Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 10 ~

Katie

Time skips

"Proboha," zamumlal někdo za mými zády. "Ty jsi ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděla." Zavýskla nedočkavě Giny. "Bráchové se z tebe pominou Katie!" Pištěla. Nedalo se to vydržet. Musela jsem uznat, že jsem nevypadala vůbec špatně. S jemným líčením a navlněnými, nijak nesvázanými vlasy na mě ty krásné šaty doslova a do písmene padly jako ulité. "Ty vypadáš taky překrásně, Ginny," objala jsem ji okolo pasu, protože jsem se chtěla na nás obě ještě naposledy podívat v zrcadle. 

Fred

"Vypadáme faaakt dobře, Freddie," podotkl s úsměvem George, když jsme se při odchodu podívali do zrcadla. "Máš ji rád, viď, bráško?" Pokračoval po chvíli, když jsme se blížili k východu z pokoje. Zastavil jsem se s rukou na klice. "Nejspíš ano, Georgie," povzdechl jsem si. "Ale stejně by to nefungovalo. Ne, dokud k nám nebude upřímná." "Jen se bojí, Freddie, to jí nemůžeme mít za zlý." Kývl jsem hlavou na souhlas a usmál se. "Já vím. Nemám jí to za zlé. Jen mám o ní strach. To je vše." Povzbudivě mě chytl za obě ramena. "Když budeš potřebovat mluvit, jsem tady, jasný?" Se smíchem jsem ho objal. "Já vím, Georgie, na nikoho jiného jsem se nikdy nespoléhal." S tím jsme vyšli z místnosti a po schodech se dostali až před velkou síň.

Čekala tu už velká většina ostatních kluků. Někteří měli své krásné dámy, jiní se nemohli dočkat a pak tu byli tací, kteří by nejraději utekli. Nebo to tak alespoň vypadalo.

Stáli jsme tam sotva pár minut, když se na schodech objevila naše sestra s Hermionou, kterým to mimochodem neuvěřitelně slušelo, a hned za nimi vyšla Katie. A mně málem spadla čelist. Rozbušilo se mi srdce, nedivil bych se, kdybych přestal dýchat. Byla úchvatná. Vyměnil jsem si s Georgem pohled. Už tě chápu, naznačil na mě a já se musel pousmát.
Oba jsme k ní natáhli ruce, když stála asi dva schody nad námi. "Madam," řekli jsme společně. "Sluší ti to," řekli jsme společně s Georgem. "Vám tak, kluci, vypadáte perfektně, jako praví gentlemani." Chválila nás. Oba jsme jí nabídli rámě a rozešli se směrem ke dveřím. "Vypadáš úchvatně," neodpustil jsem si ještě jednu lichotku, kterou jsem jí zašeptal do ucha po cestě do síně. Zčervenala, a to mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Stáli jsme úplně u stěny. Katie to podle všeho nevadilo, protože se s námi podle všeho skutečně bavila. Vypadala nervózně jen ve chvíli, kdy šel Harry na parket, ale uvolnila se hned jak začal tančit. Šlo mu to skutečně dobře. Na to, že to byl úplný antitalent, co se tance týkalo. Od té doby jsme střídavě chodili pro pití, povídali si, smáli se a znovu si povídali. V jednu chvíli se George ztratil někam s Angelou. Vždycky jsem byl nesvůj, když jsem ho neměl poblíž, i když jsem věděl, že mu nehrozí vůbec žádné nebezpečí. Byl mi tak blízko, že přijít o něj by pro mě bylo... No, nechci nad tím ani přemýšlet. "Neboj, Freddie, tvůj milovaný se ti brzy vrátí." Šťouchla do mě Katie, a to mě vrátilo myšlenkami na zem. Nemyslela to zle. Jen se mě, soudě dle jejího výrazu, snažila uklidnit. Usmál jsem se a natáhl k ní ruku. "Smím prosit?" Ze srandy jsem se uklonil a ona mou ruku díky bohu přijala.

Na parketu byla spousta lidí. Chytl jsem Katie rukou okolo pasu a do druhé mi ona vložila tu svou. Bylo mi v tu chvíli děsně příjemně. Přitáhl jsem si ji k sobě. Jen trochu, kdyby se jí to náhodou nelíbilo, ale ona se naopak přiblížila víc, než jsem si vůbec pomyslel a do rytmu nijak zvlášť rychlé písničky jsme začali tancovat svým nijak profesionálním stylem, stejně jako všichni ostatní. Sklonil jsem hlavu a následkem toho Katie zvedla tu svou. Chvíli jsme tam jen tak byli a dívali si do očí. Musel jsem se usmát a sklonil se k ní. "Nevím, jak se tento tanec jmenuje, ale jsme bez pochyb nejlepší v celém sále." Rozesmála se a já s ní. V tu chvíli jsme zaslechli nějaké dost hlasitě argumentující hlasy. Zahlédl jsem svého bratra a Hermionu jak se rázně hrnou ze sálu. Katie se na mě omluvně podívala. "Mám jít s tebou?" Zeptal jsem se se starostlivým výrazem. "Nemusíš, Freddie, jdi najít svého brášku a já se postarám o Hermionu, bůh ví, co se stalo," usmála se, natáhla se ke mně a dala mi pusu na tvář. Zářivě jsem se usmál a v tu chvíli mi bylo naprosto jedno co se děje okolo mě. "Děkuju, pokud už se nevrátím, byl to dokonalý večer s ještě dokonalejším doprovodem. A dokonce dvojitým. Pozdravuj George, uvidíme se snad ještě dnes." Poděkovala a dřív, než jsem stihl něco odpovědět, vyběhla ze dveří Velké síně. Díval bych se za ní ještě hodně dlouho, kdyby se v mém zorném poli neobjevila zrzavá hlava mého dvojčete. Zrovna nejspíš pronásledoval Angelu s nějakým vtípkem. Ona ale nevypadala, že se moc baví. Pro sebe jsem se uchechtl a vydal se toho blázna odchytit.