Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 27 ~

Like who wouldn't be "up to no good" with those two ↑↑↑♥ ? :P

****

Katie

Na každou Harryho lekci jsme se plížili chodbami tak, aby nás nikdo neviděl. Byla to upřímně sradna. S Fredem a Georgem jsme kolikrát chodili tajnými chodbami, dělali si srandu z neustále nás pronásledujícího Filche a před Umbridgeovou dělali naprosto pokorné studenty.

"Omračovací kouzlo je jedno z nejdůležitějších. Něco jako kouzelníkův denní chleba. Takže, pojď sem, Nigele, ukaž co umíš." Vyzval Harry toho malého kluka. Všichni jsme je napjatě sledovali. Zatím jsme se učili jen Expelliarmus. Věděla jsem, že většinu z těch kouzel zvládnu na poprvé, ale chtěla jsem si užít tu srandu kolem. "Mdloby na tebe!" Zvolal z ničeho nic Nigel, což odpálilo jak Harryho tak i jeho, s čímž nejspíš nepočítal, ale na první pokus to bylo dobré. Následně se rozhodli jít Ron s Hermionou a i když Ron svedl svou prohru na to, že ji nechal vyhrát, nikdo tomu nevěřil a já se nemohla přestat smát nad jeho vymlouváním.

Umbridgeová si nás pár dní na to pozvala na výslechy. Všchny studenty. Byla jsem před Freddiem, který se na mě už od začátku starostlivě díval. Ta profesorka mě dokázala lehce naštvat a problém by se mi teď nehodil.

Sedla jsem si do kabinetu a mile se usmála. "Slečno Dennerová," začala slizce, "jak se máte? Líbí se vám na škole?" Chce hrát hru, fajn. "Jistě, je to tu krásné. Hlavně mám ráda vaše hodiny. Víte, mně přijde také zbytečné používat kouzla." Neodpustila jsem si. Došlo jí, že to myslím sarkasticky. "To jsem moc ráda, bylo by zbytečné učit se něco, co ani nepoužijete. No ne?" Obešla mě a stoupla si k oknu. Začala jsem to cítit. Vztek se mi pomalu rozléval v žilách. "To máte naprostou pravdu-" "Nelžete!" Zakřičela z ničeho nic tak, že to muselo být slyšet až venku. "Ale já nelžu, paní profesorko." Provokovala jsem už vysloveně jen ze zlosti. "Nevěřím vám-" "To není můj problém," začínala jsem si kopat hrob, ale bylo mi to jedno. "Sednout!" Rozkázala z ničeho nic. Proti své vůli jsem se posadila a snažila se uklidnit. Dala mi do ruky pero a já přesně věděla co přijde. Ostatně bolest by teď mohla pomoci. "Napište mi tady několikrát větu Má chyba, nemám se hádat s učiteli." Rozkázala. To bylo i na ní přes čáru. Začala jsem psát a v tu chvíli jsem cítila neuvěřitelnou bolest na hřbetu ruky, jak se mi text vrýval do kůže. Vztek ustupoval a mně bylo jasné, že jakmile dopíšu, bude mnohem silnější. "Až to dopíšu, můžu odejít?" Zeptala jsem se s námahou. "Ano." ODpověděla stroze. Po dopsání posledního písmene jsem se zvedla a rychle vyšla z kabinetu. Fred s Georgem se na mě starostlivě dívali a bylo jim jasné, že jsem měla kousek od toho, abych bouchla.

"Soustřeď se na nějaký bod a zkus to znova," slyšela jsem Harryho když jsem vešla do Komnaty nejvyšší potřeby. Ruka mě už tolik nebolela. Mohla jsem se bolesti zbavit naprosto jednoduše, ale potřebovala jsem jí. Fred se ke mně okamžitě rozběhl, od toho fiaska s Umbridgeovou, což bylo včera, jsme se neviděli a odmítala jsem chodit i na hodiny. "Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě, vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. To už se tam objevil i Georgie a Hermiona. "Ale jo, jen mě pěkně naštvala," odpověděla jsem a ukázala jim zarytý text. Fred se zděsil a chytl mě opatrně za zápěstí jednou rukou, mezítím co mi druhou podepřel dlaň. "To je kráva," zamumlal George. "To nevadí, kluci, už to moc nebolí." Usmála jsem se. "Moc to nebolí? Děláš si srandu? Za tohle bych jí zabil," řekl Fred, konec věty spíš jen zašeptal. Usmála jsem se a objala ho okolo krku. "To zařídím sama," řekla jsem a políbila ho.

'Studenti, kteří chtějí vstoupit do vyšetřovatelského sboru a získat body navíc se příhlásí v kabinetu vrchní vyšetřovatelky', stálo na jedné z mnoha tabulek. "To je trapný," prohodil Fred. "Začíná jí téct do bot," uchechtl se George. "Pojďte, za chvíli máme hodinu lektvarů," pobídla jsem kluky. Po tom, co se stalo u Umbridgeové si na mě Fred dával mnohem větší pozor než dřív. Ne, že bych to potřebovala, ale bylo to milé. Milovala jsem ho víc než cokoli. Bavilo mě s kluky trávit čas v jejich pokoji, kde plánovali různé vymoženosti do jejich, teda, našeho obchodu, nebo ve společenské místnosti i s ostatními a nejvíc při hodinách s Harrym.

"Ale ale, kampak to jdete slečno?" Ozvalo se za mnou po cestě ke komnatě nejvyšší potřeby. "Mohla bych se ptát na to samé," odvětila jsem, aniž bych se ohlédla. Byli tam tři. Draco, Crab a Goyle. "Je neslušné s někým mluvit a být k němu zády." "Stejně tak jako začínat větu bez pozdravu." Odfrkla jsem a šla dál. V tu chvíli mě chytl za paži a prudce otočil k sobě. Zvedla jsem bradu, ale neodtrhla oči. Přečetla jsem si jeho myšlenky. V tu chvíli můj tvrdý výraz vyměnil překvapený a trochu lítostivý. Uvolnila jsem se a naklonila hlavu na stranu. V jeho hlavě byl větší zmatek než jsem kdykoli u kohokoli viděla. Bál se. Nejen školy, své tety, Bellatrix, kterou jsem nenáviděla už jen z novinových článků, názorů ostatních, ale i svého vlastního otce. Nedivila jsem se, slyšela jsem o něm jen to nejhorší. Za tou drsnou a nepřijemnou slupkou byl obyčejný kluk. Draco Malfoy byl silnější člověk, než jsme si všichn mysleli. Stáli jsme tam jen pár sekund, než mě pustil, ale věděla jsem hodně. "Nevím, co to pálujete, nebo děláte, ale dostaneme vás," zasyčel. Chtělo se mi brečet z toho, do čeho se nutí a jakou stránku lidské bytosti schovává pod pokličkou. "Ale to není to, co chceš, že ne? Nechceš nás dostat," dívala jsem se na něj s upřímným výrazem. Jeho myšlenky doslova křičeli, že tam jsou ještě ti dva kluci a že oni to vědět nemají. Přikývla jsem na souhlas a podívala se na Crebba a Goyla. Draco se díval víc než zaskočeně. "Šla jsem se jen projít, ale už jdu zpátky. Chtěla jsem si pročistit myšlenky." Slabě jsem se usmála a odešla. Věděla jsem, že bude Malfoy až moc zvědavý na to, aby to nechal být.