Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 11 ~

Katie

"Hermiono?" Promluvila jsem na svou kamarádku schoulenou na schodech. "Co ti to pako udělalo? Mám mu jít připomenout, jak chutnají slimáci?" Snažila jsem se ji utěšit. Ta historka mě bavila neustále od té doby, co mi ji Harry nedávno vyprávěl ve společenské místnosti Nebelvírské koleje. Hermiona se tiše zachichotala. "Smích?" Zavýskla jsem, "Slyšela jsem smích! To nepopřeš!" Sedla jsem si vedle ní. Zvedla ke mně lesknoucí se oči a mně bylo jasné, že pro ni Ron není jen kamarád. "Já nevím, prostě mě naštval. Měl mě pozvat on, nebo se neměl chovat jak idiot a přestat žárlit." Povzdychla si. "Kluci jsou složitá stvoření. Pojď," podala jsem jí ruku a pomohla vstát, "půjdeme do pokoje, dneska budeš spát u mě." Usmála jsem se na ni. "Ale před tím si uděláme procházku. Jo?" Pousmála se Hermiona. "Jasný," mrkla jsem a vydaly jsme se na kratší okruh po hradu.

Cestou jsme si povídali o spoustě věcech, ale pokaždé se naše konverzace stočila buď k Fredovi, Ronovi nebo občas Georgovi. "Přála bych vám to," usmála jsem se. "Tobě s Ronem. On je jen blb, neuvědomuje si, co má. Neboj. Přijde na to." Objala jsem ji, když jsme se dostali do mého pokoje. Holky byly pořád pryč a já začala tak nějak pochybovat, že se vůbec vrátí. Na jednu stranu mi to bylo tak nějak jedno, stejně jsem s nimi trávila minimum času. Postel byla dost velká pro nás obě, aniž jsme se musely mačkat. Povídaly jsme si až dlouho do noci, což jsem si neuvěřitelně užila. Rozhodně to nebylo naposled.

Trhnutím jsem se probudila. Začínalo svítat, mohlo být tak okolo páté hodiny ráno. Posadila jsem se na posteli. Hermiona vedle mě ještě spala. Rychle jsem vstala z postele, oblékla se, připravila si věci, které budu dnes potřebovat a vyběhla z pokoje do společenské místnosti. Cestou jsem se snažila uklidnit. Cítila jsem to. Ve spánku. Byl blízko. Můj otec byl čím dál tím blíž, a to ve mě vyvolávalo neuvěřitelně silný pocit strachu. Nechápala jsem, jak je to možné, ale ocitla jsem se v jednom snu s Harrym. Neměl svou pravou podobu, ale věděla jsem, že je to on. Vyděšeně se na mě díval a rty naznačil otázku Co tu děláš? Rozhodla jsem se dělat, že jsem jen 'jeho výmysl'. Koukala jsem se jakoby za něj. Z ničeho nic jsem zaslechla otcův hlas, a to mě probudilo. Stoprocentně se vrátil. Byla jsem si jistá, že jsme s Harrym nějakým způsobem propojení.

"Ahoj," pozdravil mě někdo. Trhnutím jsem se otočila. Harryho zkoumavý výraz mi potvrdil, že jsme tam byli spolu. No, to se nám to pěkně rozjíždí.  "Ahoj," usmála jsem se a nasadila masku 'vůbec jsme právě neměli společnou noční můru a všechno je krásné a pohádkové'.  "Nemůžeš spát?" Zeptal se mě, když se posadil na křeslo."Ne, bolí mě hlava, po včerejšku," usmála jsem se a modlila se, aby to spolknul. "Hmmm," pokýval hlavou, "víš Katie, zdál se mi hodně divný sen." Do háje. "O čem?" Předklonila jsem se, nakrčila obočí a dala do svého výrazu tolik zájmu, aby bylo jasné, že jako nic netuším. Znatelně se ztišil. "Byl tam Voldemort, Červíček, někdo, koho neznám, ten had a -" odmlčel se, "- a ty." Dál jsem se na něj jen dívala. "Cože?" Zeptala jsem se, ale v tu chvíli naštěstí někdo přišel. "Ahoj lidi," usmála se na nás Hermiona. "Harry, mohla bych si s tebou promluvit, prosím?" Harry se na mě podíval s výrazem 'probereme to později', na co bych mu nejradši odpověděla 'to není potřeba' a odešel. Oddechla jsem si. Společenská místnost se začala plnit studenty, tak jsem si došla do pokoje pro věci a odploužila se na první hodinu.

V půlce cesty mě doběhla Ginny. "Ahoj Katie!" Pozdravila mě radostně. Nevěděla jsem, s kým byla včera na plese, ale párkrát jsem ji viděla s Nevillem, takže nejspíš on byl tím, díky komu dnes tak zářila. "Ahoj, Ginny, jsi dneska úplně jak sluníčko," neodpustila jsem si. "Jo, včera to bylo super!" Byla jsem za ní moc ráda, užila si to přesně tak, jak měla. Jak měli všichni. "Jdeš na hodinu?" Zeptala se mě. "JDEME na hodinu!" Ozvalo se za námi. Rozlil se mi úsměv po tváři a srdce nejspíš vynechalo pár úderů, když jsem slyšela Fredův hlas. "Dobré ráno, dámy," doplnil ho George. "Vypadáte svěže. Katie, ještě jednou děkujeme za včerejší doprovod, všichni nám tě záviděli!" Polichotil mi Fred a já se nemohla než zasmát. Bylo to milé. "Taky děkuju, kluci." "No nic, vmísila se do konverzace Ginny, tady se oddělím, musím si něco zařídit." Rozloučila se a odbočila do jiné chodby. "Co Harry, už přišel na to, jak otevřít to vejce?" Zeptal se George. "Ne, ale teď si s ním šla promluvit Hermiona, třeba na to přišla. Uvidíme. Další úkol je už zítra." Povzdychla jsem si, za což jsem si vysloužila objetí z obou stran. "Neboj, zvládne to." Prohodil Fred těsně před tím, než jsme vešli do třídy.