Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 15 ~

Fred

Seděli jsme ve Velké síni. Brumbál nás sem všechny svolal, aby nám mohl říct posledních pár slov před odjezdem domů. Byla to těžká situace a nikdo jsme nevěděli, co bude dál. V místnosti bylo naprosté ticho. Negativní nálada by se dala krájet, ale v tu chvíli to bylo jediné, co jsme cítili. To a strach. Seděl jsem mezi Katie a Georgem, který se ke mně naklonil a chtěl něco říct, když ho ředitel přerušil.

"Dnes se musíme vyrovnat se strašlivou ztrátou." Profesor vstal z jeho křesla. Seděl jsem se sklopenou hlavou a po chvíli si všiml, jak se Katie třese. Objal jsem ji okolo ramen a ona se ke mně vděčně přitulila. "Cedrik Diggory byl, jak víte neobyčejně snaživý, spravedlivý, a především byl věrný. Proto si myslím, že máte právo přesně vědět, jak zemřel." Na nějakou chvíli se odmlčel, a i když jsem tomu vzdoroval, věděl jsem, co řekne. "Cedrika Diggoriho zavraždil Lord Voldemort." V tu chvíli jsem si Katie přitáhl ještě blíž a podíval se smutně na svého brášku. Ten mi pohled opětoval se stejnou bolestí v očích. "Ministerstvo kouzel si nepřálo, abych vám to říkal. Kdybych to ale neudělal, urazil bych jeho památku. Bolest, kterou nad touhle příšernou ztrátou cítíme mi připomíná, nám připomíná, že je jedno, odkud jsme či jakým jazykem mluvíme. Naše srdce bijí stejně. Ve sledu událostí je přátelství, ketré jsme letos navázali důležitější než kdy dřív. Pamatujte na to a Cedrik Diggory nezemřel zbytečně. Pamatujte na to a uctíme památku chlapce, který byl laskavý, upřímný, statečný a čestný až do samého konce."

Katie

Byla jsem s Ronem a Hermionou. Loučili jsme se se slečnami z Krásnohůlek a chlapci z Kruvalu. I po tom všem, co se stalo, to byla krásná chvíle. Díky Brumbálovu proslovu jsme všichni pochopili, jak je důležité být spolu. Všichni žáci se shlukli, aby jim ještě zamávali na rozloučenou. Já, Hermiona, Ron a Harry jsme se drželi vzadu, daleko od hučícího davu.

"Bude někdy v Bradavicích alespoň jeden klidnej školní rok?" Zasmál se Ron. "Ne," odpověděli jsme všichni tři společně s úsměvem. "Co by byl život bez draků," pokračoval Ron a dali se s Harrym na odchod, zatímco my dvě s Hermionou jsme zůstali stát u kamenné zdi s prázdnými okenními oblouky. Kluci se na nás otočili, když si všimli, že nejdeme. "Všechno se teď změní, viďte," zeptala jsem se. Harry se vrátil dva kroky ke mně. "Ano," položil mi ruku na rameno. Kývla jsem, že tomu rozumím a rozešli jsme se k davu, také zamávat na rozloučenou. "Letos mi budete psát, všichni," přikázala nám s úsměvem Hermiona.  "Já ne, ty víš, že ne a Harry, no, odpověď známe." Zasmál se Ron. "Já ti určitě napíšu, neboj," řekla jsem Hermioně a chytila ji za předloktí. Stáli jsme venku u zábradlí a dívali se za mizejícími koňmi a potápějící se lodí.

"Katie?" Zavolal na mě někdo. Otočila jsem se. Stála tam dvojčata se zavazadly, připravená k odjezdu. Usmála jsem se. "Mějte se krásně, snad se ještě uvidíme ve vlaku." Objala jsem všechny tři na rozloučenou. "A když ne ve vlaku, tak o prázdninách," zazubil se Ron. "To beru," kývla jsem na souhlas a odběhla ke klukům. "Jdeš s námi?" Zeptal se mě George. "Jasně, že jo. S kým jiným?" Zasmála jsem se.

V kupé jsme seděli my tři, Lee a na poslední chvíli si k nám přisedl ještě nějaký kluk, ale ten nakonec odešel někam jinam. Nijak mi to nevadilo. Seděla jsem na jedné straně s Leem a kluci seděli naproti nám. Automaticky jsem zvedla nohy a položila si je na Fredovy, abych k němu měla alespoň trochu blízko. Nevšímala jsem si Leeových zaujatých pohledů a Georgova úsměvu na tváři a Fred vypadal naprosto stejně. Spokojeně. "Co plánujete na prázdniny, kluci?" Zeptala jsem se. "Nic moc," začal Lee, "nejspíš budou chtít naši jet někam na výlet, ale o prázdninách se většinou nudím, když nejsem ve škole. Ať to zní jakkoli zvláštně, popravdě netuším, co budu dělat až tam nebudu." Zasmál se. "My máme v plánu něco úplně jiného," prohodil George a mrkl na Freda, který pokračoval, "ale to ti řekneme až nějak pokročíme, princezno." Mrkli na mě a já se usmála. Nejen nad tím oslovením, to už mi přišlo tak nějak normální i když stále roztomilé, ale nad jejich odhodláním k čemukoli, co si usmyslí. Pokrčila jsem rameny, nemohla jsem jim vyčítat něco, co sama dělám. "Jsem hodně zvědavá, ale počkám si, když musím, nó," protáhla jsem s úsměvem.

Na nádraží jsme se rozloučili. Hned u vlaku jsem oba kluky objala, s Fredem jsme se jen tak letmo políbili, nad čímž se George jen ušklíbl. I když jsem věděla, že je rád. Ještě jsme si s Fredem ani nevyjasnili, co to mezi námi je, i když to bylo oběma nad slunce jasné. "Budete mi hrozně moc chybět a nevím, jak to bez vás vydržím." Držela jsem je oba za ruce. "Můžeš se zastavit." Řekl George. "Ale určitě si budeme psát." Doplnil ho Fred. "Taky nám budeš moc chybět, Katie," řekl George, smutně vydechl a oba mě ještě jednou objali.

Najednou jsem si vzpomněla na Jerryho, který na mě už určitě čekal mezi nástupišti 9 a 10. "Musím běžet, uvidíme se brzy!" Rychle jsem ještě mávla na Molly a ostatní Weaslyovi, které jsem zahlédla v dálce a pokud viděli tu naši pusu s Fredem, už teď mi ho bylo líto. Naposled jsem se na kluky otočila, zamávala a odběhla za Jerrym, který už čekal za zdí. "Ahoj!" skočila jsem mu do náruče. "No konečně, ahoj Katie. Už jsem si myslel, že sis tam našla někoho, s kým ses, ehm, sblížila." U posledního slova naznačil uvozovky a rozesmál se. Bouchla jsem ho do ramene, ale neodolala jsem a rozhlédla se okolo sebe. Nikoho ze zrzků jsem už neviděla, ale tušila jsem, že se přes prázdniny uvidíme.