Kameny moci (Ironfrost)

11. kapitola

„Podej hlášení," zamumlal Tony ještě v polospánku poté, co ho Jarvis ne příliš jemně vzbudil výběrem z nejtvrdšího metalu, který vybral podle posledních recenzí na internetu. Pomyslel si, že byla klika, že včerejší večer nepil. Tohle buzení by ho s kocovinou nejspíš poslalo do bezvědomí. „A vypni to už, jsem vzhůru!" přikázal s ušima překrytýma dlaněmi a na důkaz svých slov se posadil v posteli. „Příště prosím AC/DC, ne tuhle sračku, která zní jak škrábání ocelovýho kartáče po zrezivělým plechu."

„Na Shoot To Thrill jste nereagoval," bránil se program do náhlého ticha. „Dovolil jsem si použít něco tvrdšího, protože máte být za hodinu a sedm minut na základně. Neodvažuji se odhadovat, jak dlouho bude Lokimu trvat, než bude schopen se připravit na odchod –"

Tony zpozorněl. „Stalo se mu něco?"

„Ne," ujistil ho věcně, „jen neznám jeho návyky a nemohu proto spočítat pravděpodobnost jeho rychlosti a započítat do toho eventuální odchylku běžných parametrů. Jak víte, Loki se pohybuje pouze v tomto patře, když nepočítám jednu návštěvu v dílně, a zde není nutné se převlékat kvůli opouštění mrakodrapu."

„Děkuji za úžasnou přednášku," zavrčel sarkasticky a slezl z postele. Nahý, jak spal, udělal několik kroků směrem k prosklené stěně ložnice a zadíval se ven. Zdálo se, že bude příjemné teplo. Blankytně modrou oblohu narušovalo jen pár bílých chomáčků mraků, jichž si téměř ani nevšiml. Vítr foukal minimální a teplota ideální. Skvělé počasí na létání a zkoušení obleků, pokud by nemusel na tu idiotskou poradu. „A to hlášení?" připomněl se, odstoupil od okna a se zívnutím se vydal skrz dveře do soukromé koupelny.

„Celou noc strávil Loki v sedě, kromě tří procházek. Co vím, tak nespal, pokud náhodou neumí spát s otevřenýma očima," zesílil Jarvis hlasitost, aby ho Tony slyšel i přes šumění sprchy.

„Kam šel?" ptal se, mydlil si tělo a vlasy a mračil se u toho.

Proč nespal? Napadlo ho, že by to mohlo mít spojitost s tím transem, nebo co to bylo, ale jak by to mělo souviset, si nebyl úplně jistý. Možností bylo více. Bůh se mohl obávat, že se mu to stane znovu. Tony netušil, co se mu před očima odehrávalo, ale zaručeně by to sám zažít nechtěl a už vůbec ne několikrát. Další možností mohlo být to, že měl tak pocuchané nervy, že by ani usnout nedokázal i přes podání sedativ. A navíc mu píchl vážně slabou dávku, která pravděpodobně už vyprchala. Možná kombinace obojího? Netušil. Ptát se nechtěl; stejně by se odpovědi nedočkal.

„Vyšel na chodbu. Třikrát. Pokaždé došel k vaší ložnici – zamknuté, samozřejmě – a chvíli hleděl na dveře. Zůstával jsem zticha a čekal, co udělá, ale jednou jen stál, podruhé zvedl ruku, potřetí zase stál, pak si povzdechl, došel se napít a vrátil se do postele, kde zůstal sedět. A to dělá i teď," referoval Jarvis monotónně.

„Pusť mi to," požádal, spláchl ze sebe mýdlo, ledabyle se osušil a při čištění zubů na jednom křídle zrcadla pozoroval záznam z noci. „Zaměř mi jeho obličej a o kousek to vrať." Počkal, až se obraz zvětší a zaostří a zamrkal. Musel by být slepý, kdyby to jasně vepsané zoufalství v Lokiho obličeji přehlédl. „Sakra," řekl si pro sebe, vypláchl si ústa a vrátil se zpět do ložnice. Zamířil ke skříni. „Informuj ho, že jdu."

Trvalo mu sotva pár minut, než na sebe natáhl kalhoty a triko s košilí a do vlasů vetřel gel. O okamžik později už klepal na dveře bohova pokoje a na vyzvání ani nečekal. Přivítal ho unavený skelný pohled plný jakési prosby, kterou sice viděl, ale nedokázal přečíst.

„No ty vypadáš," utrousil s povzdechem, sedl si na postel a s jistou zvědavostí k němu upřel pohled. „Spal jsi vůbec?"

Loki zavrtěl hlavou. „Nešlo to."