Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 25 ~

Katie

Od té chvíle, co měly profesorka McGonagallová a profesorka Umbridgeová slovní potyčku na chodbě, šlo to se školou jen z kopce. Umbridgeová byla ministrem jmenována na vrchní vyšetřovatelku, okolo dveří do Velké síně přibývaly každým dnem tabulky se zákazy a bylo čím dál tím těžší ve škole žít život, na který jsme byli zvyklí.

Stáli jsme na dvoře. Sledovala jsem Freda s Georgem jak si mezi sebou přehazovali nějakou prskavku. V tu chvíli jsem nic neřešila. Všechno bylo fajn, okolo mě se lidi smáli. Bylo to úžasné. Dokud nepřišla ona. A já začala cítit nekontrolovatelný vztek. Prostě ji zabila. Zhasla tu prskavku jako naše poslední naděje na normální Bradavice. S tím ale zažehla poslední plamínek k tomu, abych vybuchla. Pomstychtivě se usmála, otočila se a měla s odchodu. V tu chvíli jsem udělala krok dopředu a chtěla na ní zakřičet co si to jako dovoluje. Jenže ke mně přiskočil Fred, dal mi ruku na pusu a počkal, než Umridgeová odejde.

Z hluboka jsem dýchala. Fred mi chtěl něco říct, ale já jen varovně zvedla ruku a naštvaně odkráčela na druhou stranu než ta příšerná fůrie. Věděla jsem, že se kluci rozběhnou za mnou, ale potřebovala jsem se vybít. Dostat ze sebe ten vztek. Teď bych dokázala zbořit celé Bradavice pouhou myšlenkou. Cítila jsem se silnější než kdy dřív, což mě hodně překvapovalo, ale zároveň děsilo. Šla jsem pořád dál a dál, když jsem se z ničeho nic frustrovaně opřela o zeď a po ní sjela až na zem. "Katie," ozvalo se z ničeho nic šeptem po mé levé ruce. Poznala jsem Fredův hlas. Položil mi ruku na rameno, chvíli počkal a když zjistil, že se nebráním, protože mě to upřímně uklidňovalo, objal mě pevně a opřel si bradu o moje temeno. "Je to těžký," zašeptala jsem i když jsem nevěděla, jestli mě uslyší, nebo ne. "Nedovedu si ani představit," "jak moc," doplnili se. Byli tam oba, nad čímž jsem se musela usmát. Zvedla jsem hlavu. George dřepěl přede mnou, dlaň položenou na mém koleni a Fred mě pevně objímal ze strany. Teď naklonil hlavu tak, aby na mě viděl a dal mi jemný polibek na rty. 

"Zvládneš to?" Zeptal se mě s obavami v očích. Nakrčila jsem obočí v náznaku nepochopení. "Myslím hodiny s ní. Umbridgeovou. Dokážeš to přetrpět?" Upřesnil svou otázku a já odevzdaně vydechla. "Chci být v Bradavicích, takže budu muset. A je jedno, že letos končím. Po zkouškách vypadneme a bude klid." Věděla jsem, že v nynější situaci s mým otcem se bude dít všechno, jen ne něco klidného, ale teď jsem se potřebovala přesvědčit, že to bude dobré. Stěží jsem se zvedla na nohy a usmála se na oba. Chytla jsem je za paže a odešla s nimi do společenské místnosti.

Time skips

"Cho, co se děje?" Ptali jsme se s Harrym zmateně cestou do venkovního podloubí u dvora. Šla jsem na hodinu lektvaů, když jsem ho potkala. Zapovídali jsme se, ale z ničeho nic nás strhla nás vlna studentů, kteří šli všichni jedním směrem. "Jde o profesorku Trelawneyovou," odpověděla nám Cho ve spěchu. Stála jsem vedle Harryho a Hermiony s Ronem.

"Šest-" zajíkla se profesorka, "šestnáct let už tady žiju a učím. Badavice jsou můj domov. "To nemůžete," měla na krajíčku profesorka Trelawneyová. Začala jsem znovu zatínat pěsti. Nehty mi vyrostly víc než měly a bohužel se mi je podařilo zarýt až pod kůži. Svraštila jsem obličej bolestí, ale bylo to účinnější než jen stát a vztekat se. "Ale můžu, drahá" ukázala ta růžová fůrie nějaký kus papíru. V tu chvíli přiběhla profesorka McGonagallová a začala slečnu Trelawneyovou utěšovat. "Chcete něco říct?" Zeptala se Umbridgeová a v ten moment jsem měla chuť tam jít. "Ano, chce se mi říct hned několik věcí," Hermiona mě chytla za ruku, ale stáhla ji ve chvíli, kdy ucítila něco mokrého a já znovu stáhla čelo bolestí.  Vytřeštila oči a podívala se na svou ruku, která ji jen potvrdila, že je to krev. Toho si všiml i Ron a oba se na mě starostlivě podívali.

Otočila jsem se k odchodu okamžitě ve chvíli, když se Brumbál objevil na dvoře se slovy, aby profesorka McGonagallová odvedla slešnu Trelawnyovou zpět do hradu. Neměla jsem chuť vysvětlovat, co to se mnou dělá. Takhle to nemůžeme nechat. Bylo to nespravedlivé. V ten den jsem se podruhé podívala Umbridgeové do hlavy. Byla zlá, hodně zlá, ale s otcem nespolupracovala a jestli jo, nebyla smrtijed. To by mi instinkty řekli už před tím. Ministerstvo se bálo armády. V tom případě bychom jim měli dát důvod.

***

A/N:

Ahoj! Mám tu jednu věc, která se týká vydávání. Chtěla bych se zaměřit víc na pravidelnost, takže to zatím vidím na úterý a pátek. Postupem času bych chtěla přidat ještě neděli a pokud půjde vše tak jak si představuji, posledních minimálně deset kapitol bych chtěla vvydávat denně.

Děkuju za všechna vaše přečtení, hvvězdičky i komentáře, protože mě posouváte neuvěřitelným způsobem dopředu!

A HROZNĚ MOC DĚKUJU ZA NECELÉ 4K! ♥ Je to pro mě něco neuvěřitelného, za tak krátkou dobu (cca 3,5 měsíce)

Vaše

_hammerka_