Kameny moci (Ironfrost)

40. kapitola

„Nevstávej. A nekouzli."

Loki omámeně otevřel oči a otočil hlavu na stranu. Jeho nálada klesla, když zjistil, že hlas, který slyšel, nepatří tomu, koho slyšet chce.

„Kde je Anthony?" zachraptěl a položil si dlaň na rozpálené čelo. V hlavě pociťoval tupou bolest, ale jinak se cítil nadprůměrně dobře. Zatím. Ještě neměl čas ani chuť zjišťovat rozsah destrukce, kterou napáchal pobyt kdovíkde. Teď ho svíraly obavy o smrtelníka. Pomohl mu, ale jakou cenu zaplatil? Byl v pořádku? Nezůstal někde uvězněný?

Fandral se pohodlněji opřel v křesle vedle postele a povytáhl obočí. „Tvé štěně je v pořádku u tvé matky. Mám ti sdělit, že můžeš být klidný a ani se ho nedotkne, ať už to znamená cokoliv."

Loki si vnitřně oddechl, ale navenek se ušklíbl. „Není to otrava dělat hlídacího psa, aniž by ti k tomu něco řekli?"

„Jsem tu proto, že chci," řekl rytíř vážně, „ne proto, že mi to někdo nařídil. A upřímně mě nezajímá, co má královna s tvým štěnětem v plánu."

„Není moje štěně," namítl Loki unaveně. Přetočil se na bok a pomalu se začal zvedat do sedu. „Nepotřebuju pomoc," zavrčel, když se Fandral natáhl, aby mu pomohl.

„Samozřejmě," utrousil pobaveně, nastavil mu polštáře za zády a znovu se s uculováním posadil. „Já myslím, že je."

„Tomu nemůžeš rozumět," odsekl bůh, snaže se zastavit mžitky před očima a točící se místnost.

„Vážně?" poznamenal, opřel si lokty o stehna a položil si bradu do dlaní. „Zkus mi to vysvětlit. Zkus mi vysvětlit, že Loki není takový blázen, aby se zamiloval do obyčejného smrtelníka."

„Nejsem zamilovaný," ohradil se méně útočně, než by si přál. Kdyby se alespoň komnata netočila! „Ale i kdybych byl, tak mě překvapuje, že by mi to vyčítal někdo, kdo se zamiloval do smrtelnice, žil s ní a ještě nechal lidi, aby o něm psali legendy. Vážně, Robine Hoode?" reagoval a zkusil zavřít oči. Svět se točil ještě více, tak je znovu otevřel.

„Nevyčítám ti nic," nesouhlasil. „Ale právě, že vím, jaké to je někoho ztratit pouhým mžiknutím oka, ti chci vysvětlit, jak špatný nápad to je."

Loki se usmál a zavrtěl hlavou. „Můžeš si ten sentiment schovat. Anthony je můj přítel. Jediný, kterého mám." Obrátil se na něj s pevným pohledem. „Říkám ti to jen proto, abych se ušetřil dalších přednášek, takže si je odpusť a raději jdi splnit úkol, který ti královna zadala, ať už je jakýkoliv."

„Jak myslíš," pokrčil rameny, „je to tvoje věc. Ale budeš překvapený, až přestaneš lhát sám sobě. Nicméně v jedné věci nemáš pravdu. Smrtelník není tvůj jediný přítel, jak se ti snažím dokázat už od chvíle, kdy ses tu ukázal poprvé od tvého uvěznění."

Loki si zakázal doufat, že by to mohla být pravda. Nevěřil. Přestože nemohl popřít, že mu byla Fandralova společnost příjemná, jeho důvěra v něj se silně otřásla a on si nechtěl dovolit se opět nechat zklamat.

„Je překvapivé, že víc věříš někomu, koho znáš pár dní, než mně," dodal Fandral, když se Loki neměl k odpovědi.

„Je snazší věřit někomu, kdo se osvědčil okamžitě, než někomu, kdo se k tobě obrátí zády po jedné chybě, přestože jsi mu předtím tisíc let záda kryl," vysvětlil a zatoužil se sbalit do klubíčka. Tahle konverzace ho vyčerpávala a prohlubovala jeho bolest hlavy. Chtěl zavřít oči a spát beze snů. Potřeboval si konečně odpočinout.

Fandral se postavil na nohy a rázně vyšel ke dveřím, až jeho dlouhý modrý plášť zavlál. „Mýlíš se. Já se k tobě zády netoočil. Jen... Nejsem dost silný, abych tě dokázal sám dostat z Jötunheimu ven," povzdechl si a prudce rozrazil dveře.