Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 19 ~

Čauky, jen rychlé slovo, omlouvám se za jakékoli dějové nesrovnalosti v této a možná i dalších kapitolách, ale potřebuju ho trochu poupravit. Děkuju za pochopení srdíčka! ♥

Miluju vás!

Vaše _hammerka_

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Katie

"-čtu vám myšlenky." Už jsem toho měla dost. Vstala jsem z postele a nervózně si začala prohrabávat vlasy, přecházet po pokoji a kousat nehty. "Je to frustrující, chápete?" Všichni se na mě otočili. Zavřela jsem dveře. "Já nevím, co mám dělat, Jerry mi řekl, ať to nikomu neříkám. Jenže já... nedokážu to držet v sobě, je to příšerný," rychle jsem je přelétla pohledem a mlela bezmyšlenkovitě dal. "Prostě je toho tolik, ale nemůžu si dovolit vám to říct, prostě to nezvládám. Ano, Harry, jsem s ním propojená a vím moc dobře jak. Ale nesmí se to nikdo dozvědět, čím víc lidí to ví, tím víc lidí je v nebezpečí a tím víc hrozí, že se někdo prořekne a já nechci abyste byli vystavení nebezpečí. Nechci, aby kvůli mně umřel někdo další. Stačí máma," dál jsem přecházela po pokoji a musela jsem vypadat jako ten nejfrustrovanější člověk na světě. "No tak, no tak, klid," vzpamatoval se Ron jako první a vstal z postele. Ostatní jen překvapeně až šokovaně seděli a bylo vidět, že nevědí, co říct. Ron mě objal, aby mě uklidnil.

Po chvíli mě posadil na postel a něčí ruce mě objali okolo pasu a přitáhli k sobě. Nechtěla jsem se otáčet, tak jsem si prostě poslechla myšlenky člověka za mnou a okamžitě se k němu přitulila. Fred. "Katie," promluvil klidně Harry a chytl mě za ruku, "řekni to nám, prosím, potřebuju to vědět, nikomu to neřekneme, ale" "ani Brumbálovi, nebo těm dole, Harry? Slíbíš mi to? Slíbíte mi to?" Přerušila jsem ho. Vypadal, že je to pro něj těžké. "A nezapomeň, že si můžu ověřit, jestli lžeš." Pousmála jsem se. "Ne. Nikomu." Řekl Harry. Myslel to upřímně. "Dobře," kývla jsem hlavou. Harry stáhl svou ruku, kterou okamžitě nahradila Fredova a já si začala nervózně hrát s jeho prsty. No tak, Katie, zvládneš to. Jsme tvoje rodina. Nenecháme tě ve štychu. Nikdy. Uklidňovaly mě jeho myšlenky. George s Ronem se posadili naproti mně. Hermiona už šla asi spát. Ginny jsem neviděla celý den. Nejspíš byla ve svém pokoji.

"Ehm," odkašlala jsem si, "byl mi rok, když se to stalo. Všechno mi to vyprávěl Jerry." Zvedla jsem nervózně pohled, ale všichni se na mě dívali dost povzbudivě a zvědavě, tak jsem pokračovala. "Dva roky před tím, než Voldemort zabil tvé rodiče, Harry," podívala jsem se na něj s omluvným výrazem, "vyhlazoval všechno z jeho minulosti, co ho mohlo nějakým způsobem oslabit, nebo co by proti němu mohli ostatní použít. No," klepaly si mi ruce nervozitou. Fred je chytil do svých a jemně mě hladil palci po hřebetech. Trochu mě to uklidnilo. "byl tu někdo, kdo pro něj byl velice důležitý. Podle Jerryho slov důležitější než Voldemort sám. Měl někoho radši než sám sebe." Povzdychla jsem si a vzhlédla k ostatním. "Někoho, s kým měl dítě. Dítě, o kterém neví." Znovu jsem se odmlčela. "Mou mámu," všem spadla brada, slyšela jsem Fredovo zalapání po dechu. Teď už jsem to musela vzít ráz na ráz. "Pár dní před tím, než ji Voldemort přišel zabít, přepsali všechno, co mě s ní mohlo spojovat na Jerryho, vzal si moje věci a od té doby jsem byla jeho dcera. Ale je tu ještě něco. Důvod, proč mám všchny ty schopnosti. Moje maminka byla neuvěřitelně silná čarodějka. Jedna z nejsilnějších, které žily. Když ji Voldemort, ehm, zabil," to slovo jsem skoro zašeptala, jak mi to bylo nepříjemné," jeho a její schopnosti přešly nějakým způsobem na mě." Znovu jsem vzhlédla. Všichni na mě pořád dívali se stejným šokem v očích. "Dokážu prakticky cokoli. Jsem mnohem, mnohem silnější než Voldemort. A tím, že to neví máme určitou výhodu. A stejně tak, jako na mě přešlo tohle, tak na mě přešla i určitá negace. Mám problém zvládat svou agresivitu. Občas. Když mě někdo hodně naštve, prostě bouchnu." Pak jsem se otočila na Harryho. "Za ty dva roky nabral znovu síly, ale tentokrát ho oslabili tvoji rodiče. A to už nadobro."

Po chvíli ticha jsem se frustrovaně nadechla. "Prosím, lidi, neodepište mě, já na jeho straně nebudu, nechci být, nevybrala jsem si, že to bude můj otec a vyměnila bych ho za kohokoli, ale nemůžu o vás přijít, prosím," rozbrečela jsem se. Fredův stisk zesílil a ostatní tři se ke mně vrhli a objali mě.

"Netuším, co říct," řekl George. "Tak tohle se vážně ještě dlouho nikdo nedozví," začal Fred, "a budeme si na tebe dávat mnohem větší pozor," doplnil ho George. Teď seděli každý na jedné straně vedle mě a objímali mě okolo ramen. "Děkuju, ale chtěla bych se jít prospat. Probereme to ráno. Podrobněji. Teď už toho bylo hodně očividně i na vás."

"Katie?" Zavolal na mě ještě Harry při odchodu. "Omlouvám se, za všechno a děkuju," řekl, když jsem se na něj otočila. Pak jsme za doprovodu dvojčat opustili pokoj.