Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

56

Fred

"Tak pospěš!" Zavolal jsem na George, kterému zrovna dnes muselo celé chystání trvat snad věky. Stál jsem ve spodním patře našeho obchodu, do kterého se konečně znovu vrátil život. "Nojo, vždyť už jdu, prosím tě." "Ten otrávený tón si nech na jindy." Odsekl jsem mu a jako odpověď jsem dostal protočení očí, po kterém následoval rozzářený úsměv někam za mě. Otočil jsem se, ale najednou mi někdo urychleně přikryl dlaněmi oči. "Na tohle není čas, musím pro Katie na vlak!" Zaúpěl jsem. "Nejdřív hádej." Rozkázal George, který si stoupl přede mě a ještě v tom toho člověka za mnou podporoval. "Sakra Georgi-" "Hádej." Řekl znovu a chytl mě za ramena, abych nemohl utéct.

"Fajn," vzdal jsem to po chvíli.

"Ginny?"

"Ne."

"Hermiona?"

"Ne."

"Mamka?"

"Zase špatně."

"Angela?"

"Ne, a proč tě napadla právě ona?"

"Já nevím! Vážně mě nikdo nenapadá, můžete mě už nechat prosím jít?"

"Nikdo?" Zeptal se mě Geroge.

"Nikdo." Potvrdil jsem mu.

"Tak to mě urazilo." Ozval se za mnou ten krásný známý hlas a já se okamžitě otočil. "Vlak mi přijel dřív, tak jsem si říkala-"

Katie

Ani jsem tu větu nestihla dokončit a Fred mě držel pevně v náručí mezí tím, co se na nás George šklebil. "Bože to jsi to nemohla říct hned?!" Zeptal se mě Fred až moc prudce, čímž mě trochu zaskočil. "Tak promiň, mám ODEJÍT a zkusit to znovu?" Zeptala jsem se, s důrazem na slovo odejít. Okamžitě mě objal okolo pasu. "Ne, myslím ,že to zvládnu," zasmál se a po tom, co jsem se přivítala s Georgem jsme se společně přemístili před dům Weaslyových.

Skoro všichni už tam byli, chyběl jen Charlie, který ale, podle Ronových slov, chdoil vždycky pozdě.

"Jaká byla cesta?" Zeptal se mě Fred ihned, co jsme přistáli na místě.  "Dlouhá," zívla jsem si, "ale moc pěkná. Draco byl upřímně docela milý a všechno šlo podle plánu." Usmála jsem se na něj. Věděla jsem, že ho pěkně štvalo, že jsem vyjednávala obchodní věci zrovna s ním, ale nemohl s tím nic dělat. Peníze se hodily vždycky a ačkoli jsem nerada využívala své přátele, Draco se nabídl sám.

Flash back

"Katie?" Ozval se za mnou známý hlas. Šla jsem Příčnou ulicí směrem k obchodu mých milovaných dvojčat, když mě zastavil. Otočila jsem se a zůstala překvapeně stát na místě. "Draco?" Sklopil hlavu k zemi. Usmála jsem se a bez váhání udělala několik kroků směrem k němu. Podíval se na mě a já nemohla, než ho obejmout. Ať udělal cokoli, uvnitř byl jiný. Ne zlý, jen zlomený.

"Moc ráda tě vidím," řekla jsem upřímně. "Nemusíš tohle dělat. Jen jsem ti chtěl, asi, poděkovat," řekl nejistě. "Byla jsi jediná, kdo mě nikdy nijak neodsoudil." "Taky jsme spolu moc nemluvili-" zasmála jsem se, než mě přerušil. "To ne, ale viděla jsi do mě. Chtěl jsem si s tebou kolikrát promluvit, ale nevěděl jsem jak." Konec skoro zašeptal.

Otočila jsem se směrem k mému cíli a nakonec se rozhodla. "Víš co? Kluci ješt hodinku nebo dvě vydrží. Pojď, promluvíme si teď." Chytla jsem ho za zápěstí a odtáhla do nejbližší kavárny.

Back to the present

Seděli jsme okolo stolu v jídelně, spokojeně povídali a my s Fredem na sebe vždycky tak po očku mrkli. Nemohla jsem se přestat usmívat.