Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 50 ~

Prosím, pusťte si k téhle kapitole písničku Without you od The Kid LAROI. Já ji měla pořád dokola a úplně mi k té kapitole patří. ♥

***

Fred

Už nějakou chvíli jsme oslavovali svatbu mého brášky. Stál jsem u pultu s jídlem a pozoroval Katie, která vesele tancovala s Georgem. Usmíval jsem se a neustále v hlavě převaloval myšlenku, jaké by asi bylo, kdyby ta svatba byla naše.

Z ničeho nic vlétla do stanu modrobílá koule. Patron. Okamžitě jsem sáhl po Katiině ruce a přitáhl si ji k sobě. "Ministerstvo padlo," ozval se hlas, "minitr kouzel je mrtvý. Blíží se. Přichází sem." Katie z ničeho nic zalapala po dechu a než stihla něco říct, prohnala se střechou černá šmouha. Krčila obličej bolestí. Bylo mi jasné, že trpí. George se držel těsně u nás. "Musíme jí dostat pryč!" Zakřičel jsem na něj. "Ne!" Bránila se Katie, postavila se na nohy a začala bojovat. Obdivoval jsem její sílu. Na poslední chvíli jsem si všiml mizející Hermiony, Harryho i Rona a ve chvíli, kdy smrtijedi zjistili, že už ho tam nenajdou, stáhli se.

"Katie, kolikrát mi ještě zachráníš život?" Slyšel jsem taťku, který se s Billovou pomocí zvedal ze země. "Kolikrát to bude potřeba." Usmála se a bylo vidět, že mohla znovu bezbolestně dýchat. Rýchlým krokem jsem k ní došel a ze strany ji objal. Políbil jsem ji do vlasů. "Nerad to říkám," podívala se na mě, "ale už to tu pro tebe není bezpečné." Měla slzy v očích. "Ne, Freddie," a mně bylo jasné, co přijde. Věděl jsem to, ale byl jsem naštvaný, že to tak muselo bý, že to musela být zrovna ona. "Pro mě to už není bezpečné nikde. Po Brumbálově smrti a teď pádu ministerstva-" "Už ne," zašeptal jsem zoufale. "Musím pryč a ty to víš." Ostatní nám nechali prostor. "Čím déle tu budu, tím nebezpečnější je to pro vás a sám moc dobře víš, že to nepřekousnu." Sklopil jsem pohled.  Vzala můj obličej do dlaní a mně stekla jedna neposlušná slza po tváři. Naštvaně jsem ji setřel. "Nebude to na dlouho. Budu se pravidelně vracet." Šeptala, ale mně bylo jasné, že to tak nebude. "Prosím," zkusil jsem to ještě s pohledem upřeným do jejích očí. "Tak mě nech alespoň jít s tebou," chytl jsem ji okolo pasu. "Kam půjdu já, půjde smrt, Freddie." Šeptala rozechvělým hlasem. Pevně jsem ji objal a zabořil obličej do jejího ramene.

Katie

Už v tu chvíli jsem věděla, kam půjdu. Chtěla jsem najít trio a hledat s nimi viteály. Získat otázky, na které jsem neznala odpověď, ale kdyby to on věděl, nepustil by mě. Nechtěla jsem s nimi být celou dobu. Jen jim pomoci najít dva, nebo tři. Fredův pohled a jeho bolest mě ničily. Něchtěla jsem ho tu nechávat. Nechtěla jsem tu nechávat nikoho, ale zrovna teď to pro ně bylo bezpečnější, než kdybych zůstala. Odtáhla jsem se a naposledy ho políbila. "Myslím to vážně, Freddie, budu se vracet co nejčastěji to půjde." Slabě se usmál, když si uvědomil, že nežertuju. "Miluju tě." Zašeptala jsem.

Nechtěla jsem mu zmizet přímo před nosem, jako tenkrát, tak jsem se otočila a udělala několik kroků dál po louce. Když jsem od něj mohla být tak dvacet metrů, něco mě srazilo k zemi a já upadla do bezvědomí.

Fred

Díval jsem se na místo, kde ještě před chvílí stála. George přiběhl okamžitě ke mně, stejně tak, jako taťka s mamkou. "Co se stalo?" Zeptal se zděšeně. Nebyl jsem schopný nic říct. Ten smrtijed se z ničeho nic snesl z nebe, kouzlem ji naprosto vyřadil a zmizel s ní. V tu chvíli mi bylo všechno jedno. Podlomila se pode mnou kolena. George mě stihl chytit. "Klid, no tak, najdeme ji, neboj se." "Pokud se k ní Voldemort dostane," řekl jsem šeptem, "tak už ji nemusíme najít nikdy." Podíval jsem se mu se strachem do očí.

Katie

Ocitla jsem se na chladné zemi. Otevřela jsem oči. Okolo mě stálo několik lidí. Viděla jsem zamřížovaná okna, místo dveří také mříže. Vzhlédla jsem a podívala se zpříma do očí člověku, který se mi hnusil. Mému otci.

"Vy jste ta slečna, která mi tenkrát na ministerstvu tak drze odpověděla." Zasyčel. Seděla jsem na zemi, ale vztek mnou lomcoval o sto šest. Chtěla jsem bojovat. Soustředila jsem se a chtěla mu ublížit, odhodit ho proti zdi. Nic se nedělo. Za to on mě hrubě zvedl ze země. Chytl mě za krk a odhodil proti protější zdi. Zakňučela jsem bolestí. "Tady vám kouzla nefungují!" Zakřičel. "Jediný kdo je může používat jsem já a teď mi řekněte," Okamžitě jsem si uzamkla myšlenky někde vzadu v hlavě a podsunula mu verzi, kterou bych mu nechala přečíst. Verzi, se kterou mě stoprocentně nechá naživu. "Kdo jste?" Zeptal se mě otec. Byla jsem zticha. Ať jsem chtěla tvrdit cokoli, vyklopit mu to okamžitě by ho přesvědčilo jen o tom, že lžu.

"Když to nejde po dobrém," odmlčel se a popošel několik kroků do zadu. "Krucio!" Uslyšela jsem, když se otočil a okamžitě mým tělem projela nezvladatelná bolest. Svíjela jsem se na zemi, když jsem ho slyšela ji vyslovit ještě dvakrát.

"Tak kdo jste?!" Zaječel, když se ke mně sehnul. "Sestra Harryho Pottera," zašeptala jsem. Uslyšela jsem zalapání po dechu. "To není možné, Potter nemá sestru," zašeptal Lucius. "Vážně?" Zvedla jsem k němu pohled. "Jmenujete se Dennerová," pokračoval šokovaně. "Kdybych se jmenovala Potterová, nebyl by na naší straně moment překvapení." Řekla jsem tu nejvíc věrohodnou věc, která mě napadla.

"Výborně." Ozval se po chvíli Voldemort. "Třeba bude Harry Potter rozumnější, když zjistí, že vás tu máme." S těmi slovy odešli a nechali mě samotnou v koutu tmavé místnosti, ve které jsem nebyla schopná používat kouzla na bůh ví jak dlouho.