Kameny moci (Ironfrost)

1. kapitola

Tony Stark měl tu noc pocit, že se den vážně vydařil. Spal až do poledne, vstal bez kocoviny, a protože ho nikdo neotravoval, tak se od vydatného oběda mohl bez rušení věnovat svému nejnovějšímu modelu obleku. Že by měl závěry shrnovat až následující ráno, si uvědomil ve chvíli, kdy se ozval Jarvis.

„Neidentifikovatelná aktivita na střeše mrakodrapu, pane," ozval se program suše. „Vysoká dávka elektromagnetického záření a světla. Očekávaný kontakt za... teď."

„Projekci," přikázal Tony a otočil se, aby se mohl podívat na interaktivní obrazovku, jež okamžitě promítla situaci na střeše. „A sakra," zaklel a upustil šroubovák. Ten výjev sice do té doby neviděl, ale velmi rychle si dokázal dát dvě a dvě dohromady. Jak se zdálo, Ásům se nějak podařilo opravit Bifröst. Jenže v duhovém víru se neobjevil Thor, jak očekával, nýbrž tmavá postava, které sice neviděl přes kapuci do obličeje, ale přesto by ho poznal kdykoliv. „Nemohl bys bejt tak laskavej a dávat vědět o něco dřív, že se sem blíží nepřítel?" zasykl, urychleně prohrabal bordel na stole a vylovil z něj kovové náramky, které ho zachránily přivoláním obleku naposledy, když se s tím mimozemským zmetkem potkal.

„Nejsem nastavený na obranu před magií z jiného světa," bránil se Jarvis. „Dokud se most mezi světy neotevřel, žádná aktivita ani nenapovídala tomu, že by se mělo něco dít," vysvětloval klidně, zatímco Tony vyběhl z dílny, aniž by se zdržoval výtahem.

„Výmluvy," odsekl a bral schody po dvou. Doufal, že stihne nahoru vyběhnout dřív, než jeho nezvaný host něco provede. „Po dnešku je dost možný, že už nebudeš ani mikrovlnka. Okamžitě dej vědět Furymu, že se tu objevil Loki!"

„Vytáčím."

„Klidně ho vzbuď," zabručel a zhluboka dýchal, zatímco uháněl, co mu nohy stačily. Kterého idiota napadlo si udělat dílnu o tři patra níž? „Kde je Loki teď?"

„Přesunul se do obývacího pokoje vašeho obytného patra," odtušil nevzrušeně.

Přikývl. Na posledním schodu málem zakopl a jen na poslední chvíli vyrovnal stabilitu. Ten trapas, že by se mu svalil pod nohy, by nepřežil. Zastavil se dva kroky od vstupu do místnosti, na moment se předklonil a opřel si dlaně o kolena. Potřeboval popadnout dech. Sice se udržoval v perfektní kondici, přesto měl pocit, že plíce nechal někde napůl cesty. Srdce mu tlouklo a v uších hučelo ze snad nejrychlejšího sprintu v životě. Odpočinek si však dovolil jen na několik vteřin; narovnal se, odhrnul vlasy z obličeje a otřel si zpocené čelo. Pak se sebevědomým výrazem ušel několik kroků a rovnou zamířil k barovému pultu.

„Vás na Ásgardu neučí klepat?" vyhrkl bez pozdravu a sáhl po skotské. To už tady jednou bylo. „Dáš si drink? Nebo budeme rovnou pokračovat v tom, cos posledně nedokončil?" zeptal se boha, jenž stál u prosklené stěny obýváku a sledoval neonová světla pod sebou. Nečekal na odpověď, rovnou nalil dvě sklenice. Hodlal hrát o čas. Mobilizace Avengers nějakou dobu zabere a on úplně netoužil stanout v bitvě tváří v tvář Lokimu bez krytých zad.

Bůh si přitáhl dlouhý plášť blíže k tělu. „Bylo otevřeno," odpověděl nenuceně, ale Tonymu se zdálo, že je s jeho hlasem něco špatně. Působil unaveně, rozhodně postrádal svou obvyklou barvu a zápal. „Dám." Pomalu se otočil, drže si plášť pevně omotaný kolem těla s kapucí staženou hluboce do obličeje. V obýváku panovalo šero, nebyla rozsvícena všechna světla. Lokiho lesknoucí se oči tak byly to jediné, co se dalo ze skrytého obličeje rozeznat.

Tony posunul sklenici po barovém pultu blíž k bohu. Jestli si myslel, že mu to ponese, tak to se fakt přepočítal. Loki však nevypadal na to, že čekal donášku až pod nos. Pomalou chůzí se vydal za ním. Jakmile se dostal pod silnější osvětlení ze zářivek nad barem, smrtelník zbledl. „No ty vole," vypadlo z něj, než stihl nechat ústa zavřená.

Lokiho obličej hrál všemi odstíny modré, zelené a fialové. Páchl kovovým pachem krve, o níž Tony nepochyboval, že je právě jeho. Řezná rána pod okem vypadala tak hluboká, že se skoro divil, že na něj nemává lícní kost. Nos mu někdo nejspíš zlomil a stejně nešetrně ho zase vrátil nazpět. Klouby na rukách měl rozdrásané. Nějak tušil, že podobně hrozně jako obličej bude vypadat i celý zbytek těla, tomu napovídala i opatrná chůze a třesoucí se prsty. Co však Tonyho znepokojilo nejvíce, byly oči. Odstín duhovek se změnil z modré na smaragdové zelenou, což by ho normálně alespoň mírně uklidnilo, ale to, jak těkaly ze strany na stranu, ho donutilo nasucho polknout. Jestliže Loki – ten Loki, co se sám zjevil uprostřed utajené základny S.H.I.E.L.D.u plné agentů se zbraněmi, ten Loki, co neváhal zaútočit na Zemi, ten Loki, co po hrátkách s Hulkem vyvázl jen s několik škrábanci – cítil strach, muselo to být vážné.

„Měl jsem za to, že tvoje vyjadřovací schopnosti jsou poněkud sofistikovanější než výrazy hodné nevycválaných spratků," utrousil bůh, sedaje si opatrně na barovou židličku. Musel se přidržet mramorové desky a odhalil tak zápěstí, jež se lesklo krví. Jednou rukou si pořád přidržoval plášť, druhou zvedl a prsty obemkl sklo se zlatavou tekutinou. Zhluboka se nadechl, než s vysokým vypětím donesl nápoj ke rtům.

Pokrčil rameny a přestal zírat. „Slabá chvilka." Nervózně se ošil. Sice si nemyslel, že by ho Loki v takovémto stavu napadl, přesto zůstával ostražitý a neklidně vyhlížel quinjet za oknem a poslouchal, zda neuslyší cinknutí výtahu. „Vypadá to, že jsi někoho solidně naštval."

Pousmál se. „Vskutku." Napil se a přivřel oči. Skotská mu lehce podráždila vykřičené hrdlo, ale ve výsledku ho příjemně zahřála. Nechutnala mu, avšak byl za ni vděčný. Cokoliv, co mu dokázalo vnést alespoň trošku tepla do těla, vítal. Zvedl oči. Zaklesl se do jeho pohledu a opatrně odložil skleničku, načež si shrnul kapuci z čela dozadu. „Posledně jsme nezačali zrovna nejlépe," připustil.

„To je dost mírně řečeno," odpověděl sarkasticky a nalil si druhý drink. První do sebe kopl, ani netušil jak. Uvažoval, jestli to měla být omluva? Nejspíš ano. Pochyboval, že by byl Loki schopný omluvy jako takové. Opřel se dlaněmi o desku a mírně se naklonil. „Hele, zdvořilosti stranou. Co tady chceš? Pokud vím, měl jsi bejt někde v cele za to, cos tu vyváděl."

„Byl jsem," odpověděl prkenně a v očích se mu cosi mihlo. „Můj trest je... u konce. Víceméně."

Neušlo mu zaváhání, ale nekomentoval ho. Místo toho zopakoval otázku: „Tak co tu děláš?"

„Potřebuji pomoci," řekl po drahné chvíli váhání. Způsob, jakým nakrčil námahou čelo, i tónem, jímž svůj požadavek sdělil, Tonyho ujistil, že by dal cokoliv, aby mohl být kdekoliv jinde než tady a ještě s prosíkem.

Neudržel se a začal se smát. „Ty jsi zešílel," vyprskl s vrtěním hlavy. „Vážně, Loki, co se ti stalo? Praštil ses do hlavy? Ty si fakt myslíš, že se na celé planetě najde někdo, kdo ti bude chtít pomoct?" vysmíval se mu, přestal se chechtat a obličej mu ztvrdl. „Neměl jsi sem vůbec chodit. Avengers tu budou –"

„Musíš mi pomoct. Nevíš, co je v sázce," odvětil slabě a zakymácel se. Pokusil se přidržet, ale kvůli rozmazanému vidění chytil jen vzduch.

„Loki!" Tony vyrazil ze svého místa, ale nestihl ho zachytit. Ozvalo se zadunění, jak bohova hlava odskočila od tvrdé podlahy. „Jarvisi! Do háje, kde jsou všichni?" křikl někam ke stropu a rychle zkontroloval puls. „Opovaž se mi tu zdechnout," zahrozil bohu se stopou hysterie v hlase.

Ne, dnešní den se nakonec vůbec nevydařil.