Neviditelná

10. Díl - Nezbedné klíče

Probudila jsem se do sobotního rána. Moji bledou pokožku osvětlovaly paprsky ranního slunce. 

V dlaních mě lechtaly chomáče chlupů. Lucky se spokojeně rozvaloval po mé velké posteli. Spustila jsem nohy z postele a rozhodla se roztáhnout nedotažené závěsy. Večer jsem byla tak unavená že jsem s těží dokázala pohnout s jedním. 

Dnes má být Glenda doma. Nevím jak to bude probíhat a celkem se bojím, protože z truchlící části se už dostala. Co když se vše bude opakovat? 

Ne to si nesmím připustit. Musím být silná už jen kvůli klukům. 

Dotáhla jsem své vyzáblé tělo do koupelny. Už nevypadá zase tak strašně. No dobře co si to tu nalhávám vypadám příšerně. 

Lucky seděl u vany a pozoroval mě jak bojuji s dlouhými vlasy. Přišlo mi že se mi snad i vysmíval. Udělala jsem si drdol a začala do vany napouštět vodu. Po dlouhé době byla teplá a ne studená. Trochu jsem zavrávorala a narazila do sprchového koutu. 

Můj loket pulzoval bolestí. Rozešla jsem se do šatny a tam si vybrala nějaké oblečení. Šedé volné tepláky a tak oblíbená mikina. Barvy byly v podstatě stejné, ale tepláky o trošku tmavší. 

Oblečení jsem pověsila na žebřík na mokré ručníky. 

Konečně jsem vklouzla do teplé vody. Všechny mé svaly se uvolnily. Cítila jsem se tak jako už dlouho ne. Po deseti minutách jsem se rozhodla oholit si nohy. Mé nohy byly asi jako medvědí po zimním spánku. 

Neměla jsem důvot se o to starat když se o mě nikdo nezajímal. Když jsem po náročné práci odložila žiletku pohladila jsem hlaďoučké nohy. 

Tenhle pocit je tak úžasný že bych ho ani za cukrovou vatu nevymněnila. 

Když jsem byla už zcvrklá jako ušená švestka vylezla jsem a usušila se. Jakmile jsem se oblékla tak jsem si rozpustila vlasy a namazala si rty jelením lojem. Dala jsem si i trochu tvářenky abych nevypadala jako kdybych vylezla z márnice. 

Když jsem byla v chodbyčce a chystala se slezt schody tak abych nedopadla na zadek uslyšela jsem hlas. 

"Ta holka je mi jen na obtíž. Musím se jí zbavit. Pošlu ji na nějaký internát nebo tak. Malej rozmazlenej fracek! Musím to ale nějak domluvit."Glenda mluvila do telefonu nepříjemným tónem. Věděla jsem že to nebude takové jaké se to zdálo. Mohla jsem tu být přes den a ona vždy v noci. Nikdy jsme se nemuseli potkávat, ale jí vadí výdaje za mě, takže radši zaplatí míň a strčí mě na internát!

Sešla jsem schody až poté co Glenda přestala zvyšovat hlas na telefon.

"Dobré ráno."řekla jsem to vcelku nahlas. Musí si mě přeci konečně trochu všímat. 

"Jo jo dobré. Hele já půjdu dneska pryč něco zařídit ohledně školy. Zítra si s tebou o tom promluvím."dělala jako by o nic nešlo. Spakovala se, zabouchla za sebou a byla pryč. 

Můj žaludek byl jako na vodě. Na snídani jsem nemohla ani pomyslet. 

Sedla jsem si na pohovku v doměnce že se budu dívat na televizi, ale hned jsem si to rozmyslela. Proč tvrdnout doma když můžu jít za klukama. Neobtěžovala jsem se dát Luckymu obojek a vyšla jsem z domu. Klíče jsem dala na obvyklé místo. Lucky si mezi tím vyhrabal na předzahrádce díru. "Hodnej kluk. Jen to tý čarodějnici ukaž."v tu chvíli jsem myslela že spadnu. zamotala se mi hlava. Naštěstí přišel Lucky a já se mohla podepřít. 

Mé myšlenky byly opět černější než tma. Vyšla jsem nejistým krokem k bíle natřené brance. 

Zazvonila jsem na zvonek a opřená o zeď jsem čkala až někdo přijde.