Kameny moci (Ironfrost)

52. kapitola

„Mám dobré zprávy," prohlásil Loki, jakmile vešel do dveří. Vzápětí mu všechen úsměv zamrzl na rtech. Počítal, že v jejich improvizované pracovně budou v sestavě z posledních dnů. Sifin úšklebek, který byl první, co uviděl, ho vyvedl z omylu. „Oh. Vítejte zpátky," řekl chladně směrem k ženě, ale na ostatní se usmál a chlad slov tak lehce zmírnil.

„Nemohli jsme se dočkat," zašveholila Sif s neupřímným úsměvem, zatímco si bůh sedal na volné místo mezi Tonym a Stevem. „Můžeme tedy začít, když už jsme tu konečně všichni?"

Tony Lokiho povzbudivě pohladil po stehně a neušlo mu, jak Fandral do Sif šťouchl, aby ji krotil. „Zdá se, že klídek skončil," zamumlal a usmál se, když ho bůh beze slova chytil za ruku, propletl prsty navzájem a nechal je položené na stehně.

„Nemůžeme se dočkat," zahlásil Volstagg. „Už se všichni nudíme. Je čas vyrazit."

„Brzdi svý nadšení, vikingu," zarazil ho Clint. „Taková sranda to nebude."

„Jsou jich tisíce," navázala Natasha ponuře. „Celý den nedělají nic jiného, než že bojují. Mají hlavně meče, kopí a luky, ale viděli jsme i moderní zbraně. A všichni mají ta brnění, co Tony zkoumal."

„Nebude to prdel," shrnul Clint suše. „A pokud neseženeme posily, tak se ani nemusíme o nic snažit. Stačí počkat na konec."

„Nemůže to být tak strašné," zabrblal Thor nedůvěřivě. „Je nás dost. Ásové jsou jedni z nejlepších bojovníků. A máme Hulka," vypočítával na prstech a zazubil se.

„Kdybychom tam vpadli, jak jsi chtěl," ozval se Fandral a počkal, než s ním hromovládce naváže oční kontakt, „už neexistujeme. Clint nepřehání. Je jich jako kobylek. Pokud nemáš v záloze dalších dvacet Hulků, nemáme šanci."

„Zahlédli jste Saurona?" zajímal se Steve, který zaujatě všechno poslouchal nakloněný nad stůl.

„Ne," zavrtěla Sif hlavou. „Neviděli jsme ani velitele. Jenom řadové vojáky. Nedostali jsme se dovnitř. Vůbec netušíme, kolik vojáků může být uvnitř opevnění, co jsme viděli na záznamech," sdělovala a s mrzutým výrazem se obrátila na Fandrala, který její slova kývnutím potvrdil.

„Hradby jsou černé a vysoké. A netuším, jak je zvládli postavit, ale jsou z černých dokonale hladkých kamenů. Spáry jsou tak tenké, že jsem mezi ně nedostal ani čepel nože," doplnil rytíř kysele s očima zapíchnutýma do stolu.

Tony si všiml, že se Fandral tváří, jako kdyby byl nanejvýš zklamaný sám za sebe. Na Lokiho se od jeho příchodu ani nepodíval. Tony se domníval, že Fandral doufal, že přinese lepší zprávy. Nejlépe takové, že rovnou Saurona sejmul a v kapse má další kameny, které by mohli uložit v ásgardské pokladnici. Nemohl říct, že by mu to vadilo. Cokoliv, co zaručilo, že Fandral v Lokiho očích nestoupne na hodnotě, se počítalo.

Tak moc si užíval, že jsou v tahu. Že Sif Lokiho neuráží. Že se Fandral nemotá okolo. Že má Lokiho téměř jen pro sebe.

Uteklo to příliš rychle.

Jeho nálada klesala a přistihl se, že vůbec nestíhá další popis planety, na kterou se zřejmě vydají pro jistou smrt. Teď, když Lokiho sotva našel. Teď, když si konečně uvědomil, že se v jeho srdci zrodila láska, se měl vydat někam, odkud se s největší pravděpodobností nevrátí, a pokud ano, tak určitě ne všichni.

Nevnímal, že Hogun s Volstaggem, Clintem a Rogersem rozebírají rozmístění sil, hradeb a další skutečnosti, které byly důležité. Nemohl se na ně soustředit. Veškerá jistota, kterou cítil, dokud byli pryč, se vypařila s návratem hezouna.