Kameny moci (Ironfrost)

37. Kapitola

Loki se nepříliš ochotně na Fandralův pokyn zvedl, aby ho následoval. Nemohl však jinak. Vyžádala si ho královna a její přání se neodmítá ani v případě adoptivního syna, který na ni má vztek.

V první chvíli však měl neutuchající chuť ji poslat k šípku a prostě za ní nejít. Konečně se docela dobře bavil. Kupodivu nenávistných a pohrdavých pohledů nevycítil tolik, kolik čekal. A pokud tam nějaké byly, nevšiml si jich. Buď pozoroval Tonyho, nebo udržoval konverzaci s rytířem. Zvlášť po jeho poznámce, že na něj Tony hledí jako zamilované štěně, se na něj chtěl zaměřit víc. Jakmile se však k Tonymu připojila Sif, celá jeho nálada se dostala do záporných hodnot.

Nakonec pak skoro uvítal, že může z hostiny vypadnout a někde si vybít frustraci.

„Matko," pozdravil s lehkým kývnutím poté, co vstoupil do její komnaty. Fandral dovnitř nešel. Rozhodl se ignorovat vůni místnosti, která vždy slibovala bezpečí. Měl toho na srdci mnoho a hodlal jí to říct. Ta tam byla prchavá myšlenka, že by se jí možná měl omluvit za slova v poslední hádce. Mohla Tonymu ublížit. Jedinému člověku, který se k němu choval hezky.

„Konečně jsi ke mně přišel," přivítala ho s úsměvem. „Posaď se. Dáš si čaj?"

„Tvé ranní pozvání patřilo jen smrtelníkovi," odtušil chladně. „Pokud jsi mě chtěla vidět, mělas pro mě poslat." Nesedl si. Stál rovně jako svíce kousek za dveřmi a neměl se k pohybu. Ne k takovému, který by jej k ní přiblížil.

„Tvůj včerejší příchod provázely starosti," vysvětlovala a sama se elegantně usadila, „a protože ty bys mi nic nebyl ochoten říct, chtěla jsem si promluvit s Anthonym. Věřila jsem, že bude ochotnější. Mimochodem, je velmi inteligentní a zábavný. Nechová k tobě žádný klam. Myslím, že sis vybral dobře."

„Nikoho jsem si nevybral," odsekl a založil si ruce na hrudi. „A kvůli tobě z toho inteligentního a zábavného člověka mohl být slintající idiot."

Povytáhla obočí. „Tak málo věříš mému umění?"

Zavrtěl hlavou. „O to vůbec nejde. Nejsi zvyklá uplatňovat magii na lidech. Není to tak bezpečné jako čtení mysli Ásům. Navíc jsi ho ani neupozornila. Odešel od tebe zmatený, dezorientovaný a s bolestí. Skutečně krásná návštěva."

„Bylo to nutné. Musela jsem zjistit, co s tebou je, abych ti mohla pomoci."

„Nepotřebuju pomoc," zavrčel a udělal krok zpátky. „Jsem v pořádku. Nevím, co sis v jeho hlavě přečetla, ale kromě toho, že jsi ho vystavila nebezpečí, to nakonec bylo ještě zbytečné, protože sis jeho mysl neprohlédla správně."

Usmála se, zvedla se na nohy a přešla k němu. Výškou se mu vyrovnala a nedělalo jí problém mu zpříma hledět do očí. „Máš o něj strach."

„Nemám."

„Nemusíš mi lhát. Vidím, že ti na něm záleží. Kdyby ne, nebudeš se zlobit kvůli teoretické demenci obyčejného člověka. Ty ne, Loki."

Zamrkal. Zatraceně. Znala ho až moc dobře. Ale takovou radost, že by to před ní řekl nahlas, jí neměl v plánu udělat. „Vůbec ničemu nerozumíš. Pomohl mi, to je vše. Pokud se s ním něco stane, budeme muset s Avengers a možná s celým Midgardem bojovat. Nemyslím si, že je tvoje zbytečná starost o věci, které se tě netýkají, dobrým důvodem k válce. Za to by ti Všeotec jistě nepoděkoval. Tak buď té laskavosti a více si smrtelníků raději nevšímej."

Frigga povytáhla obočí. „Samozřejmě. A tobě neleží na srdci nic jiného než bezpečí Ásgardu." Ironie v jejím hlase byla jasně slyšitelná. „Loki, přestaňme s tou hrou. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Můžeš mi lhát a předstírat, že ti na něm nezáleží, ale nelži sám sobě."