Kameny moci (Ironfrost)

51. kapitola

Tonyho neopouštěl připitomělý úsměv po celou dobu, co kráčel zdobenými chodbami za cupitající služebnou. Zlehka se kochal jejími tvary, které byly ve splývavých dlouhých šatech více než zřejmé a chvílemi uvažoval, zda ásgardské ženy nosí vůbec nějaké spodní prádlo. Ani vlastně netušil, zda ho nosí Loki. Jeho oblečení zatím neměl šanci sundat. Buď zůstávali oblečení, nebo se při té jedné příležitosti svlékl sám a navíc kompletně.

V jistých ohledech zůstával dle Tonyho mínění Ásgard na úrovni středověku. Divoké hostiny, světlo ze svící a luceren, horké koupele z pramenů ve sklepení zámku – to rozhodně nepatřilo do moderní doby. Na druhou stranu stroje, které Ásové dokázali pohánět pomocí magických krystalů a magie celkově dokázaly zahanbit celý vývoj technologie Země. Nicméně právě oděvy Tony pasoval do té středověké části, pokud to vůbec byl středověk.

Dějepis ho příliš nezajímal, byl spíše technický typ. Co si však pamatoval o této době ze školy, bylo hlavně odmítání hygieny a lití nočníků na ulici z oken. To se naštěstí Ásgardu vyhnulo; všude bylo čisto, uklizeno a cítil zde příjemnou směsici vůní.

Jakmile pak vysokými dvoukřídlými dveřmi se zlacenými rytinami vešel do knihovny, do nosu ho udeřil o něco horší pach. Nakrčil nos. Odér starých knih neměl v oblibě. Připomínalo mu to zatuchlinu, kterou ze srdce nenáviděl. Na druhou stranu si uvědomoval, kolik bohatství se v nich skrývá, proto jen pokrčil rameny, s díky propustil služebnou a vydal se podél vysokých zaplněných regálů do útrob dlouhé místnosti.

Za sedmou uličkou ho napadlo, že by se tu mohl ztratit úplně stejně snadno jako v celém paláci. Vážně, to tu nemohli mít směrovky? Alespoň šipky směřující k východu by ocenil. Všechny regály byly nacpané svazky v jazycích, které neznal, takže se nemohl chytit ani názvu knihy. Za devátým regálem se v policích začínaly kupit stočené svitky, které vypadaly, že se rozpadnou, jen by se na ně někdo podíval.

Začínal být nervózní.

Dveře v šeru za sebou už ani neviděl. Pochodně nebyly schopné osvětlit celý prostor a svými plameny po zemi a stěnách nechávaly oživnout stínová monstra, která se vlnila a cenila zuby. Tony se jich nebál – nebyl přece žádné dítě. Ale když ani za desátým regálem Lokiho nenašel, jeho úsměv zmizel a atmosféra místa na něj začala působit poněkud tísnivě.

„Loki?" řekl tiše a napínal uši, zda někde neuslyší odpověď. Na opačném konci místnosti zapraskala pochodeň. Otřásl se. „Loki?" zopakoval o něco hlasitěji. Pořád žádná odpověď.

Začínal si myslet, že tu Loki snad vůbec není a služebná ho sem zavedla zbytečně. Nebo možná za nějakým jiným účelem. Třeba se Fandral rozhodl, že zlikviduje protivníka poté, co ho ukolébal ke klidu, že mu nepoleze do zelí.

„Sakra," zamumlal a obešel další tři regály. Ruce měl zaťaté v pěsti, jako by mu snad mohly pomoci před případným útočníkem. Bez svého obleku by nevydržel ani pět minut. Stačila by jedna silnější rána a šel by k zemi. Mohl mít skvělou fyzičku, ale proti zbraním mu svaly byly k ničemu. Srdce se mu proti jeho vůli rozbušilo rychleji. Začínala ho obestírat paranoia a vůbec se mu to nelíbilo. Pomyslel si, že riskne poslední dva regály. Pokud tam Lokiho nenajde, vrátí se na chodbu.

Kroky měl čím dál pomalejší a dech zrychlenější. V krku mu vyschlo a v duchu si nadával do zbabělců. A také si nadával, že není dost obezřetný. Měl by s sebou nosit aspoň nůž. A náramky na přivolání obleku.

Uslyšel zašustění a zastavil se. Zadržel dech. Poslouchal.

Další zašustění.

Udělal krok dopředu a kvitoval, že je podlaha pokrytá kobercem. Nevydával tak žádný zvuk. To, že nemůže slyšet ani nikoho dalšího, si nepřipouštěl.