Nathalie

XXVI.

so i DROWN IT OUT

lIKE I ALWAYS DO

DANCING THROUGH OUR HOUSE WITH THE GHOUST OF YOU
AND I CHASE IT DOWN

WITH A SHOT OF TRUTH

THAT MY FEET DON'T DANCE

LIKE THEY DID WITH YOU

Netušila jsem, co to do Willa vjelo. Tohle nebyl můj Will. Vždyť on zatraceně vypadal, jako když toho muže opravdu zabije. Domnívala jsem se, že by to opravdu udělal, pokud by Charles něco neřekl. Seděla jsem na posteli v Maliině a Charlesově pokoji, nohy v tureckém sedu, přes ramena přehozenou deku a Ash mi podal hrníček s čajem.

„Proč jsi se nebránila?" Zeptal se Charles. Opíral se o zeď, ruce měl založené na hrudi a nedůvěřivě pokukoval po živém obrazu, který vytvořila Ari. Zjevila se tu asi před minutou, vytvořila živý obraz vedlejší místnosti, abychom stále mohli dohlížet na malou Ro a teď nás jenom potichu pozorovala a poslouchala veškeré drama, co se před chvíli stalo.

„Ten muž řekl, že mi něco hodili do polívky. Necítím svoji moc, nezvládla bych ani ochladit ten čaj, kdybych chtěla," zírala jsem do hrníčku a hrála si se lžičkou. Bylo to ponižující. Jak to, že jsem se jim sakra neubránila? Měla jsem něco udělat. Cokoliv. Copak jsem bez své moci tak bezmocná? Nelíbil se mi ten pocit a rozhodla jsem se s ním něco udělat.

„Budeš mě učit bojovat?" Podívala jsem se na Ashe. Pozvedl na mě obočí, ale po chvilce přikývl bez toho, aby řekl jediné slovo. Myslela jsem si, že nebude protestovat. Nebyl to jeho styl.

„Tak jo. Já se prostě zeptám, protože nikdo jiný to zřejmě řešit nebude. Co je tvůj plán Ro? Co teď budeme dělat?" Zeptala se Malia. Excelentní otázka.

„Necháme se všichni zabít, protože to nám jde evidentně nejlíp," zabrblal Will sedící na židli naproti posteli. Rozhodla jsem se ho ignorovat. Pitomce.

„Nejdřív musíme zvládnout dojít do Socerie, to je první krok," řekla jsem sebevědomě. Jako kdybych měla tušení, co potom. Jako kdybych nebyla úplně v háji a netušila, co vlastně dělám. Jako kdybych snad měla nějakou naději Igniriuse porazit.

„A potom?"

„Potom přijde na řadu druhý krok."

„Který je?"

„Fakt důležitý."

„Protože?"

„Je dost dobře promyšlený."

„Konkrétně?"

„To je složitý."

„Nemáš nejmenší tušení, co dělat, že ne?" Propálila mě Malia pohledem a tím ukončila mou řadu rychlých, improvizovaných odpovědí. Jen jsem se na ni usmála a mávla rukou jako kdyby řekla největší blbost pod sluncem.

„Ale no tak. Jestli jste si mysleli, že má plán, tak jste hloupější, než jsem si myslel," protočil Charles očima. Ash přikývl jako kdyby s ním souhlasil. Nejhorší bylo, že jsem se doopravdy neměla, jak bránit. Měl pravdu. Možná to byl hloupý nápad. Všichni šli kvůli mně do sebevražedné mise. Možná bychom se měli vrátit, dokud je ještě čas.

„Za dva dny je v Socerii velká slavnost," promluvila poprvé Ari. Všichni jsme na ni přesunuli svůj pohled a překvapeně zamrkali. A to nám říká, až teď?

„Myslela jsem, že si to Nathalie ještě rozmyslí," pokrčila rameny, jako kdyby to byl rozumný důvod.

„To je sice hrozně pěkný, ale vůbec nic to neřeší," ozval se Charles a propálil dívku pohledem. Zdálo se, že ji nemá rád. Upřímně se zdálo, že nemá rád nikoho z nás. Krom světlejších chvilek.

„Je to venkovní slavnost. Lepší příležitost mít nebudete. Dovnitř hradu nemáte šanci proniknout, ale tohle by mohlo vyjít," přehodila si klidně nohu přes nohu, jako kdyby mluvila o plánu jak někde sehnat nejlevnější látku na šaty.

„A jak se plánujete dostat do Socerie za dva dny? To nikdy nemůžeme stihnout," upozornil Ash na zbývající vzdálenost. Měl pravdu. Stále jsme byli v Raelii, a ještě jsme se ani nedostali do Melirie natož k Lávovým hradbám.

„Budete muset použít portály," vyndala si Alcarime nějaký nepořádek zpod nehtu a otřela si ho do šatů.

„Tak to v žádném případě," řekli Ash s Charlesem jako jeden muž. Bez přemýšlení jsem zalétla pohledem k Willovi, který se tvářil stejně nechápavě jako já jsem se cítila.

„Ehm portály?" Vyslovila naše zmatení Malia.

„Kdysi panoval mezi Raelií, Socerií a Malirií mír. Pradávní králové a královny měli jiného společného nepřítele, kterého se báli natolik, že spolu spolupracovali. Pro případ napadení vytvořili portály, které umožňují přesun z jednoho království do druhého. Byla to bezpečnostní pojistka pro případ nouze. Když však svého nepřítele společnými silami přemohli Socerie se rozhodla, že chce vládnout všem. Rozbili spojenectví a tím pádem se portály staly slabinou pro každého z nás. Byly ale vytvořeny tak mocnou silou, že nešli a stále nejdou zničit. Proto je hlídají monstra. Tak silná monstra, že se jich bojí i samotný Ignirius. Nejde o to, že by to bylo nebezpečné. Je to zcela nemožné se jimi někam dostat," vysvětlil Ash a propálil Ari pohledem. Ta se ale pořád tvářila naprosto klidně, jako kdyby Ash řešil hlouposti.

„V Raelii to nebude problém. Ten tvor je spojen s královskou krví, takže tvojí i Nathalie. Nechá vás projít," pokrčila rameny.

„To je sice děsně pěkný, ale co v Socerii? Nevšiml jsem si, že by někdo z nás byl synem nebo dcerou Igniriuse," protestoval bratr pádnými argumenty. V tu chvíli jsem si periferním viděním všimla, jak se malá Ro na posteli posadila a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Poté zahýbala rty a byla jsem si víceméně jistá, že volá Willa.

„Půjdu za ní. Stejně, ať řeknu cokoliv, tak to nic nezmění," prohlásil smířeně, zvedl se a konejšivě mi přejel dlaní po zádech. Oba dva jsme naráz ztuhli. Will se zarazil a zíral si na ruku na mých zádech, jako kdyby nebyla jeho a já jenom ztuhle seděla a zapomněla, jak se dýchá. Cože to mám použít? Nos? Nohu? Vdechuje se kyslík nebo mám ponořit hlavu do toho čaje?

„Traaaapaaaas," zamumlala Malia směrem k Ari, která se uchechtla.

„Hmm, jo," probral se Will z transu a co nejsvižnějším krokem odešel z místnosti.

„Chudák. Pere se to v něm," prohlásila lítostivě Ari.

„Takže co teda? Půjdeme k portálu, který je den cesty odtud, pokusíme se monstrum přemluvit, že když jsem princ, tak ať mě laskavě pustí do Socerie, kde potkáme nestvůru jejíž princ rozhodně nejsem, hodíme nestvůrce kostičku, ona nás nechá jít, nakráčíme si to na slavnost, samozřejmě děsně nenápadně, zabijeme Igniriuse a pak půjdeme všichni šťastně domu a opijeme se na mojí svatbě. To je plán?" Zeptal se ironicky Ash, zatímco já si vzpomněla, co je dýchání a co pití a ucucla si trochu teplého čaje.

„Přesně tak," souhlasila Ari zcela ignorujíc jeho ironii. Ash zaklonil hlavu, takovým stylem, až se do ní praštil o zeď a pohled zvedl ke stropu, jako kdyby se ptal, co komu kdy udělal.

„Já to vzdávám, chce to s ní zkusit někdo další?" Navrhl, ale nikdo jsme se k tomu neměli. Alcarime se nedalo odporovat. Vždycky si stála na svém a nikdy neprozradila víc, než chtěla.

„Zatím je to nakloněný na vaši stranu, tak mi prostě věřte. Za dvě hodiny musíme vyrazit, abychom dodrželi časový plán, tak si jděte ještě lehnout a nechte si další chytré průpovídky a nesnažte se být chytřejší než já. Protože prostě nejste. Dobrou."

Máme plán děcka. Sebevražednej, ale máme. A ať to zní sebešíleněji, tak to mám v té své makovici promyšlené! (a mám to i napsané, abych to nezapomněla lol)
Nevím, co psát. Mějte se blaze? Jdu se učit zoorehabilitaci páč z ní zítra píšu test (Asi. poslední dobou se ztrácím ve dnech o.O) Co vy? Jak se máte? Všechno v klídečku? ♥

-Vaše Eli♥