Kameny moci (Ironfrost)

42. kapitola

Loki poznal, že se Tony blíží, ještě než ho slyšel. Jako by na něj reagovala magie; vnímal, jak se mu tvoří husí kůže a na zátylku ježí chloupky. Ne však tak, jako když se ocitl v nebezpečí. Toto byla spokojená reakce, která mu zrychlila tep a donutila zvlnit koutky v mírném úsměvu.

Ležel na jedné z kamenných laviček v zahradě s rukama pod hlavou. Kolem dokola ho kryl vysoký živý plot, který připomínal menší labyrint a díky květům, kterými byl obsypán, se okolí koupalo v příjemné vůni.

Tonyho uslyšel vzápětí. Pod nohama mu zakřupal štěrk, který se zastavil kousek od jeho hlavy.

„Jak jsi mě našel?" zeptal se tiše.

„Fandral mi řekl, kde tě najdu," vysvětlil stejně tichým hlasem, než se posadil k jeho hlavě. Odolal tendenci ho pohladit po rozhozených vlasech. Raději složil ruce do klína.

„Už víš, jak se jmenuje?" zeptal se bůh pobaveně.

„Vím to celou dobu," zabručel a povzdechl si. „Jak věděl, kde jsi? Já jsem třikrát zabloudil. To není normální."

„Není, máš pravdu," souhlasil a rozmrzele sevřel rty do tenké přímky. „To ten matčin výlet do tvé hlavy. Pár dní potrvá, než to přejde a než tě přestane bolet."

Zašklebil se. „Všechno mi tu připadá stejný. A to jsem měl orientaci vždycky dobrou."

„Bude to v pořádku. Slibuji."

„Já vím," řekl Tony s úsměvem. „Jenom jsem si chtěl postěžovat." Rozhlédl se kolem a došel k závěru, že se mu tu líbí. „Tohle je dobrá zašívárna."

„Chodím sem přemýšlet," vysvětlil Loki a konečně otevřel oči, „pokud se mi nechce trávit čas v komnatě."

„Chodíš sem často?"

„Dříve ano," připustil.

„Tak proto věděl, kde jsi," zamumlal Tony spíš pro sebe.

Lokimu neušel podivný tón, který v jeho slovech zaslechl. Jen si nebyl jistý, co přesně znamená. „Řekl jsem mu to. Potkal jsem ho cestou. Kdybys... kdyby ses chtěl náhodou připojit."

„Proč to váhání? Proč bych nechtěl?" nechápal Tony a potřásl hlavou. „Poslední dny s tebou jsem skoro furt a nestěžuju si."

„Dobře ses bavil," odpověděl dutě s pohledem pevně upřeným na koruny vzrostlých stromů, které v zapadajícím slunci získávaly zlatavý nádech. „Možná jsi chtěl pokračovat. Není tvoje povinnost se mnou trávit čas. Udělal jsi pro mě víc, než jsi musel."

Tony na něj shlédl a tentokrát už se nepokoušel zastavit ruku, která zamířila do havraních vlasů. Nechal ji, ať si dělá, co chce. A ona chtěla hladit. Prsty chtěly probírat jednotlivé prameny a masírovat pokožku hlavy.

„Brouku..." oslovil ho, když přivřel oči a podle výrazu obličeje vypadal, že brzy začne příst jako kocour. „Co se stalo?"

„Proč by se mělo něco stát?" hlesl a znovu zavřel oči.

„Nevím. Myslím si to. Nebo se to s Brucem zase nepovedlo?"

Loki zavrtěl hlavou a spustil jednu nohu dolů. Nechtěl mu odpovídat. Nechtěl si kazit intimní chvilku, kdy ležel a Tony ho vískal ve vlasech. Ještě lepší by bylo, kdyby si mohl položit hlavu do jeho klína. Jenže to už by bylo moc osobní. To nesměl. A nesměl ani žárlit na tu mrchu, co se téměř tisíc let tvářila jako jeho přítelkyně.

Ničilo ho, když s ní Tony vůbec mluvil, natož když se jí dotýkal. A mohlo to být jen při zápase, ale pořád to byla atraktivní žena a tiskla se k atraktivnímu muži. A ty jiskřící oči!