Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 28 ~

Katie

"Expelliarmus!" Všichni ztichli a podívali se na Nevilla. Konečně se mu to povedlo. Přiběhli jsme k němu a okamžitě ho chválili. "Takže, dnešní lekci skončíme a na další se sejdeme až posvátcích. Každý můžete trénovat sami. Všichni jste skvělí, vážně, dobrá práce." Pochválil nás Harry. Začali jsme se loučit. S dvojčaty jsme se zastavili před Harrym. "Něco nás napadlo, Harry, mohli bysme Umbridgeové podstrčit dávivý dortíčky" začal Georgie, "a horečnatý hrudky" pokračoval Fred, "po těch ti všude naskáčou boláky a-" "To zní skvěle, kluci, omluvíte mě?" Přerušil je Harry. Zamračila jsem se na něj. Byli do toho tak zapálení, že mi nepřišlo fér, že jim skočil do řeči. Když jsme se ale všichni tři otočili, kam tak spěchal a uviděli Cho, řekla jsem si, že mu to tentokrát prominu.

"Co budeš dělat o svátcích?" Zeptal se Freddie, když jsme večer seděli ve společenské místnosti. "Budeme s Jerrym, dáme si dárky a nakonec si půjdeme lehnout k televizi, k nějakým mudlovským filmům a u toho i usneme. Jako každý rok," usmála jsem se. Letos bych mnohem radší trávila vánoce s Weasleyovými, ale nemohla jsem nechat Jerryho samotného. "Uvidíme se hned po vánocích, musíš přijet," nadhodil nadšeně Georgie. "Moc ráda!" Vyjekla jsem a dala jim oběma pusu na tvář. Freda jsem ještě navíc políbila. Přišlo mi, že kromě lekcí s Harrym na sebe nemáme čas. Do toho jsem se musela učit na OVCE což bylo hrozně vyčerpávající, ale díky Hermioně to šlo lépe. "Miluju tě, Freddie, ale jsem neuvěřitelně ospalá, půjdu si lehnout," zašeptala jsem. Políbil mě na čelo. "Dobrou noc, princezno," řakl s úsměvem. Objala jsem ho, Georgovi jsem jen rozcuchala vlasy a dala se na odchod. V rámu, před schody jsem se ještě zastavila. "Nevím, co bych si bez vás počala," otočila jsem se a věnovala jim upřímný úsměv. Ten mi opětovali a po slovech "My bez taky ne," které řekli najednou jsem odešla do pokoje.

Byla jsem v nějaké místnosti. Plné jemně zářících koulí. Netuším, co to bylo, ale kousek ode mě stál pan Weasley. Chtěla jsem na něj promluvit, aby si mě všiml, ale v tu chvíli se začal pomalu otáčet. Rychle jsem se podívala, co ho vyvedlo z míry. Nagini. Otcův had. Co tady dělá- v tu chvíli zaútočil na Arthura. Moment. Ty myšlenky. To nebyla Nagini. "Harry!" Zakřičela jsem hadím jazykem a vykročila z temnoty. "Harry, nech ho, dokážeš to ovládat," mluvila jsem dál, tentokrát klidněji. Arthur ležel za mnou na zemi. Už první rána byla hodně silná. Druhý útok jsem odpálila. "No ty, já vím, že mě slyšíš, nech ho, ovládni to! Jsi mnohem silnější, sakra!" V tu chvíli zaútočil znovu a mě to konečně došlo. "Probuď se." Zavelela jsem. Nic, jen na mě zíral. "Fajn, tak já." Probudila jsem se, bleskurychle vyběhla ze svého pokoje a přeběhla ke klukům. Vrazila do Harryho pokoje. Bylo mi jedno, koho všechno jsem cestou vzbudila.

"Harry Pottere, tak se sakra vzbuď!" Už jsem na něj zoufale křičela, když mu to trvalo dalších několik dlouhých vteřin. Začaly mi téct slzy. Ron stál vedle mě a neustále opakoval "Co se děje?!". V tu chvíli sebou Harry trhl a já si na moment, ale skutečně jen malý moment oddechla. Z ničeho nic vtrhli do místnosti i Fred s Georgem. Jak to, že se sakra vždycky objeví, když se něco děje?? "Jak je mu?" Ptala jsem se Harryho frustrovaně. "Já nevím," "Kolik ran?!" Vykřikla jsem. Všichni tři, plus Neville, který byl taky vzhůru, na mě zmateně zírali. "JÁ NEVÍM!" Zařval na mě Harry s obrovskou silou v hlase. "Tak jo, tak jo, klid, jdeme k Brumbálovi, OKAMŽITĚ!" Rozkázala jsem, vytáhla ho z postele a spěšně jsme se vydali k Brumbálově pracovně v doprovodu ostatních. "Měla jsem tam zůstat," šeptala jsem si pro sebe a naštvaně otírala slzy, které se mi hrnuly z očí. "Co se stalo?" Ptal se mě zmateně Fred, který mě v tom spěchu stihl chytit za ruku. "Nagini napadla vašeho taťku," řekla jsem bez jakékoli sympatie. Měla jsem toho v hlavě tolik, že jsem úplně zapoměla s kým mluvím. "Cože," zašeptali šokovaně všichni tři zároveň a zastavili se. Chytla jsem Freda s Georgem za ruce a táhla je dopředu. "Omlouvám se, to bylo bezcitný. Nevím proč, ale napadla ho a musíme to říct okamžitě Brumbálovi, aby ho našli." Propletla jsem si s Freddiem prsty. Ron frustrovaně popoběhl a zrychlil krok.