité bylo pryč. Všechno spodní prádlo, všechny jeho peníze co měl v kasičce (proč má sakra v 18-ti kasičku?!), telefon i klíče. Prostě je pryč. Vzal si jen nějaké oblečení jinak je tu všechno různě poházené po zemi. Věci z poliček a skříněk asi strhl zlostí na zem, protože se teď válely mezi oblečením. Uviděla jsem jeden červený rámeček na zemi. Byl červený a sklo v něm bylo bohužel vypadané na zemi. Zadívala jsem se na lidi na fotce.

Byla jsem na ní já a Harry. Jednu ruku měl okolo mých ramen a dával mi pusu na tvář. Já jsem ho držela okolo pasu a hezky jsem se usmívala. Bylo to vyfocené v nemocnici než jsem nastoupila na vojenskou školu. Měla jsem na sobě bílou nemocniční košili a moje rusé vlasy tak vynikaly ještě víc a moje a Harryho smaragdové oči jak by smet.

Postupně jsem se vyfotila tenkrát se všemi kluky. Bylo to naposledy co jsme se před tím ústavem viděli. Vůbec jsem nevěděla, že si to Harry nechal vytisknout a zarámovat. V rámečku byla vyrytá slova Never stop dreaming. Fotku jsem opatrně vytáhla a podívala se na zadní stranu, kde bylo kudrnatým písmem napsáno Jak můžeme být tak slepí když to nejlepší v našem životě nám proklouzává mezi prsty? Slzy mi už kanuly po zarudlých tvářích a já se cítila hrozně. I s fotkou jsem utekla do města.

*

Vrátila jsem se celá unavená, ale s dobrým pocitem. S papírovou taškou jsem se tichounce kradla po schodech až k Harrymu do pokoje. Byl tu stejný bordel jako když jsem odešla. Je jasné, že klukům se to uklízet nechtělo, jsou to přeci kluci! Nechala jsem ji u dveří klesnout na zem a dala jsem se do uklízení.

Všechno oblečení jsem pečlivě poskládala a to co smrdělo jako skunkovo doupě jsem hodila do pračky. Věci z poliček jsem posbírala a dala na postel, abych mohla uklidit střepy a vysát. Následně jsem věci z postele poskládala na poličky a skříňky jen s pocitem, že tam patří. Ustlala jsem postel a vytáhla prádlo ze sušičky a rychle jsem ho vyžehlila, poskládala a pečlivě uložila do šatny.

Vrátila jsem se pro hnědou papírovou tašku a opatrně jsem z ní vytáhla černý rámeček. Přešla jsem k nočnímu stolku, kde byla jen sklenice s vodou a lampička. Položila jsem tam fotku v novém rámečku na stoleček. Někdy potřebuješ lásku, ale někdy přítele. Slova byla vyrytá v kudrlinkách do dřeva rámečku. Jen jsem se naposledy rozhlédla po teď už uklizeném pokoji vonícím po pracím prášku a aviváži.

S tichým klapnutím jsem nechala dveře zapadnout a šla jsem k sobě do pokoje. Niall ležel na posteli v klubíčku a drtil v rukou jeden z mnoha polštářů na posteli. Klidně spal, tak jsem se rozhodla dodělat to co jsem chtěla. Z tašky jsem vytáhla ještě jeden rámeček s fotkou. Fotka byla stejná, ale rámeček byl fialový s jiným nápisem. Nikdy nezapomínej kdo tě má rád. Položila jsem ho na noční stolek vedle fotky jak s Niallem spíme u jeho rodičů. Ještě naposledy jsem se na ty dvě fotky podívala a lehla jsem si na postel čelem k Niallovi. Už bylo po obědě a Niall asi s plným bříškem usnul tady jako kotě. Jemně jsem ho začala lechtat po tváři. Trošku se ošil a chytil moje prsty. Pomalu rozlepil oči a podíval se na mě. "Kde jsi byla? Měl jsem strach..."zašeptal rozespale a s trochu povystrčeným spodním rtem s náznakem uraženosti, ale s velkou starostí v očích. Podobně jako on jsem trochu povystrčila spodní ret. "Jen jsem si šla pročistit hlavu."jemně jsem ho pohladila po tváři a dala mu pusu na nos. Teď když si byl jistý, že jsem v pořádku tak stáhl obočí k sobě a ještě víc vystrčil spodní ret. "Ale mohla jsi mi to říct."zabručel a převalil se na druhý bok. Potichu jsem se zasmála a přelezla přes něj na druhou stranu a lehla si k němu co nejblíž, ale tak aby jsme se nedotýkali. "Promíííň. Odpustíš mi to?"řekla jsem to jako malá holčička co ukradla lízátko. Niall ještě víc stáhl obočí k sobě a převalil se na záda. "Když já měl vážně o tebe strach."ruce si zkřížil na hrudníku a zarputile zíral do stropu. Obkročmo jsem si na něj sedla a pak se na něj položila. Jeho ruce se přemístily za jeho hlavu, ale stále s pohledem na stropě. "Já jsem tě vážně nechtěla vyděsit a moc se ti chci omluvit."zafňukala jsem. Trochu jsem se zavrtěla a uslyšela Niallovo potlačené vzdychnutí. Začala jsem ho líbat na krku a postupovala pomalu až k ústům. Stiskla jsem jeho spodní ret mezi mými a ucítila jak se usmála. Po chvilce omluvného líbání jsem se vyhoupla znovu do sedu. Trochu víc jsem sevřela Niallovi boky, abych mu dala na vědomí, že jsem skončila. Niall ještě ležel na zádech s vyšpulenými rty a slastně zavřenýma očima. "Odpouštím ti."vydechl s chechotem a podepřel se lokty aby se na mě mohl šibalsky podívat. Jen jsem pobaveně otevřela pusu. To myslel jako vážně?! Laškovně jsem ho bouchla do ramena a zase se na něj svalil, protože si mě za zápěstí, které se nevrátilo dostatečně rychle přitáhl na hruď.

"Ty jsi můj škodolibý skřítek."zasmála jsem se a znovu se posadila. Niall se k odpovědi neměl tak se jen zašklebil. "Ale já umím být taky škodolibá."zasmála jsem se. Svými boky jsem se pohnula oproti těm jeho. Teď jsem momentálně přesně věděla kde je malý Horan. Udělala jsem to ještě jednou a uslyšela vzdych. "Ty jsi vážně potvora."zanaříkal Niall se zavřenými víčky. Ještě jednou jsem to zopakovala a slezla z něj. "Jo to jsem."zasmála jsem se. Niall na mě hodil pohoršený pohled, který jsem zahlédla už jen koutkem oka. Vyrazila jsem do kuchyně, protože mě přepadl hlad.

Niall bohužel musí nejdřív uklidit "stan".

Trošku takové hot part. :D Co si myslíte o těch rámečcích s fotkami. Udělala Lyn správně nebo to Harryho akorát ještě víc vytočí? No jo no bude to ještě zajímavé, ale připomínám, že po této knize je oficiálně konec Neviditelné, takže se na to psychicky připravte. Já totiž vím, že bez této knihy nemůžete žít! Jen vtipkuji. :D Napište mi do komentáře co chcete a chraňte jednorožce!

See you soon.