Kameny moci (Ironfrost)

28. kapitola

Tony se vyčerpaně opřel čelem o záchodovou mísu. Netušil, jak dlouho dávil, ale gratuloval si, že to vydržel až do koupelny.

Jen chvilku poté, co bůh naznačil, že by měli jít spát, se zvedl, aby se ještě osprchoval. Po zprostředkování Lokiho zážitku zůstal pokrytý lepkavým potem a nutně ho potřeboval smýt. Stejně jako nežádané doteky surových rukou.

Místo sprchy však zaparkoval rovnou u toalety.

Teď už prázdný žaludek se mu svíral a ruce se mu třásly jako při jedné z nejhorších kocovin. Nechápal, jak to mohl Loki snést. Jako to mohl snášet! Takovou dobu! Nechápal, jak mu to mohl udělat otec, byť nevlastní. Jak to mohla matka dovolit. Jak mohl bratr vyhrožovat tím, že ho tam vrátí zpátky, když ho odtamtud jednou dostal ven.

Uvědomoval si, jaké měl on sám neskutečné štěstí při svém únosu. Sice mu hrozila smrt, ale nikdo mu nedělal takové věci, co dělali Lokimu. Stačilo odpojit autobaterii, která provizorně napájela systém, aby se mu střepiny nedostaly k srdci, než si vyrobil reaktor. Naštěstí jim vyhovoval více živý než mrtvý, ale to se o Lokim říct nedalo. Proč ho prostě nezabili? Proč ho konstantně mučili a lámali?

Trhl sebou, když ucítil dlaň na rameni. Neslyšel, že by kdokoliv vstoupil dovnitř. Nečekal, že kromě Jarvise někdo uvidí jeho selhání. Měl tendenci se schoulit. Být s tím sám. Schovat se před světem. Utéct někam do tmy, kde by se po svém vyrovnal s hrůzným zážitkem.

Co na tom, že se mu nic nestalo. Cítil se, jako by to prožil sám. Lokiho myšlenky na nekonečně dlouhou chvíli zastřely ty jeho. Stále se cítil méněcenný a nechtěný. Zbytečný. Použitý. Rozbitý. Nepotřebný.

Nejhorší na tom bylo uvědomění, jak moc se ty myšlenky podobaly těm jeho, když svému opilému vědomí občas dovolil přemýšlet o životě.

Nedělal to často. Snažil se unavit nebo zabavit tak, aby usnul co nejdříve. Přesto se občas depresivní myšlenky objevily, aby se mu vysmály. Protože kdo byl? K čemu mu byly miliardy a geniální mysl, když ho stejně nikdo déle nesnesl? Všechny od sebe odehnal, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Zřejmě podvědomě cítil, že si nikoho nezaslouží. Svůj egoistický postoj nasazoval jako své brnění a sám si dost často automaticky držel odstup, aby ho další ztráta nebolela.

Naposledy odešla Pepper, když neunesla jeho noční můry hned v začátku vztahu. Ani se nestačil rozvinout. Nepřestala pro něj pracovat, ale tím veškerý jejich kontakt skončil. Jen občas podepsal papíry, které ale většinou přinesl někdo jiný. Chápal ji. Přesto nad tím nedokázal jen mávnout rukou.

A teď se tu objevil Loki, který se mu za několik týdnů dostal pod kůži až nebezpečně hluboko. Dal mu najevo svou důvěru. Nabídl se mu, zatraceně.

Povzdechl si a opřel se o Lokiho. „Už jdu. Dej mi minutku," zachraptěl a pokusil se zvednout na nohy. Měl je však tak roztřesené, že se jen posunul a natiskl se ke klečícímu bohu blíž.

„Odnesu tě," oznámil mu Loki a Tonymu připadalo, že zní provinile.

„Potřebuju sprchu a vyčistit si zuby," namítl. „To zvládnu, myslím. Nepotřebuju nosit."

„Fajn. Ale nevypadáš na to, že bys vydržel stát na nohách, takže..." Loki pomocí magie odlevitoval do sprchy stoličku. Zvedl se, pomohl Tonymu na nohy a donutil ho se na ni posadit.

„Já nechci další sprchu v oblečení," zaprotestoval a Loki se zasmál.

„Užij si to," odvětil, otočil se a luskl prsty. Tony se vzápětí ocitl nahý a pod příjemně teplou tekoucí vodou. „Kdybys potřeboval pomoct, řekni Jarvisovi. Přijdu."