Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 26 ~

Dala jsem si za úkol mít u každé kapitoly ↑ obrázek nebo gif, protože nejsem vůbec spokojená, že tam nejsou a měla bych se pustit do nějakých gramatických oprav, ale to nechám, až budu mít příběh dopsaný. :D Takže teď to všechno přes víkend poupravuju a od téhle kapitoly se můžete těšit na přísun top obrázků Freda a George NEBO Jamese a Olivera. ♥

****

Katie

Seděla jsem na zemi ve svém pokoji a dívala se na své kvavé dlaně. Bolelo to, ale zároveň distancovalo mé myšlenky od vzteku na Umbridgeovou a armády, kterou budeme nutně potřebovat. Bylo odpoledne a už jsme měli po všech hodinách. V tu chvíli někdo vešel. Automaticky jsem vytáhla hůlku, ale byla to jen Hermiona. "Pojď se mnou," řekla stručně. Pod schody na nás čekali Ron s Harrym a beze slov jsme se vydali někam ven. Netušila jsem kam, ale celou cestu bylo ticho. Až když jsme několik metrů před námi viděli Chroptící chýši, Harry se rozmluvil. "To je šílenství, kdo by se ode mě chtěl nechat učit, mají mě za cvoka." "Ber to z tý lepší stránky," začal Ron, "nemůžeš být horší než ta ropucha." Rozesmála jsem se. "Díky Rone," poděkoval sarkasticky Harry. "Nemáš zač, kámo," odpověděl Ron tak vážně, že jsem se smála dál. "Kdo všechno má vlastně přijít?" Zeptal se Harry nervózně. "Jen pár lidí." Řekla Hermiona, když otevírala dveře. Uviděli jsme hostinského, nejpíš, bůh ví, kterému v tu chvíli utekla koza. Ano, koza.

Seděli jsme v chroptící chýši. Byli jsme tu všichni. Freddie s Georgiem přišli mezi prvními. Sedla jsem si mezi ně a přitiskla se k Fredovi.

Měla jsem ruce složené v klíně a hrála si s prsty. Všichni jsme poslouchali Hermionu s Harrym, kteří věděli přesně co chtějí říct, ale nějak se nedokázali dohodnout na formulaci a Harry byl v několika momentech hodně skromný a možná i skeptický. Freddie vzal moje ruce do svých. Jakmile spatřil otlaky na mých dlaních, vyděšeně se na mě podíval. Jen jsem sklopila pohled a opřela si hlavu o jeho rameno. Dal mi pusu do vlasů a palcem jedné ruky jemně přejížděl po jizvičkách od nehtů. "...když vás něco takového doopravdy potká, není to jako ve škole. Tam uděláte chybu a vždycky to můžete opravit, ale venku. Když vám jde o život, nebo když uvidíte přímo před očima umírat kamaráda, nevíte, jaký to je." Rozhlédla jsem se po ostatních. Všichni konečně uvěřili, že Harry říká pravdu. Že se Voldemort opravdu vrátil. Podívala jsem se na ně tři. "...jestli máme mít šanci, že porazíme," Hermiona se odmlčela a věnovala mi lítostivý pohled. "Voldemorta." Dořekla větu a já jen kývla hlavou na souhlas. Rodina nerodina, on musel umřít. "Takže se vrátil," zeptal se ten malý kluk vepředu. Harry jen zakýval hlavou na souhlas a podíval se na mě stejným způdobem jako před tím Hermiona. Fred zesílil stisk, na znamení, že je v tom se mnou. Zavřela jsem oči a jen dýchala. Konečně jsem se chvíli cítila v klidu. Žádný vztek, žádný strach, nic.

Ron položil na stůl papír a postupně jsme se začali zapisovat do nově vzniklé Brumbálovi armády.

"Dobrá," začal Harry, když jsme se vydali na cestu zpět do školy. "Musíme najít místo, kde můžeme cvičit a kde nás Umbridgeová nenajde." "Mu s tím učením můžeš pomoct," sklonili se ke mně s úsměvem kluci. "To by byla sranda," zasmála jsem se nad narážkou na moje schopnosti. Ginny navrhla chroptící chýši, ale ta nepřicházela v úvahu kvůli prostoru. "Zapovězený les?" "To ani náhodou," zavrhl Ron Hermionin návrh okamžitě. "Harry a co když to Umbridgeová zjistí?" Nadhodila otázku Ginny. "No a? Chci říct, není to sranda, porušovat pravidla?" Zasmáli jsme se. "Každopádně, dnešek nám přinesl pozitivní poznatek," pokračovala Hermiona. "Co to bylo?" Zeptal se Harry. "Cho z tebe nespustila oči." Doplnila jsem s úšklebkem. Bavili jsme se dál, ale v tu chvíli jsem něco zaslechla. Myšlenky. "Buďte ticho," zašeptala jsem. Harry mě neslyšel, byl moc daleko. Pozdě. "Co?" Zeptal se George. "Musíme si dávat pozor." Řekla jsem. "Umbridgeová nás slyšela. Zaslechla jsem její myšlenky."

Stáli jsme na chodbě. Po mé levé ruce George, po pravé Fred, se kterým jsme měli propletené prsty, zbytek okolo nás, když jsme společně četli tabulku, kterou nově vyvěsil Filch nad dveře Velké síně. "Všechny studentské organizace jsou tímto rozpuštěny." Tohle bude sranda. "Hej lidi," zašeptal Neville, který k nám právě přišel, "něco jsem asi našel."

"Výborně Neville," řekla Hermiona, "našel jsi komnatu nejvyšší potřeby." "Cože?" Zeptal se Ron. "Taky se jí říká příležitostná," doplnila jsem Hermionu, "ukáže se jen ve chvíli, kdy jsi v opravdové nouzi a je vybavená vším, co potřebuješ." Ron se nadechl, ale odpověděla jsem dřív, než stihl vůbec položit otázku. "To je sice hloupý dotaz, Rone, ale ano, prakticky to tak funguje." "Na tohle si nikdy nezvyknu." Zamumlal v odpověd, ale usmál se. Fred se ke mně naklonil a krátce mě políbil. "Já jo, je to boží," zašeptal i když to v tu chvíli určitě slyšeli i ostatní. Nakonec se ozval Harry. "To je skvělý. Jako by Bradavice chtěli, abychom se bránili."