Kameny moci (Ironfrost)

22. kapitola

Na probouzení s tlukoucím srdcem a zrychleným dechem už si Loki zvykl. Za předpokladu, že usnul, ani s ničím jiným nepočítal. Avšak dnes to bylo jiné.

Sval mu v hrudi bil jiným rytmem, než když se mu žaludek svíral úzkostí a strachem po živé noční můře. Nelapal po dechu ve snaze se uklidnit a naplnit kapacitu plic. Tentokrát byl jeho dech povrchní a hrudník se mu jen nepatrně zvedal. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, co to znamená. U žaludku vnímal chvění, jež si nemyslel, že ještě někdy prožije, a když už, tak určitě ne tak brzy poté, co se dostal od obrů ven. Pnutí v tříslech ho jen ubezpečilo, že si vzrušení jen nenamlouvá.

Hlavu, která doposud směřovala na strop, pootočil k muži ležícímu vedle něj. Smrtelník spal na boku s jednou rukou pod hlavou, druhou ve spánku položil na Lokiho podbřišek. Možná to způsobilo vzrušení, uvažoval bůh, že teplo z jeho dlaně hřálo tak nebezpečně blízko mužství.

Překvapilo ho, že na něj zareagoval. Ještě včera se hroutil z pomyšlení, že by ho mohl políbit. To však bylo včera. Teď se konečně pořádně vyspal a cítil se skvěle; poprvé od chvíle, kdy ho Avengers tehdy při útoku na New York chytili. Magie konečně dostala šanci k úplnému návratu a postarala se, aby se zregeneroval nejen fyzicky, ale i psychicky. Věřil tomu. Byl si naprosto jistý. Teď už by se nezhroutil.

Navlhčil si jazykem rty a mimoděk sevřel prostěradlo. Pozoroval Anthonyho a poslouchal jeho klidný dech. Zatoužil ho slyšet hlubší a rychlejší. Věděl, že se mu líbí. Už když se poprvé setkali zde, v mrakodrapu, na něm viděl, jak ho v duchu hodnotí. A on ho považoval za poměrně atraktivního, zvlášť na smrtelníka. Sice se krásou nemohl rovnat třeba Fandralovi, avšak měl v sobě něco, co ho dělalo svým způsobem neodolatelným.

Loki nechtěl odolávat. Chtěl uhasit touhu, která se mu rozhořela v těle. Tak dlouho si z něj dělali obři hračku! Mučili ho. Zneuctili. Ponížili. Nebylo divu, že si potřeboval dokázat, že není jen obyčejná nula, jak mu neustále vštěpovali. Měl právo na malé potěšení, ne?

Ani si neuvědomil, že se nad muže naklonil. Černé vlasy polechtaly tvář a zapletly se do vousů. Bylo mu to fuk. Přitiskl své rty na jeho a zavřel oči. Chtěl si to vychutnat. Začal ho pomalu jemně líbat. Ochutnával měkké rty a prsty opatrně zabořil do hnědých vlasů. Spokojeně vydechl, jakmile pocítil, že mu polibek opětuje.

Tony ho líbal do doby, než se plně probudil. Pak teprve si uvědomil, že dlouhé vlasy automaticky neznamenají ženu. Jemným tlakem na bohovu hruď ho zastavil. „Co to děláš?" zeptal se tiše.

Lokimu cukly koutky. „Potřebuješ snad tlumočníka?" odvětil a znovu přiblížil ústa k Tonyho rtům.

„Víš, že na tohle se neptám," řekl a zamračil se. Bohovo chování mu nedávalo smysl. Copak si něco šlehnul? Když se k němu přiblížil v dílně, div se nerozklepal. A teď velmi zřetelně vnímal jeho vzrušení na své noze. Mátlo ho to.

„Tak se neptej na nic," zapředl Loki a pohladil ho po hrudníku. „Nepotřebuji si u toho povídat."

Tonyho rty se opět ocitily pod nadvládou Lokiho. Frustrovaně zaúpěl a bůh toho využil; vklouzl mu do úst jazykem a polibek prohloubil. Jak se mu dostal na klín, ani nezaznamenal. Vzdychl a pevným stiskem mu sevřel boky. Nepopíral, že měl zájem. Ale nevěřil mu tu sebejistotu. Nevěřil, že by se to později nepodělalo.

„Loki –"

Umlčel ho dalším polibkem. Nechtěl mluvit. Toužil po jeho kladné reakci. Prahl po dotecích, které by smazaly odporné ledové pracky, jež dokázaly pouze zraňovat. Prohnul se na něm a spokojeně zaznamenal účinky. Vnímal erekci pod sebou a musel se usmát. Opřel se jednou rukou a druhou mu zasunul pod tričko na pevné břicho, jež začal prozkoumávat.