Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 3 ~

Fred:

"To bylo hodně zvláštní, co, Georgie?" Pronesl jsem směrem k mému bratrovi spíš tak do vzduchu, než abych chtěl odpověď, když jsme došli do našeho pokoje. Trochu jsem se o Katie bál. Vypadala, že ji něco hodně bolí. "To si piš, Freddie. Ale jsem si jistý, že nám to řekne, až bude chtít." Mrkl na mě. "Je moc milá a musím uznat, že i docela roztomilá." Pousmál jsem se, za což jsem si vysloužil ránu do ramene. "Tady je někdo okouzlen novou dámou." Zasmál se George. Věděl jsem, že by mi to přál a že to myslí v dobrém, ale zatím jsem ani já sám nic nevěděl. Ale upřímně mi ta holka začala připadat velmi zajímavá. 

"Dobré ráno!" Zapískala mi u uší šílenou hlasitostí a v nepříjemné výšce malá kulička, kterou jsme vynalezli s Georgem jako účinný prank - budíček. Ještě jsme ho testovali, ale po dnešku ho můžeme klidně pustit ven. Fungoval perfektně. "Tobě taky dobrý ráno, bráško!" Houknul jsem rozespale na stejně 'probuzeného' George. Museli jsme vstávat na první hodinu a to se mi velmi nechtělo. Měli jsme lektvary se Snapem.

Když jsme šli po chodbě, poslali jsme na několik očividně ospalých studentů stejnou kuličku, která mě probudila ráno. Na jednu stranu jako reklamu, na druhou jako perfektní důvod se zasmát, takhle po ránu. Byli jsme tak ponoření do naší nynější činnosti, že jsme omylem do někoho vrazili, když jsme zahýbali za roh. Mafloy a ta jeho zmijozelská skupinka. Super. Bylo mi líto vždycky, když se naváželi do naší rodiny. Ale nejlepší bylo se nebránit. Vždycky jsme jim to vrátili později. "Ah, pardon," řekli jsme společně na omluvu a chtěli jsme je obejít. Skoro pokaždé nám to vyšlo, ale tentokrát se nezdálo, že nám to projde tak lehce.

"Ale ale, Weaslánci. Koukám, že jste si pořád nevydělali dost peněz na nové oblečení." Uchechtl se ten pitomec Malfoy. Vím, že je to z velké části kvůli jeho otci, ale nenáviděl jsem ho. Jen jsme se otráveně zašklebili a už jsme chtěli odejít, což by nám pravděpodobně stejně nevyšlo, když se za námi ozval velmi známý hlas.

"A tahle vyperoxidovaná dutá hlava si o sobě myslí přesně co, že si dovoluje navážet se do lidí s několikanásobně vyšší mozkovou kapacitou?" Katie prošla mezi námi a postavila se těsně před Draca. Založila si ruce na hrudi, zvedla hlavu a na oko povýšeně a s úšklebkem na tváři se dívala na toho, teď naštvaného a zároveň celkem z míry vyvedeného kluka před sebou. Pobaveně jsme na sebe s Georgem koukli a postavili se stejně jako Katie. "Pfff, taková malá holka." Čekal jsem, že se urazí. Ale to jsem se mýlil. "Jestli jsou urážky to jediný, na co se, co se obrany týče, zmůžeš a nemáš mi co jiného říct, frajere, tak bych poprosila tebe a ostatní tvoje jistě velice dobrosrdečné a inteligentní přátele, aby jste mi laskavě uhli z cesty. Docela slušně tu brzdíte provoz." Poslední větu skoro zasyčela. Musím uznat, že z ní šel strach, ale k mému udivení se Malfoy jen ušklíbl a skutečně ustoupil. Katie udělala dva kroky, z ničeho nic zpomalila a jako by něco překročila. Nohu. Dracovu nohu, což ho ještě víc naštvalo. Málem jsme se s mým dvojčetem rozesmáli nahlas. "Měl by ses naučit ovládat svoje končetiny. Nějak ti... Ujíždí." Dodala poslední kapku do Malfoyova poháru trpělivosti a my se naplno rozesmáli.

Když jsme se dostali z dohledu těch hadů, oba jsme Katie objali kolem ramen. "To bylo," začal jsem, "perefktní," dodal George, "díky." Dokončil jsem větu. "Nenechám nějakýho tupce, aby urážel jediný lidi, který mi dokázali i za tak krátkou dobu přirůst k srdci. To by se musel nejdřív dostat přese mě a na to nemá šanci." Řekla to naštvaně, s jemným úsměvem. Ale po poslední větě se hořce zasmála. Podívali jsme se na sebe s bráchou a kývli jsme. To co se včera stalo, bylo stoprocentně něco na delší trať. George se to rozhodl nerozebírat a pokračoval. "Jsi boží a bez pochyby budeš nejlepší společník nás dvou, pokud ovšem budeš chtít." Zářivě se usmála, přitáhla si nás k sobě a spokojené "Bude mi obrovskou ctí," nás přesvědčilo, že tahle holka toho má v rukávu ještě spoustu.

Na lektvary si sedla o lavici před nás a celou dobu jsme se navzájem zásobovali různými vtípky, díky čemuž nám hodina utekla mnohem rychleji. Dokázala být precizní ve všech lektvarech, které jsme dělali, povídat si s námi a do toho si hlídat Snapea.

Asi v půlce hodiny jsme si všimli, že udělala nějaký letmý pohyb rukou a skoro ihned po tom k ní letěla kulička papíru, která se jí vyhla a přistála někde za ní. Dělala, že o ničem neví a když se to stalo už asi po třetí, všiml si toho Snape. "Pane Malfoyi! Mohl byste prosím přestat dělat nepořádek v mé třídě?" Divil jsem se, že neseřval nás. Ale Katie očividně věděla mnohem víc, jak někoho přechytračit. Tichý útok je nejlepší obrana. S bráchou jsme na ní mrkli a ona se jen jemně začervenala a věnovala se dál své práci. Byla rozkošná. Sakra.