Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 24 ~

DŮLEŽITÉ
Krásný den!
Už se cítím o 90% lépe než před týdnem a s radostí oznamuji, že jsem zpět. A s ještě větší radostí, že jsem se rozhodla pro vytvoření účtu na instagramu, který bude zasvěcený čistě tomuto účtu na wattpadu! Zvažovala jsem to hodně dlouho, ale nakonec se stejně rozhodla do toho jít a jsem za to moc ráda! Jmenuji se tam stejně jako zde -   _hammerka_
Je tam přidaný první příspěvek, pod kterým je vysvětleno, proč jsem účet vytvořila a jak bych ho chtěla vést. Budu nevyslovitelně vděčná za jakoukoli odezvu jak tady tak na instagramu a doufám, že jsem vám udělala alespoň trochu radost!
Jsem plná nové energie a inspirace, takže už nebudu déle "kecat" a jdeme na to!!

***

Katie

"Co to máš s rukou?" Zeptala se Hermiona Harryho. Seděla jsem v křesle vedle nich. Kluci se rozhodli prodat nějaké svoje vynálezy. Pomáhala jsem jim, ale chtěla jsem si na chvíli odpočinout. "Nic," odpověděl Harry. Zpozorněla jsem. Lhal. Tázavě jsem se na něj podívala. "Ne s touhle, s tou druhou," řekla jsem, když Harry ukázal druhou ruku, než na kterou se Hermiona ptala. "Musíš to říct Brumbálovi," povzdechla si Hermiona, když se podívala na hřbet jeho ruky. Naklonila jsem se, abych lépe viděla. "Nemám vykládat lži," přečetla jsem potichu a plácla sebou zpět do sedačky.

Po chvilce ticha se za námi ozvalo: "Tak co to tu máme?" Zeptal se nadšeně George mezitím, co se Fred sehnul, aby si ukradl jemný polibek, zvedl mě a posadil si mě na klín. "V pořádku?" Zeptal se když jsem ze sebe nedokázala dostat ani úsměv. Kývla jsem hlavou na Harryho a když už i dvojčata zjistila, co se stalo, oba pochopili naší náladu. "Ta ženská nám nedá pokoj," zamumlal Ron. "Nechci Umbridgeové udělat tu radost, nepůjdu za Brumbálem. Navíc, ten má svých problémů až nad hlavu." "Ale zatraceně Harry vždyť ta ženská tě mučí!" Řekl trochu naštvaně Ron. "Kdyby o tom věděli rodiče-" "Jenže já žádné nemám, Rone." Přeřušil ho Harry, což nás všechny donutilo sklopit pohled.

"Musíš to prostě ohlásit. Je to úplně jednoduchý-" "Ne, Hermiono," přerušila jsem ji tentokrát já, i když Harry už otevíral pusu v odpověď. "Je to všechno, jen ne jednoduchý. Podívej, ta růžová kráva má omotanýho Popletala okolo prstu. Je pro ní jednoduché ho přesvědčit, že studenti lžou, že si to udělali sami, morálka na škole je přece špatná, prošlo by jí to." Věnovala jsem jí odevzdaný pohled a obrátila se na Harryho. "Bolí to?" Zeptala jsem se jemně. Chvíli vzodoroval odpovědi, ale nakonec přiznal "Jo, popravdě hodně." Zakývala jsem hlavou na důkaz pochopení a natáhla k němu dlaň. "Podej mi tu ruku," řekla jsem. Harry udělal co jsem chtěla. Cítila jsem pohledy ostatních. Jemně jsem přejela palcem po hřbetu jeho ruky, konkrétně po té jedné nechutné větě. Harry zalapal po dechu. "Jak jsi to-" zasekl se. "Ta bolest přestala." Řekl s překvapivým výrazem spíš pro upřesnění ostatním a ti čtyři se na mě podívali. Usmála jsem se. "Už víte kdo jsem, měli byste vědět i co dokážu." Opřela jsem se o Fredovu hruď a smutně se zahleděla do krbu.

"Děkuju," ozval se Harry po chvíli a když vstal s vysvětlením, že si jde lehnout, podíval se na mě a dal mi ruku na rameno. Kývla jsem hlavou a usmála se.

"Katie," probudil mě tichý hlas. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že spím stále usazená na Fredově klíně. "Hummm," zamručela jsem bez jakékoli snahy se hnout. "Půjdeme si lehnout, ano?" Zašeptal Freddie a já jen kývla a začala se zvedat. V místnosti už byli jen tři Weasleyovi a já.

Ten večer jsem usla až moc rychle, ale spala jsem tvrdě a dlouho. Poslední dny mě hodně vyčerpávaly.

~ Time skips ~

Slyšely jsme hlasy z chodby. Všichni jsme se šli z Velké síně podívat, co se děje a uviděli profesorku McGonagallovou a Umbridgeovou jak se hádají na schodech. ".....Zpochybňuji vaše středověké metody, Dolores," slyšela jsem profesorku, když jsme s dvojčaty společně vešli do chodby a postavili se za dav studentů. Držela jsem Freda za ruku. "Zpochybňovat moje metody znamená zpochybňovat ministerstvo a tím pádem i ministra osobně," plácala Umbridgeová. "Jsem tolerantní žena, ale co nesnesu, je neloajálnost." V tu chvíli profesorka McGonagallová s překvapením sestoupila o schod níž. "Poměry na škole jsou horší než jsem si myslela." Začala naštvaně Umbridgeová. "Kornelius bude chtít ukamžitá opatření." Vyštěkla a odkráčela pryč. Profesorka McGonagallová ještě chvíli zmateně stála na schodech a nakonec odešla také. "Tohle nebude sranda," slyšela jsem vedle sebe kluky říct unisono. "Ne," doplnila jsem je, "ta ženská se pohybuje na hraně mezi přežitím školního roku a rozpoutání války. Se mnou." Pustila jsem Fredovu ruku a zatnula pěsti. Vydechla jsem nahromaděný vzduch. "Pojďte, jdeme snídat." Usmála jsem se na kluky a i když jsme nikdo neměli hlad, odešli jsme zpět do Velké síně.