Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 16 ~

Ahoj všichni!

Tato poznámka se týká nadcházejících kapitol. V následujících dvou bude hodně přeskakování, neboli mých oblíbených 'Time skipsů' (ať to pěkně počeštíme) a poté jich bude také rozhodně více než doposud, ale nebude to tak frekventované. Potřebuju nějakým způsobem "doskákat až do školy" :D. Je to kvůli tomu, že v mých představách probíhaly prázdniny Katie prakticky "stereotipně" - ten stereotyp, o kterém tu mluvím, je popsaný hned tady pod čarou. Takže  vám nastíním jen důležité části a vrhneme se na falší ročník s naší milovanou Umbridgeovou! (Ne, nesnáším ji stejně, jako vy. Nebo většina z vás. Doufám, že všichni. ;) :D )

Krásné počtení a doufám, že vám brzy přijde váš dopis o přijetí do Bradavic! ♥

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Time skips

Čas utíkal jako voda. Byl druhý týden prázdnin. Přišel mi dopis od Hermiony, na který jsem jí odepsala včera, a dokonce i jeden od Harryho, ale Fred mi ještě neposlal ani jeden, což nebylo příjemné, ale říkala jsem si, že určitě jen nemá čas a rozhodla se mu napsat. Většinu času jsem byla sama, Jerry musel často do práce, ale nevadilo mi to. Dokonce jsem zjistila, že mi to vyhovuje. Strávit nějaký čas o samotě mi pomáhalo uspořádat si myšlenky. Narozeniny jsem měla na konci května, takže jsem mohla kouzlit mimo Bradavice. Většinu času jsem proto věnovala zjišťování toho, co ještě všechno dokážu, trénovaní a zesilování svých schopností. Když jsem si neměla s kým povídat, většinou jsem využívala Daisy, která volně poletovala po domě.

Bylo pozdě odpoledne, když jsem se konečně posadila ke stolu a začala psát.

Drahý Frede, (a Georgi, protože je mi jasné, že tě to bude zajímat ♥)

jak se máte? Doufám, že se nenudíte, i když u vás je to nemožné, že?

My s Daisy tu tak nějak přežíváme. Jerry musí chodit často do práce, ale - a tomu se budete nejspíš hodně divit - zvládám to víc než dobře. Jsem tu skoro denně sama, i když je mi občas smutno, po vašich vtípkách. Upřímně bych za ně tu samotu na sto procent vyměnila, ale zvládám se zabavit. Občas si dělám srandu ze sousedů, nejvtipnější je, když se jejich kočka promění z bílé na černou a oni nemají ani tušení, jak je to možné. Hrozně mě baví se přemisťovat. Ani netušíte jak. Musíme si někdy zahrát na schovávanou s trošku popuštěnými pravidly.

Pozdravujte ode mě prosím všechny.

Chybíte mi, a moc

Vaše nejlepší a nejmilejší parťačka Katie

P.S. Freddie, už se nemůžu dočkat dalšího obětí ♥
P.P.S. Ano, od tebe taky, Georgie

Opatrujte se!

Musela jsem se usmát. Už teď jsem věděla, že budou mít radost. Zhluboka jsem vydechla a dala Daisy dopis do zobáčku. "Tak leť," pohladila jsem jí a dívala se, jak mizí ve tmavých mracích, které vypovídaly o přicházející bouřce. Zvedla jsem se od stolu s myšlenkou, že musím ještě uklidit, než se Jerry vrátí. Jestli se vrátí.

Time skips

Moje milovaná Katie, (dobře, naše milovaná Katie, vzkazuje George),

mrzí mě, že se ozývám až po tak dlouhé době. Doufám, že se na mě moc nezlobíš, ale celé prázdniny jsou jeden velký blázinec a do toho máme s Georgem spostu práce s tou věcí, o které jsme ti nechtěli říct. Dokonce ani nejsme doma, ale víc ti k tomu také říct nemůžu, moc mě to mrzí, ale takhle přes dopis, by to mohlo být nebezpečné. První tři týdny prázdnin byly nejhorší. Dnes je pondělí a my konečně začínáme mít mnohem víc času. Takže ti píšu.

Tvůj dopis nám udělal velkou radost. Až na tu část, že jsi tak často sama. Já odsud bohužel nemůžu, ale když je Jerry stále pryč, mohla bys dorazit ty. Já tě uvidím víc než rád, Georgie taky, Ginny o tobě básní skoro pořád a mám pocit, že si tě celá rodina zamilovala. I když tě mamka viděla sotva pár minut na nádraží.

Odpověď na tvou otázku. Máme se moc dobře, ale jak jsem už říkal, jsme dost vyčerpaní.

Všichni tě pozdravují,

Buď na sebe opatrná, taky nám moc chybíš, hlavně mě

Tvůj úžasný a jediný Fred

P.S. A George.

P.P.S. Na to obětí už se nemůžu dočkat, doufám, že bude stejně kouzelné jako to na nádraží.

Lehla jsem si do postele s dopisem přitisknutým k hrudi. Konečně jsem se dočkala. Fredův škrabopis mi přišel až neuvěřitelně roztomilý. Všechno na něm mi přijde buď roztomilé nebo krásné. Umřu. Sice je první měsíc prázdnin už skoro za mnou, ale poslední týden se vlekl jako celý rok. Nic mi nešlo, Jerry se sotva vrací domů, už nemám co trénovat, Daisy se nudí, což dost chápu, dům vypadá, jako kdyby jsme ho právě koupili, protože prakticky jen uklízím, nudím se tak, že se mi nechce ani jíst, takže jsem zhubla dobré čtyři kila, ne že bych to potřebovala a do toho mi Weasleyovi vážně, VÁŽNĚ chybí. Dokonce tak moc, že jsem skutečně začala přemýšlet o strávení zbytku prázdnin u nich. Jerrymu by to nevadilo. Naopak by byl možná rád.

Jo. Tak to udělám. Budu na prázdniny u Weaslyových, ať už jsou kdekoli.