Kameny moci (Ironfrost)

56. kapitola

Jakmile Steve vešel za Brucem do pracovny, věděl, že je něco špatně. Jindy tak pečlivě uklizené stoly byly plné nástrojů, petriho misek, kádinek, tácků a dalších věcí, které ani neznal. Mezi tím se povalovaly papíry různých velikostí s porůznu psanými poznámkami, tužky, obaly od kdovíčeho, talíř se zbytkem večeře a dva nedopité hrnky kávy. Skříňky po obvodu místnosti měly otevřená dvířka. Většina obrazovek, které obvykle ukazovaly různé procesy výzkumu nebo sledování, byla temná a vypnutá. Jen na jedné se ukazovala srdeční křivka a hodnoty tepu, tlaku a teploty.

V rohu velké místnosti, kterou již dříve stavebně rozdělili na několik částí, stála pohovka vhodná na přespání jednoho člověka. Na ní seděl Bruce, obličej skrýval v dlaních a na stolečku vedle si Steve všiml zpola vypité karafy jakéhosi tmavě hnědého alkoholu.

Nečekal na nic; okamžitě se rozešel za svým milencem a zastavil se těsně před ním. Dřepl si před něj a položil mu ruku na koleno. „Bruci," oslovil ho tiše, „co se stalo? Tony...?"

„Probral se," hlesl.

„To je dobrá zpráva, ne?" poznamenal Steve s úsměvem. „Tak –"

„Jsem kretén," odpověděl s jasně patrným zoufalstvím, aniž by zdvihl hlavu z dlaní. „Strašně kreténskej kretén."

Steve nakrčil starostí čelo. Sedl si na jednu nohu, pohladil Bruce po předloktí a zavrtěl hlavou. „Nejsi," oponoval. „Co se stalo? Jak ti můžu pomoct?"

„Mám sedm doktorátů," řekl Bruce těžce a zvedl hlavu. Zadíval se na Steva krví podlitýma očima. „Sedm doktorátů, a přesto jsem udělal tak zásadní chybu, že bych je měl všechny vrátit a ještě si nechat dát od Hulka přes hubu."

Steve potřásl hlavou. Opatrně vzal jeho ruce do svých. „Co kdybys mi to řekl od začátku? Vůbec ti nerozumím," vyzval ho a jemně hladil jeho hřbety dlaní.

Bruce se s povzdechem narovnal. Naznačil hlavou, aby se Steve posadil vedle něj. Jednu ruku si uvolnil, sáhl po nedopité sklenici a obrátil ji do sebe. Sklopil pohled. „Mohl jsem Tonyho zabít. Nevzal jsem mu krev. Neudělal toxikologii. Když jsem viděl ty rozsypaný prášky..." Obrátil se na Steva s pohledem štvaného zvířete a silně mu tiskl prsty. „Automaticky jsem předpokládal, že se otrávil. Naštěstí jsem mu dal jenom něco na hydrataci, ale co kdybych mu dal špatný léky? Co kdyby nějaké potřeboval, ale já mu je nedal, protože jsem myslel, že je narvanej analgetikama? Co kdybych ho já otrávil špatnou kombinací léčiv? Udělal jsem úplně základní školáckou chybu. Automaticky jsem předpokládal, že se chtěl sjet nebo zabít. Jsem kretén."

„Bruci," namítl Steve měkce, „ty rozhodně nejsi kretén. Jsi především člověk. A lidi dělají chyby."

„Jenže jsou chyby a chyby," odfrkl Bruce a zlostně odložil sklenici na stolek. Přestal drtit Stevovu dlaň a zajel si prsty do vlasů. „Ale to není to nejhorší, víš?" pokračoval rázně. „Nejenom, že jsem ho mohl zabít –"

„Nezabil," připomněl mu dostatečně hlasitě.

„– já ho zklamal. Zklamal jsem ho. Jako přítel." Pohlédl mu znovu do očí. Ty jeho se leskly zoufalstvím a potlačovanými emocemi. „Měl bys vidět ten jeho výraz. Takhle mizerně mi nebylo ani po tom, co jsem zlikvidoval Harlem. Radši bych ty domy zbořil znovu, než aby se tak na mě ještě jednou podíval. Kdokoliv z přátel."

„Bruci, poslouchej mě." Steve si přisedl co nejblíže to šlo. Znovu vzal jeho ruce do svých. „Nikdo není dokonalý. To ani nejde. Každý dělá chyby."

„Ale každá chyba ti neoddělá kámoše," odsekl Bruce a zaťal ruce do pěstí. Na krku mu naběhla zuřivě tepající žíla. Zhluboka dýchal a snažil se držet Hulka pod kontrolou. Nebylo by vhodné, aby se proměnil proto, že měl vztek sám na sebe.