„Slyšel jsem, že je tvoje magie už v pořádku," poznamenal Bruce, když se k Lokimu připojil v místnosti, kterou překřtili na laboratoř.
Jednalo se o obyčejnou rozlehlou kruhovou místnost s kamennou podlahou a klenutým stropem s těžkými dubovými trámy. Oproti jiným zde však mohli předměty, které přinesli ze Země a rozestavili na dřevěné stoly, napojit na energii získávanou z krystalů. Krystaly se propojily s kabely a bateriemi a fungovaly jako zdroj elektřiny.
Naštěstí jich nepotřebovali mnoho. Jejich detektor, který byl před dokončením, fungoval za základě energie obloukového reaktoru a nepotřeboval dobíjení. Přesto se některá zařízení bez dalšího zdroje neobešla.
„Také mi to bylo sděleno," opáčil Loki, odhrnul si vlasy z obličeje a dál posouval po dotykovém displeji rysku, kterou nastavoval zaměření detektoru. Po doktorovi se ani neohlédl.
„Nezkoušel jsi to?" podivil se Bruce, usadil se na lavici vedle něj a zahleděl se na displej.
„Ne," odpověděl, napsal pár poznámek na papír a začal posouvat další rysku.
„Tohle bych posunul sem," navrhl Bruce, nastavil další parametr a zaměřil se na boha. „Bojíš se, že to nebude fungovat?"
Loki si povzdechl. „To je komplikované," zamumlal, svěsil ramena a složil ruce do klína.
Ano, bál se, že to nebude fungovat. Že se mu magie plně nevrátila a on to zjistí ve chvíli, kdy na ni bude spoléhat. To už by na jeho pošlapané sebevědomí byla poslední kapka. Skončil by jako totální rozbitá troska neschopná ničeho. Nebo že opět selže, až usne a bude nejzranitelnější a sám. Zároveň se však obával, že magie fungovat bude. To by znamenalo, že ho Tony opustí. Zřejmě zůstanou přáteli, jak se dohodli, ale Loki tak přijde o to, co doposud dostával.
Jeho téměř nepřetržitou přítomnost. Dotek dlaně, která k té jeho pasovala, jako by pro ni byla stvořena. Průpovídky, které ho dříve neskutečně rozčilovaly, ale nyní je toužil poslouchat celý den, pokud by to znamenalo, že je Tony s ním. O objetí před spaním, které slibovalo a přinášelo pocit naprostého bezpečí. O sametové rty, které ho dokázaly dostat z temnoty na světlo.
Věděl, že je to nutné. Museli se od sebe vzdálit alespoň v určitých aspektech. Nesměl svou sobeckou touhou Tonymu zničit život. Nesměl ho nechat doufat v něco, co nemůže být.
Tohle však Bannerovi neměl v plánu říkat. Nemohl to říct nikomu. Mohl mu však říct něco jiného.
„Spíš mám obavu, že fungovat bude," doplnil a propletl si ruce v klíně.
„Proč? Magii přece chceš zpátky," nechápal Bruce a pokýval na Thora, který se k nim připojil.
Loki si bratra nevšiml. „Protože teď jsem pro ně neškodný. Dokud nemohu plnohodnotně kouzlit, nejsem pro ně přílišná hrozba. Mají mě v hrsti, protože mě mohou kdykoliv vrátit tam, odkud mě vytáhli."
„To by určitě neudělali," přesvědčoval ho a snažil se očima naznačit druhému bohu, aby ho podpořil.
Zvedl k Bannerovi obličej a kysele se zašklebil. „Doposud se nikdo nevyjádřil k tomu, co se mnou mají v plánu. Nečekám výhody. Už dávno ne. Tady se nikdy nehrálo na nějakou spravedlnost."
„Nikdo s tebou nemá žádné plány, Loki," vstoupil do hovoru Thor a Loki sebou cukl.
„Jak dlouho jsi tady?"
„Teď jsem přišel." Obešel oba muže, přitáhl si jednu lavici, kterých bylo v místnosti několik, blíž, aby mohl Lokimu hledět do očí. „Chci ti říct něco důležitého."
ČTEŠ
Kameny moci (Ironfrost)
FanfictionLoki si za svůj útok na New York odpykal svůj trest. Nebo si to aspoň myslel. Poté, co ho Thor odnese z místa, kde ho našel, a nechá ho v péči Tonyho Starka, však spolu s ním začíná zjišťovat, že tak snadné to nebude. Navrácení schopnosti kouzlit vš...