Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 14 ~

"Co jsi zač?" Přiřítil se ke mně Harry s hůlkou v ruce. Vstala jsem rychle z gauče a začala před ním ustupovat. Dvojčata se bleskurychle zvedla a šla k Harrymu. "No tak, Harry, tohle není nutné-" "Stůjte!" Přerušil George Harry a s podezíravým a neuvěřitelně nepříčetným a zlomeným pohledem se obrátil zpátky ke mně. "Jak jsi mohla vědět, že se Cedrikovi něco stane?! Máš v tom prsty?!" Křičel dál. Cítila jsem, že se mi valí slzy do očí. "Nemám," snažila jsem se odpovědět co nejvíc v klidu, "prosím, Harry, nemám s tím nic společného, věř mi." "A jak jsi to teda mohla vědět?!" Ptal se vyčítavě dál. "Prostě to vím, ano?!" Rozkřičela jsem se taky, protože jsem toho měla dost. Dusila jsem to v sobě všechno tak dlouho a nezvládala jsem to. "Nemysli si, že jsem ráda, že to vím! Věděla jsem, že se mu něco stane, ale nevěděla jsem kdy a co! Proto jsem ti řekla, že ty budeš v pořádku! Sakra Harry, já v sobě tohle dusím už pět let! Nech mě na pokoji ať si můžu dál namlouvat, že jsem naprosto normální a nemám debilní příbuzenstvo!" Zakřičela jsem zoufale s očima plnýma slz. Až v tu chvíli Harry ustoupil. Fred s Georgem se na mě chápavě dívali, ale jeden z nich ke mně přišel a rychle objal. V tu chvíli jsem netušila který, měla jsem zamlžený zrak. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Jako vždycky, Katie, půjde to, jako vždycky.

"To jsi přehnal," zašeptala Hermiona po chvíli ticha. Ani jsem si nevšimla, že přišla. "A ty mi vysvětlíš, jak mohla vědět, že se mu něco stane?" Opáčil už naprosto v klidu a dost vyčerpaně Harry. "Ne, ale už jen to, že tě varovala znamená, že v tom nemá prsty. Mohl ses zeptat jinak. Ne ji hned obvinit." "To nevadí," přerušila jsem Hermionu, když jsem se odtáhla od, musela jsem se podívat, kdo to vlastně je. Od Freda. "To nevadí, Hermiono. Tak to prostě je." "Doufám, že mi jednou uvěříš, Harry." "Měl bys," doplnil mě George a na podporu se postavil vedle mě. "Tak mi to vysvětli," povzdychl si Harry a vyčerpaně se posadil na kraj gauče. Sedla jsem si k němu, Fred vedle mě a George se usadil na křeslo, Hermiona naproti němu. "Na tom nezáleží Harry, ne teď. Časem se to dozvíš, jen to po mě nechtěj, prosím." Otočil ke mně pohled, a nakonec jen odevzdaně vydechl a zmáčkl mi jemně prsty na důkaz důvěry. "Pošuk Moody je Barty Skrk junior." Vypadlo z něj po chvíli. "Cože?!" Vyhrkli jsme všichni zároveň. "Jo," pokrčil Harry jako by nic, "pravý Moody byl zavřený v truhle." Podíval se na nás. Po tom celém dni už toho bylo moc. Hermiona se začala smát, a nakonec jsme se k ní přidali i my všichni ostatní. "Půjdu spát," řekl Harry, a dal se na odchod, "jo, Katie," zastavil se, "promiň mi to. Bylo toho dneska hodně." Omluvně se usmál. "V pořádku," ušklíbla jsem se.

Hermiona odešla chvíli po Harrym. Přitáhla jsem si nohy k bradě a opřela se o Freda. Položil mi ruku okolo ramen. Usmála jsem se. Všimla jsem si Georgova úšklebku, za kterým se skrýval naprosto spokojený výraz. "No nic, vy hrdličky. Nepotřebuju být svědkem tady toho," zakroužil rukama na nás a zvedl se z křesla, "taky jdu spát. Frede, prosím tě, přijď spát, abys měl alespoň dvě hodiny spánku, když nic," zasmáli jsme se. "Dneska toho bylo dost, Georgie, půjdeme brzy," odpověděla jsem za Freda. Osaměli jsme. "Mrzí mě, že se to musí dít právě tobě, Katie," řekl smutně Fred. Zvedla jsem k němu hlavu. "Mně ne, Freddie, nevím, jestli se někdy přenesu přes to, co se dneska stalo, ale tak nebo tak, jsem Cedrikovi bohužel víc pomoci nemohla, i kdybych se snažila sebevíc, ale věřím, že jednou někomu určitě pomůžu." Sklesle jsem se pousmála, ale pohledem jsem neuhnula. Fred zvedl ruku a jemně mi dal neposlušné pramínky vlasů za ucho. "Jak můžeš být tak krásná, Katie Dennerová," zeptal se mě s úsměvem. "To jsou kouzla, Freddie," zašeptala jsem, kousek od jeho obličeje. Díval se mi do očí, ale čím dál častěji sklouzával pohledem k mým rtům. "Smím?" Řekl skoro neslyšně. "Smíš," musela jsem se usmát nad tou roztomilostí. Konečně se sklonil a přerušil tu mezeru mezi námi. Objala jsem ho kolem krku, zatímco mi ruce omotal okolo pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Rozbušilo se mi srdce, motýlci se mi rozlétli do celého těla a začalo se mi hůř dýchat. Přesunula jsem jednu ruku z jeho krku na hruď, chtěla jsem vědět, jestli cítí to samé. Jeho srdce málem vyskočilo z hrudi, stejně jako moje. Přestávala jsem se hlídat a začala polibek prohlubovat, což jemu podle všeho vůbec nevadilo. Přehodila jsem jednu nohu přes něj a sedla si mu na klín. Když už to začínalo zacházet někam, na co bylo moc brzo, oddálila jsem se. Sedla jsem si zpátky na gauč a opřela se o jeho hruď. Objal mě. "Nejkrásnější zážitek celého dne," prohodil Fred. Vzpomněla jsem si na Cedrika a znovu na mě padl stín. "Taky bych řekla." Smutně a slabě jsem se usmála a vstala z gauče. "Půjdu spát," zamumlala jsem. Fred vyskočil objal mě okolo pasu a dal mi pusu na čelo. "Všechno bude dobré, Katie, hlavně se pořádně vyspi. Těším se, až tě ráno uvidím," zašeptal. "Jednou to bude dobré. Ale bude to trvat. " Podívala jsem se mu do očí. "Taky se těším, Freddie," dala jsem mu ještě jeden letmý polibek a odešla do svého pokoje.