Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 37 ~

Katie

Sbalená jsem byla během půl hodiny. Jerrymu jsem napsala v jednom z dopisů, že budu trávit prázdniny v obchodě s mým přítelem, takže samozřejmě začal, že ho chce poznat, jestli je hodný, jak vypadá a kdo to vlastně je. Slíbila jsem mu, že ho tyhle prázdniny uvidí, stejně jako mě. Už mi chyběl, ale s tím, co se dělo měl práce až nad hlavu, takže by stejně nemělo cenu být doma.

Tak hrozně moc jsem se nemohla dočkat, až uvidím Freda s Georgem a hlavně náš nový obchod, že jsem pomalu ani nemohla dospat do odjezdu. Tu myšlenku, kdy jsem věděla, jak moc se mi bude po Bradavicích stýskat, jsem vytěsnila z hlavy okamžitě ve chvíli, kdy se mi do ní vplížila. Co mě děsilo bylo setkání s panem Weasleym. Od toho snu jsme spolu nemluvili. Bude se ptát. Věděla jsem to.

Na vlak jsem šla s Harrym a Ronem. Po tom, co se stalo na Ministerstvu, jsme si přirostli k srdci mnohem víc.

"Přemýšlel jsem o něčem, co mi říkal Brumbál," přerušil Harry příjemné ticho, které mezi námi doposud vládlo. "Co to bylo?" Zeptala se Hermiona. "Že i když nás čeká boj, my máme něco, co Voldemort nemá. Něco, za co stojí bojovat," řekl Harry s upřímným úsměvem. Nemusel říkat nic víc. Všem nám došlo, o čem mluvil. Měli jsme jeden druhého. Někoho, na koho jsme se mohli spolehnout ve dne v noci, v létě i v zimě.

Fred

"Přestaň vyvádět," snažil se mě uklidnit George, když už jsem začal nervózně přešlapovat na nástupišti. Mamka s taťkou s námi nemohli jít, což mi bylo upřímně jedno. Neviděl jsem se s Katie měsíc. Celý dlouhý měsíc a to bylo pro mě neuvěřitelné mučení, ačkoli jsem musel přiznat, že Georgie se snažil co nejvíc, aby moje myšlenky běhaly kolem něj nebo obchodu. Takže jsem byl sice celý měsíc přepracovaný, ale pomáhalo to. "No tak, Freddie!" Zahulákal na mě. "Neboj se, ona přijede," ušklíbl se. "Jakto, že ty nejseš tolik natěšenej?!" Vyštěkl jsem s nedočkavým zakňučením. "Jsem nedočkavej, ale pořád to není moje holka." Chápavě jsem nakrčil čelo a uvolnil se ve chvíli, kdy jsem konečně zahlédl vlak. "Prosím tě neumačkej ji," slyšel jsem zamumlat George, ale odmítal jsem se k tomu vyjádřit. 

Když jsem se snažil najít Katiiny černé vlasy v davu byl jsem opravdu vděčný za svou výšku. Vyhlížel jsem ji několik dlouhých pár minut a ve chvíli, kdy jsem byl odhodlaný jít prohledat celý vlak, někdo mě z ničeho nic objal zezadu okolo pasu. "Vypadáš nedočkavě. Na někoho čekáš?" Zeptala se, když jsem se otočil a vyměnila si s Georgem vědoucí pohled. Okamžitě jsem ji objal a zvedl ze země. "Vlastně už nečekám." Řekl jsem s širokým úsměvem. Jakmile se dotkla chodidly země, odtáhl jsem se, ale jen takový kousek, abych mohl udělat to, co jsem chtěl celý měsíc. Jemně jsem jí palcem a ukazováčkem zvedl bradu a konečně se sehl pro polibek. Zářivě se usmívala. "Stýskalo se mi," zašeptal jsem. "Jo, mně taky," přidal se George s úšklebkem, ale ten vyměnil šťastný úsměv ve chvíli, kdy ho Katie sevřela v objetí. "Tak moc jste mi chyběli!" Ty jiskřičky co se jí třpytily v očích mě nutily se v jednom kuse usmívat. "A teď chci vidět ten obchod!" Zapištěla nadšeně a ještě jednou nás oba málem umačkala v objetí a mně vtiskla letmý polibek. Jak moc mi tohle chybělo. "Připravená?" Zeptali jsme se s bráškou splečně, než jsme se po Katiině nadšeném přikývnutí přenesli před obchod.

Katie

A to byla ta chvíle, kdy jsem zůstala stát v úžasu a v duchu děkovala Harrymu, že klukům věnoval peníze za výhru v turnaji. Už vchod vypovídal o tom, že jim to patří. Chytla jsem je oba za ruku a jemně stiskla. Prohlížela bych si ten dům ještě pěkně dlouho, kdyby mě Fred nepopostrčil ke dveřím. Doslova jsem vběhla dovnitř, když je přede mnou otevřel. "Páni," zašeptala jsem. Bylo to... neuvěřitelné. Všude byly regály, poličky a skříňky přeplněné jejich výtvory. V tu chvíli jsem dostala hroznou chuť všechno vyzkoušet, ale při vzpomínce na dávivé dortíčky mě okamžitě přešla. "Je to parádní!" Vykřikla jsem a rozeběhla se po schodech nahoru, abych se na všechno mohla podívat z výšky. Kluci si vyměnily pyšný úsměv.

"Pojď," řekl Fred, když mě při běhu po schodech nahoru chytl za ruku a táhl k dalšímu patru obchodu. Nebyly tam žádné regály, ale dveře do čtyřech místností. Naklonila jsem se přes zábradlí a znovu si to celé prohlédla. Úsměv mi ze rtů nezmizel od chvíle, kdy jsme se potkali na nástupišti.

"Tohle," ukázal George, který nás následoval, na první dveře, "je naše pracovna. Vešli jsme do nevelké místnosti s dvěma stoly a několika skříňkami. Byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Příšerně neuklizená. Další místnost se ukázala jako sklad, kde rozhodně tak čisto nebylo. "Tady spím já," provedl mě George do další místnosti, kam jsem nakoukla jen v rychlosti za účelem nenarušovat jeho soukromí. "V obou pokíjch jsou koupelny zvlášť. A myslím, že se půjdu prospat. Dneska jsme zavřeli na počest tvého příjezdu, ale myslím, že by mě tady pan nedočkavý," pokynul hlavou k Freddiemu, "nenechal žít, kdybych vám nedal ani pár minut osamotě." Usmál se a s tím za sebou zavřel.

"Takže," řekl Fred, když jsme osaměli a došli k posledním dveřím. "Tady spím já, ale" v tu chvíli otevřel dveře, "postel je tu velká pro nás pro oba." Začal se nervózně škrábat na týle. "Ovšem můžu si přinést matraci, kdyby-" nenechala jsem ho domluvit a přitáhla si ho za límec svetru k sobě. Okamžitě mi položil ruce na pas a zároveň mě jemně přitiskl ke stěně těsně vedle dveří. Aniž bych se od něj odlepila, vtáhla jsem ho do pokoje a on zabouchl dveře. Srdce mi začalo nebezpečně narážet do žeber, když dostalo to, po čem tak dlouho toužilo. Dýchání bylo čím dál tím těžší záležitost a pro něj to už taky přestalo být samozřejmostí. Než se mi stihla podlomit kolena, Fredovy ruce se opatrně, ale jistě přesunuly z mého pasu pod zadek a stačil jemný tlak na spodní stranu stehen, abych vyskočila a omotala mu nohy okolo pasu. S tím mě položil na postel a pomalu se z mých rtů přesunul na krk, na což dostal jako odpověd roztřesený vzdech.

Po chvíli jsme se oba zklidnili a Fred se přesunul z mého krku zpět na rty. Oba jsme věděli, že s Georgem ve vedlejším pokoji, který nejspíš vysloveně čekal na to, jestli něco uslyší a tím, že máme oslavovat, by válení se v posteli něpřicházelo v úvahu. "Miluju tě," zašeptal Fred, který se ode mě jen na kousek odthl. Díval se mi do očí. Přitáhla jsem si ho do posledního polibku, než jsem mu naznačila, aby si lehl na záda a já se tak mohla pohodlně uvelebit na jeho hrudi. "Já tebe víc," odpověděla jsem mu s úsměvem. "Tím bych si nebyl tak jistej," zasmál se a políbil mě do vlasů. "Hm," řekla jsem jen, když mě přepadla únava a já během pár minut usnula.