Neviditelná

23. Díl - Ve spodním prádle jsem tě už viděl

Rozlepila jsem své rozespalé oči a uviděla blond vlasy. Vrchní částí těla byl na posteli a svíral moji ruku a druhou na nepohodlné zemi.

Volnou rukou jsem ho začala šimrat po obličeji a hrát si s jeho vlasy.

„Už jsi vzhůru? Kolik je hodin?“usmál se na mě rozespale. Je tak roztomilý, když spí nebo když se probouzí.

„Jsou 4 p.m.“řekla jsem a znovu sebou plácla do mnoha polštářů.

„Víš…chtěl bych navštívit svoji rodinu.“řekl s pohledem upřeným jinam. Ticho v místnosti bylo nesnesitelné. Prvně mi říká, že mě nikdy nenechá samotnou a teď chce odejít. Chápu, že svojí rodinu dlouho neviděl, ale já se bojím.

„Samozřejmě tě chci vzít s sebou. Nechci říct, že tvým prarodičům nedůvěřuji, ale já ti dal slib.“jeho spadlé blond vlasy mu padaly do očí.

„Já to chápu a ráda s tebou půjdu. Já bych se tu bez tebe asi… no bála.“řekla jsem s hanbou a sklopila zrak k Niallově ruce, která drtila tu moji.

„Nemusíš se za to stydět. Každý by se tak choval, kdyby se mu stalo to co tobě.“pohladil mě po bledé tváři. Až teď jsem si uvědomila, že jsem ve spodním prádle a JEHO triku. Tak krásně voní jako on. Ne nějaká předražená kolínská, prostě on.

„Otoč se, musím se obléct.“řekla jsem a vymanila ruku z jeho sevření.

„Vždyť jsem tě ve spodním prádle už viděl. Myslím, že to bylo minimálně třikrát.“zasmál se.

„No táák!“šťouchla jsem do něj a on se pomalu otočil. Všechno oblečení smrdí a je nasáklé potem. Super!

„Ni… víš je mi to trapný, ale nemohl, by jsi mi půjčit nějaký tepláky se šňůrkou? Všechno moje oblečení je v dost…nehezkém stavu.“mé tváře hořely. Volejte hasiče!

„Pro tebe všechno.“zasmál se a rozešel se ke svému zavřenému kufru.

„Házííííím!“hodil po mně šedé volné tepláky tak aby se neotočil a neuviděl mě.

Rychle jsem si je oblékla a dala si jediné čisté triko, co mi zůstalo. No dobře bylo to bílé tílko pod uniformu.

„Tohle triko asi patří tobě.“přešla jsem k němu a na hruď mu přiložila poskládané triko. Jemně se na mě usmál a položil ho na noční stolek. „Myslím, že ho stejně budeš ještě potřebovat, protože tvé oblečení ze školy cítím až sem.“zasmál se.

„Jdeme?“usmál se a vzal mě okolo pasu. Projela mnou vlna tepla a vzápětí naskočila husí kůže.

„Jo…“šeptla jsem s obavami. Do ruky si vzal mikinu a vyšel se mnou z pokoje. Byly slyšet jen naše kroky a cinkání mých dárků od Nialla.

Další díl je tu. Gvendolyn je jen hromádka neštěstí. :( Uvidíme co se bude dít dál. Nějaký koment nebo vote potěší. :) Vaše aktivita zase sakra klesla. Trochu se začněte snažit nebo se na to vykašlu... Nemůžu psát s dobrým pocitem když nebudu vědět, že o to někdo stojí. :/

Vaše Netinka

xoxo