Kameny moci (Ironfrost)

3. kapitola

S páskou přes oči nic neviděl. Naneštěstí mu jiné smysly zůstaly. Šum napovídal, že se nachází ve skalní dutině, na jejíž konec by stejně nedohlédl, a že tam musely být stovky mrazivých obrů. Zbystřené uši dokázaly rozeznat i vzdálenější posměšky a urážky. Pokaždé ho překvapilo, jak dobrá akustika v jeskyni panuje. Od prvního výkřiku chápal, proč ho vzali zrovna sem. Chtěli, aby všichni slyšeli i sebetišeji vyslovenou prosbu. Jak jinak by si jeho ponížení užili víc? Srdce mu tlouklo. Krev mu bušila ve spáncích. Mumlání zesílilo. Věděl, co se děje. Do té doby si myslel, že už mu nemůže být větší zima. Roztřásl se. Předsevzetí, že tentokrát zůstane zticha, se vypařilo jako pára nad hrncem. Přistihl se, že se mu hýbou rty a neslyšně mumlají prosby.

Smích se mu zařízl do páteře. Zazmítal se.

Blížil se.

Loki se s prudkým nádechem probudil a otevřel oči. V uších mu ještě doznívalo odporné chechtání a trvalo mu několik vteřin, než si uvědomil, že leží téměř v tichu. Zíral na světlý strop, třásl se chladem a bolestí. Zamrkal, snaže si vzpomenout, kde se nachází a jak se sem dostal. Ach ano. Thor ho odhodil jako nepotřebné štěně u Starka a nechal ho žádat smrtelníka o pomoc. Zatnul zuby a snažil se dostat vlastní tělo pod nadvládu. Nešlo mu to. Nedokázal ani zvednout ruku nebo otočit hlavu. Zatraceně!

Dech se mu zrychlil. Nechtěl být znovu připoutaný! Přesto necítil, že by mu zápěstí obepínala pouta. Ne, v tom muselo být něco jiného. Sedativa? Možná. Tak jako tak se mu to nelíbilo. Potřeboval vstát, nebo alespoň sedět. Proč to, u devíti, nešlo? V duchu zakňučel. Neměl v plánu zase prosit. Už ne. Matko, nedovol to! Nasucho polkl. Musel přemýšlet, jak se odsud dostat. Jenže jak, když se nemohl ani hnout a celé tělo mu spalovala odporná bolest?

K jeho uším se dostaly tiché hlasy. Nerozuměl jim ani slovo, ale aspoň postrádaly tu chraplavou hloubku obrů. Ne, že by ho to výrazně uklidňovalo. Nejspíš se jednalo o Starka a někoho dalšího, ale nemohl si být jistý. Omdlel dříve, než mu vůbec přislíbil pomoc. Co když ho odvlekl do S.H.I.E.L.D.u a tam dokončí to, co obři začali?

Panika si hledala cestu do Lokiho útrob a napjala mu všechny bolavé svaly v těle. Adrenalin rozpumpoval krev. S vypětím všech sil otočil hlavu na stranu. Zhoupl se mu žaludek, vida množství kovových nástrojů na tácku vedle krvavých tamponů. Takže další mučení? Kolik toho ještě může snést, než zemře? Hodinu? Den? Týden? Rozhodně zlomek toho, co už měl za sebou. Uslyšel kroky a radši zavřel oči. Třeba ho nechají být, když bude spát.

Tony, jenž se v té době od Thora dozvídal nejnutnější informace, vstoupil s druhým bohem do místnosti v téže chvíli, co se Lokiho zrak zatemnil.

„Pořád se neprobral?" zeptal se hromovládce s nakrčením obočí. „Nemělo by to trvat tak dlouho."

„Bruce mu včera dal něco na spaní," referoval Tony a prohrábl si ještě rozcuchané vlasy. Zakryl si ústa dlaní a zívl. „Pochybuju, že se probudí dřív než večer, ale u něj nikdo neví. Složil se fakt s grácií sobě vlastní."

Thor po něm šlehl výrazem, kterým mu říkal dávej-si-pozor-na pusu, ale jen přikývl. „Věřím, že se o něj postaráš, Anthony. Vrátím se za pár dní." Věnoval pohled Lokimu, který div nezdržoval dech, jak se snažil všechno poslouchat a nedat najevo, že je vzhůru, a odporoučel se výtahem na střechu, odkud následně odletěl.

„No jasný, Tony Stark totiž zvládne úplně všechno," zabrblal Tony otráveně. Chtělo se mu spát. Thor ho vzbudil, sotva usnul, nebo mu to tak aspoň připadalo. Měl v plánu si lehnout hned, jak převáže Lokimu zranění. „Co na tom, že se ho nikdo na nic neptá," pokračoval v monologu, zatímco si připravoval čisté obvazy, dezinfekci a ostatní nutné propriety, které si donesl z vedlejší místnosti.